--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Náš rozhovor o zahradách semiramidiných
Zdroj: NN Ročník........: 0003/021 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vždy jsem obdivovala umění ztvárnit krásnými slovy nejen význam vysloveného ale řeč samu, jak poskládanou mozaiku ze třpytných korálků. Uchvacoval mne Samuel Beckett, dopis Taťjany, závěrečný verš Máchova Máje a Shakespearovy Sonety. Shakespeare celý, ve Sládkových překladech. E. Saudek byl pro mne příliš naturalistický. Tímto úvodem jsem musela začít, abych mohla říci, že v NN je pro mne mistrem slov Luboš Vydra. Tam kde by prozaik hovořil o hubě, Luboš použije vroucí ústa. I jeho filozofie je pozoruhodná. Příkladně jeho článek "Svatí intelektuálové" jsem četla několikrát a pokaždé našla jiný význam. To vše, včetně mého obdivu platí do chvíle, než začne o ekologii, kterou sám (rozuměj-svou formu) nazval militantní.

Luboš Vydra by zrušil automobilismus, do prázdných garáží by dal osla nebo koně, seno by pro ně pěstoval na asanovaných dálnicích. Stejně tak by zrušil letadlovou dopravu, neboť, člověk prý cestovat nemusí. Připomíná mi textilní dělníky ničící tkalcovské stavy v továrnách, či, ještě lépe jednu literární postavičku, útočící dřevěnou šavličkou na větrné mlýny. Vzhledem k tomu, že svůj návrat do doby prvobytně pospolné nepíše husím brkem inkoustem z bukvic při lojové svíci, ale na počítači při elektrickém osvětlení, připadá mi to trochu perverzní.

O rozhovor jsme dnes požádala Honzu Holečka, leadera a zpěváka hard rockové skupiny Freeway Jam.

NN: Takže, Honzo, cesta na severoseverovýchod, je to tak? Jak jsi vyjel a kam?

- Ano, tak nějak. Vyjel jsem vlakem do polského přístavu Gdaňsk. Cesta byla dost příjemná, neboť se mnou v kupé byli dva prima kluci, Němec a Rakušan. Bavili jsme se pochopitelně anglicky, protože mladí lidé bez rozdílu mluví anglicky. Byli také zkušenější než já, protože na rozdíl ode mne jezdí často. Tak mě například upozornili při přechodu polské hranice, abych si peníze a všechy cenné věci důkladně ukryl, nejlépe do tělních otvorů. NN: Jak to bylo, když jsi přijel do Gdaňska?

- Byl jsem trochu v šoku, protože to bylo ještě o něco horší než tady.

NN: V jakém smyslu?

- Ono se říká, že kultura národa se pozná podle veřejných záchodků. A to byl můj první zážitek. Nevěděl jsem kam šlápnout a hadice v koutě napovídala techniku úklidu. Další šok byly vozovky. Asfalt se neválcuje, takže vozovky jsou zvláště nerovné. Nabyl jsem dojmu, že v Polsku jsou kopřivy a různý pýr asi posvátnými, protože plevel vysoký až do pasu byl všude. Odbočuji, ale v Krakově příkladně jsem jel tramvají do nějaké předměstské čtvrti a nejen že koleje nebyly vidět, ale ani spodní část tramvaje. Vztah k památkám je také zvláštní. Chápu sice, že Poláci na nacismus doplatili zvláště tvrdě a snad proto Osvětim bylo jediné upravené místo, které jsem viděl, ale Krakovská univerzita je také historickou památkou a tam pro již zmíněné kopřivy se musíš prosekat mačetou. Způsob podnikání je také originální. Stačí vyřazený RT autobus (zvaný velryba, u nás jezdící tak v šedesátých letech). Ten se odtáhne někam, kde se k němu přivede el. proud, potom se dá na špalky, natře oranžovou barvou a bar je hotový.

NN: Nálady a lidé?

- Nálady, no, řekl bych ambiciózně nacionální. Slyšel jsem a nikoliv ojediněle, že komunisty v Sejmu vystřídali židé. Veřejné mínění je jasně protivládní, premiérka Suchotská je krajně neoblíbená. Víš, na rčení, že každý Polák je ochoten za vlast položit život ale málokterý pro ni pracovat, asi něco bude. Za jejich skutečně otřesné podmínky stále může někdo jiný. Většina Poláků je toho názoru, že až budou dosazeni "jejich lidé", že se z Polska stane velmoc, něco jako je dnes Německo. Jsou názoru, že čtyřicetimiliónový národ se silnou kulturní tradicí musí dokonce Německo předčít. Vojenskou povinnost mají stále dvouletou. Mám pocit, že klasickým hrdinou je pan Wolodyjovsky. Zapálil louč a skočil do prachárny. Ale pčkej, je nutno řict, že většina mladých lidí je sečtělá a inteligentní.

NN: Jaký je jeich vztah k nám?

- No, musím říci, že se v našich dějinách dost dobře orientují. Nedá se říci, že by nás neměli rádi. Ale pohrdají námi jako zbabělci a to od sv. Václava až po kapitulaci hitlerovským vojskům.

NN: Což to konečně dle mého mají i trochu pravdu. Co ale například říkají o své účasti při okupaci l968?

