--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Jan Werich:"...a tak nevím!"
Zdroj: NN Ročník........: 0003/020 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Názory člena výkonné rady ODS MUDr J.Mlčáka na práci justice a policie
O nutnosti spravedlivého vyrovnání se s komunistickou minulostí hovoří dnes všechny politické strany, poslanci i vládní představitelé. Právním prostředkem k realizaci tohoto vyrovnání se měl stát jednak t.zv. lustrační zákon, jednak nedávno schválený zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu.
Praktická realizace těchto zákonů je však přinejmenším velmi nedůsledná, dalo by se až říci, že mizivá. Jediní dva lidé, z mocenských špiček KSČ, kteří byli odsouzeni za své činy, byli M. Štěpán a bývalý generální prokurátor Krupauer (ten pouze podmíněně).
Je nepochopitelné, že naše policejní a justiční orgány, v jejichž čele stojí ministři z řad ODS, nejsou schopny, (nebo ochotny ?) učinit praktické kroky k tomu, aby tyto právní normy byly všestraně využity k účelu, ke kterému byly přijaty: k vyřešení otázek minulosti, jako nezbytné podmínky pro položení základů právního státu.
Je to nepochopitelné i proto, že neřešení této otázky má své negativní důsledky i ve fungování policie a justice a je příčinou negativních zkušeností občanů s jejich činností. Ve výzkumech veřejného mínění se již delší dobu na prvních místech nespokojenosti občanů objevuje nespokojenost s rostoucí kriminalitou a prací policie a pocit, že občan nemá možnost dovolat se svých práv a spravedlnosti.
Pocit právní jistoty a nedotknutelnosti ústavou zaručených občanských práv, je nezbytnou podmínkou růstu občanského sebevědomí a osvojování si demokratických hodnot. Cítí-li se občan policejními a justičními orgány nedostatečně chráněn, či má-li dokonce pocit, že ho ohrožují, stává se poměrně snadnou "kořistí" nejrůznějších skupin, které mu slibují nápravu v tomto směru, byť jakkoli demagogickým způsobem. Ohrožení osobní bezpečnosti a vlastních práv znamená totiž vždy ohrožení důležitých lidských potřeb. Nejsou-li tyto potřeby občanů uspokojeny státním aparátem k tomu určeným, hledají náhradní cesty řešení. Ztrácejí důvěru ve státní moc, představitele státního aparátu a politické strany, které neplní své povinnosti v tomto směru a jsou přístupnější působení nedemokratických vlivových skupin, slibujících nápravu situace. To je samozřejmě nebezpečné nejen pro vládní koalici, ale i pro další směřování vývoje společnosti.
O názor na otázku kvality práce policie a justice jsme požádali člena výkonné rady ODS, předsedu klubu poslanců ODS v bývalém Federálním shromáždění, MUDr Jaroslava Mlčáka : "Dosavadní výsledky práce naší policie a justice nejsou příliš povzbudivé. Po čtyřiceti letech strašné vlády komunistů, která pošlapala ta nejzákladnější lidská práva, připravila spousty lidí o životy a zdraví, o majetek, o vzdělání a pod., naše soudy odsoudily jednoho člověka z vládnoucí komunistické nomenklatury, Miroslava Štěpána a podmíněně dr. Krupauera. Všichni ostatní jsou zřejmě čistí jako lilie."
Namítá se ale, že se musí postihovat konkrétní nezákonné činy a že je téměř nemožné je prokázat. Co si o této argumentaci myslíte ?
Samozřejmě nejde o pomstu, jedná se o nastolení elementární spravedlnosti. Nevyřešíme-li otázku své minulosti, těžko budeme budovat počátky právního státu budoucnosti. Nelze odsuzovat plošně, je opravdu třeba řešit konkrétní případy nezákonností....ovšem řešit a to důsledně!
Dám vám příklad. Jsem jedním ze tří bývalých poslanců, kteří dne 22.3. 1992 podali Generální prokuratuře ČSFR podnět ke stíhání prominentů bývalého režimu v souvislosti s Lidovými milicemi. Krátce na to jsem se dozvěděl, že podnět byl postoupen Generální prokuratuře ČR, potom Městské prokuratuře a posléze mi 20.5.1992 oznámil JUDr František Novák, že podnět "dnešního dne postupuji k přešetření dle ş 158 tr. řádu Policii ČR..." Údajně se tak stalo v intencích pokynu nadřízených prokuratur. O něco později jsem se dozvěděl, že podobný podnět podali ještě další tři občané. No a potom jsem se už nedozvěděl nic...
