--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Veselá Jana
Název: Odkaz otců
Zdroj: NN Ročník........: 0003/020 Str.: 031
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
"Čechy jsou zkrátka už tradičně bezvěrecké a proticírkevní. Snad jen v uplynulých čtyřiceti letech se zablýsklo na procírkevněji laděné časy. Jednak vzhledem k ústrkům, které muselo duchovenstvo snášet, a také proto, že za povinně ateistického režimu víra v Boha přitahovala - coby znak nevíry v onen režim i jakéo jeden ze symbolů odporu vůči němu." Tato zlatá slovanapsala v 34. čísle Květů pqaní Ivana Hudcová. Nechápu, jak mohla se svými znalostmi naší historie odmaturovat, ale starosti o to ráda přenechám jejímu zaměstnavateli.
Názor církve na vrácení kdysi jejího majetku je nám zřejmý, začínáme rozeznávat i stanoviska jednotlivých politických stran, i když ta nejsou právě transparentní. Ale co na to lid? Jaký je názor občanů na hospodaření s lesy a poli, na výchovu mládeže, na vliv církve. Zeptala jsem se na to pana Stanislava Krejčů z Marjánských Lázní.
Já nevím, proč se hádáte s církvemi o majetek. Dneska už jsou některé vesnice prázdné, u nás u Marjánek jsou neobdělaná pole. Státní stzatky chcípnou, vždyť už propouštějí lidi. Pakliže bude umět církešv hospodařit, ať hospodaří. Vždyť ta jejich panství byla v pořádku a podívejte se na ně dnes.
Ten, kdo má nemovitosti, majetek, peníze, má prostředky, jak ovládat lidi.
Náboženství nemůže nikoho ovládnout. Buď budete věřit nebo nebudete. Když bude církev bohatá, když bude svůj majetek spravovat a bude ho mít v pořádku, tak je to určitý základ státu. Podívejte se, jak jsou státy, kde má církev majetek a kde se učí náboženství, spořádané.
A co Itálie? Na jedné straně náboženství, na druhé mafie.
Já jsem žil asi tři měsíce v Itálii v jedné rodině. Doporučili mě tam kamarádi z Německa. A tomu člověku, co jsem u něj bydlel, jsem říkal: Fernando, ty jsi věřící a okrádáš Němce, to se přečce neslučuje. On mi na to povídá: Jo, kamaráde, my jsme chudá země a Bůh nám seslal turisty. Když je nebudu okrádat, tak se na mne Bůh nasere a my tu nebudeme mít nikoho... Tam vládla mafie a klášter, nic jiného tam neplatilo. Zákony jsou tam tvrdé. Můžete z toho uhnout, ale společnost vás vydědí.
Když se u nás vrátí majetek klášterům, nedopadne to s námi stejně?
U nás se to nemůže stát, my máme jinou kuloturu a jinou tradici. A jestli chcete bojovat proti komunistům tak je nutné vrátit církvi majetek. To je ten základ státu.
Co si myslíte o Pacem in terris? Jak si vykládáte, že takhle selhali kněží?
Všude někdo selže. Nevím. To budou muset jednou vbysvětlit oni. Je to neomluvitelné. Ale ani já vám nemohu zaručit, že
nejsem nikde napsaný. Nevím a ani mě to nezajímá. Děvče zlaté, víte přece, jak si život hraje s člověkem.
Proč komunisté boíurali kostely a proč nechtějí vrátit církci, co jí ukradli?
Komunismus potřebuje člověška čistého, nezatíženého jinou myšlenkou. Ten musé být oddaný a musí umět zavraždit vlastního bratra. Já jsem vyučený lahůdkář, kuchař, číšník. Dělal jsem v tom pětačtyřicet let. Dobrý hospodský znal víc hříchů než Státní bezpečnost a pan farář dohromady. Do hospody přoiřli lidi se svými starostmi. Vzpomínám si, že doma, na Vysočině, byl kostel narvaný, hospoda prázdná. Teď, když tam přijedu, kostel je prřázdný a na hospodu buší, aby otevřela dříve, a v noci je hospodský musí vyhazovat. Dřív se šlo v neděli do kostela, tam nám pan farář strašně vyvnadal, pak se šlo do hospody a na oběd. A na hřbitov, aby se uctili mrtví. Vezměte lidem tuhle neděli a zboříte systém. To všechno je Bůh. Bůh není, když se modlíte. To je něco, co ty lidi drží, co je sdružuje.
Jak b měl být využíván církevní majetek?
V Marjánských Lázních je hotel pro důchodce. Byly tam řádové sestry. O péči o ty lidi nemáte ponětí. Tam byl pořádek, pro ty je to poslání. Pak je vyhodili. Já neříkám, že se o ně ta děvčata dneska nestarají, ale mají doma rodiny. Jsou v práci a nevědí, jestli dítě nedostalo kuli, jestli starej nechlastá, a tak spěchají domů... Domovníkem tam byl farář bez státního souhlasu, sloužil bohoslužby a my jsme na ně chodili... Nebo jsme se občas swtavili v Nýrsku u dementních detí, tam je to úplná tragedie... Když vrátí řádům majetek, tak ať to zase dělají, víra přece není nic špatného.
Co je to Bůh, pane Krejčů? O co je víra v Bohza lepší než víra v Lenina nebo v cokoliv jiného?
My jsme se narodili do l. republiky a měli jsme k ní povinnosti. Lidi by pro ni udělali všechno. Tigrid někde řekl, že měla své chyby. No sakra měla! Ale byl to náš domov. A náboženství, o které se dneska hádáte, to byl domov, a k tomu patřil kostel a nedělní rána. Víte, já jsem sjezdil kus světa. Když přijedu na nějaké místo, tak jdu do kostela a chci tam být sám. A jako kdybych byl v tom našem venkovském kostele, vidím tam mládí. My jsme lpěli na masarikovství a na náboženství proto, že to byla víra otců, a zříci se toho znamenalo zapřít tátu, zapřít ideál. Když si dneska sednu doma do kostela, tak já tam nevidím svasté, já jsem doma. Vím, že tady jsem byl pokřtěn já a mých sedm sourozenců, tady byli pokřtěni moji rodiče a rodiče jejich rodičů, tam patřím, tam byly naše svatby, tam se naposledy zavírala rakev za našimi zemřelými... Bůh, děvče zlaté, to je dědictví, to je úcta k tradici, úcta k rodině, to jsou ty mkořeny, o kterých jsem mluvil. A dneska vám nezbývá, než se k tomu vracet.
Děkuji za rozhovor, pane Krejčů, a moc vám závidím vaši vlast, kterou můžete tak milovat. Já jsem se narodila jen pár desítek kilometrů od vašeho rodiště a třicet let po vás, ale jako kdybych byla z jiné planety. Moje vzpomínky na mládí jsou o něčem jiném.
Jana VESELÁ