Půldruhého roku je doba dost dlouhá a nikdo mne tedy nemůže podezřívat z netrpělivosti, či zlé vůle. Proto jsem se 7.6.1993 dotázal dopisem ministra vnitra na to, co se stalo na základě našeho podnětu, kdo je za vyšetřování osobně zodpovědný a kdy asi bude vyšetřování ukončeno.
A pak jsem dostal odpověď, datovanou 23.7.1993 (!!), kde se říká doslova: "Oddělení vyšetřování na Generální prokuratuře ČR však bylo zrušeno, a prot předal JUDr K. Černovský materiály dne 23.11. 1992 Městské prokuratuře v Praze, ta je předala řediteli Úřadu vyšetřování města Prahy JUDr Malečkovi, ten je osobně přinesl na náš úřad. Na příkaz Generálního prokurátora JUDr Šetiny pak byl spisový materiál vrácen zpět pod naším č.j. na Městskou prokuraturu JUDr Vnoučkovi, který si jej vyžádal zpět. V současné době se spisový materiál nachází u ředitele Koordinačního centra...JUDr J. Klimeckého, který Vám poskytne další informace o dalším průběhu šetření."
Na základě doporučení ředitele Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování ing. L. Blažka, jsem si dvakrát, vždy s týdenním předstihem, domluvil setkání se zástupci Úřadu a asistentem pana policejního ředitele. K oběma dohodnutým schůzkám jsem se včas dostavil, leč v obou případech byli zástupci druhé strany k nenalezení, ač ochotní strážní a vrátní obtelefonovali řadu pracovišť.
Je to smutné až truchlivé a Jan Werich by to asi komentoval slovy: "...a tak nevím!". Já však vím, či vlastně stále jen tuším, že se na základě našeho podnětu zatím - nestalo vůbec nic.
A ptám se : byl celý problém odsouzen "k vyhnití" - jak je u nás dobrým zvykem ? Je vůbec vůle podobné problémy řešit ? To nehorší ovšem je, že si dovedu dobře představit, jak občan s podobnou vlastní zkušeností, má podlomenou důvěru v práci příslušných orgánů. No a to je ten nejvhodnější terén k "dovádění" některých na destabilizaci společnosti zainteresovaných individuí či skupin.
A do toho všeho se dnes mísí hlasité hulákání o lidských právech těch, kteří tato práva sami celá léta pošlapávali."
Přímo ukázkový případ nenaplňování platných právních norem, který jste popsal, má asi obecnější příčiny. Zdá se, že narušení právního vědomí, či jeho neexistence je vlastní i představitelům policie a justice. Podobný postoj vidíme totiž i pokud jde o aféry z poslední doby. Co si o tom myslíte Vy ? "Především různé aféry a aférky tu byly vždycky, jenže za minulého režimu se o nich mluvit nesmělo. Je velmi dobře, že ty doby jsou ty tam.
Naše veřejnost má právo na informace, je ovšem věcí novinářské etiky, jak solidně a objektivně informuje. V tomto směru jsou novináři a sdělovací prostředky vůbec velmocí, která může do značné míry manipulovat veřejným míněním. Dobrá žurnalistika muže být žádoucí formou kontroly státního aparátu, avšak pokleslá etika novinářů může vést ke kampaňovitému "odstřelování" vyhlédnutých, z jakýchkoli důvodů nepohodlných osob.
Nedomnívám se však, že naše aféry jsou dílem novinářů. Není kouře bez ohně. Faktem jsou případy Wallis - Kožený, východočeská rumová aféra, otevřená zůstává otázka okolností získání bytu generálním prokurátorem a pod.
Nabízí se celá řada otázek : Jak je možné, že pan Wallis jako bývalý příslušník StB mohl pracovat ve FBIS ? Proč je pan Wallis stíhán pro únik a prodej informací, zatímco pan Kožený neustále tvrdí, že byl vydírán ? Předpokládám totiž, že vyšetřování pana Wallise se děje na základě nějakých naprosto konkrétních podkladů. Proč tedy není zároveň volán k odpovědnosti pan Kožený ?
V této souvislosti považuji také za velmi nešťastné, když se vysoký vládní činitel vyjádří v tom smyslu, že na osobě generálního prokurátora nikdy nelpěl, zatímco při jiné příležitosti dá jasně najevo, že na osobě pana Koženého lpí mnohem více. Přičemž šetření v žádném z uvedených případů nebylo skončeno.
K meritu případů se nemohu vyjádřit, pokud nebude uzavřeno šetření. Občan může jen doufat, že jak šetření, tak řešení bude objektivní a spravedlivé."
Pavla Grünthalová