- No, to je zajímavé. Oni jsou totiž přesvědčeni, že se jednalo o příslušníky Rudé armády převlečené do polských uniforem. Nemohou nám ale zapomenout, že jsme měli nejlepší evropskou výzbroj a Hitler měl možnost do Ruska buď přes nás nebo přes Polsko. Prostě potřeboval Mnichov. A my jsme to bez výstřelu vzdali. l. září l939 začala útokem na polské pozice II. světová válka. Každé malé dítě dnes ví o Katyňské tragedii. Oni v tom prostě dodnes žijí a vidíš to na každém kroku - jakýsi kult hrdinství. Nám vyčítají, že měli holé ruce a přece se postavili na odpor. Mají pravdu. Ovšem nevyvrátíš jim, že kdyby Rus jim nevrazil kudlu do zad, že by se byli ubránili. Jsou hrozně hrdí na Varšavu, kterou prakticky po válce postavili znova.

NN: To je pravda. Viděla jsem Wroclav v roce l948. Nebyl tam tehdy ještě kámen na kameni. Je ale také pravdou, že téměř všude jsi viděl pulty z hrubých prken a na nich veškeré zboží světa. Čokolády, šunky, hedvábí. Americká půjčka. Od těch dob jich bylo několik a stejně to polské hospodářství na nohy nepostavilo. To u nás byl v té době dales.

- Víš, polská mentalita je trochu jiná než naše. Ale obávám se, že se jí čím dál tím více blížíme. Zíral jsem. Protože tam prostě nevidíš staré auto. Samá Mazda, Mercedes, japonská fára. Přitom bydlení otřesné. Navštívil jsem několik domácností, takže vím co povídám. Zahrady jsou zpustlé, všude nepořádek. Když se jich zeptáš, proč si nenahodí barák (všude totiž padají omítky), tak ti řeknou, že na to nemají peníze. Přitom před barákem jim stojí fáro, za které by si barák nejen znovu omítli, ale i znovu zařídili. Ovšem, zkus jim to říct. Koukají na tebe nechápavě. Jakýsi funkcionalismus. Neměl jsem chuť diskutovat na téma, že čistá okna ani tak moc nestojí.

NN: Jak je to s výdělky?

- Jak jsem měl možnost se dozvědět, průměrný výdělek je tak milión šestset tisíc zlotých. Jenže pozor! Sirky stojí dva tisíce zlotých, pivo devět tisíc a byt l + l bez koupelny, s primitivním otopem osmset tisíc zlotých. Když tě pozvou, tak tě pohostí suchou rýží. Na kilo masa totiž musí pracovat několik dnů. Obchody jsou zásobeny dobře, což o to, ale není na to... Poctivou prací si vyděláš maximálně tři milióny, soukromník pět mil. zlotých. Ve Varšavě se počítá jedině v dolarech. A teď si představ, že jejich malinký fiátek, kterému říkají "Malucha", stojí 3600 dolarů.A já jsem ti říkal, že tam jezdí Mazdy. Každý druhý je totiž "handlér". Šmelí se se vším a všude. Nemusím jistě rozvádět, že ani deset Suchotských hospodářskou situaci takto vyřešit nemůže. Neklamný důkaz je příkladně to, že tam vůbec neexistuje střední stav - bohatí a chudí...

NN: Opusťme Polsko. Nalodil jsi se a vystoupil z lodi ve Finsku - v Helsinkách. Jaké byly první dojmy?

- Ihned jsem se setkal s neuvěřitelnou přísností finských celníků. Finská vláda pragmaticky vyřešila problém přistěhovalců. Pokud totiž nemáš l20 DM na den, máš smůlu. Abys rozuměla, Finsko je přes svou rozlohu pětimiliónový stát s 25 % nezaměstnaností. Pro turisty je to drahé, i pro Američany, s čímž jsem se setkal. Přes vysoké procento nezaměstnanosti však nevidíš žebráka, nebo ošuntělého člověka. Za prvé tam dokonale funguje sociální síť a za druhé tam ve výprodejích dostaneš za neuvěřitelně nízké ceny téměř vše. Velkou nezaměstnaností tam zase ale naopak funfuje dokonalá konkurence, takže firmy se ve službách předhánějí. Všude je dokonale čisto, jíst bys mohla ze země. Zahrady jsou pohádkové... každá jiná a domy svítí bělobou. Neviděl jsem tam zdaleka tolik aut jako v Polsku a již vůbec ne přehlídku luxusních posledních modelů světových automobilek. Jistě že to bude i malou zalidněností ale přístup k životu je tam úplně jiný. V první řadě je kultura bydlení, kultura prostředí. Když jsme již hovořili o veřejných klozetech v Polsku, tak mé zkušenosti z Finska jsou zcela jiné. Dveře se otvírají na fotobuňku, zároveň do nerez mísy začne proudit voda která teče po celou dobu pobytu na toaletě.

NN: Chceš říci, že Finové neholdují automobilismu a cestování vůbec? Sedí-li doma, co dělají, jak se baví - například mladí lidé?

- Dáváš mi moc otázek najednou. Auto má ten, kdo to pokládá za nezbytné a pořídí si takové, na které má, podle posloupnosti důležitosti ostatních životních nákladů.Už jsem říkal, že nejdůležitější je kultura bydlení a prostředí. Přitom auto tam zdaleka není tak nedostupná investice jako třeba v Polsku nebo u nás. Vidíš tam auta starší výroby, ovšem důsledně s katalyzátory. Bezolovnatý benzin je tam cenově zvýhodněný a to dost podstatně. Jak je kdo bohatý se nepozná podle bouráku který vlastní, ale podle domu ve kterém žije. Důležitý faktor je, že je tam dokonale vyřešená hromadná doprava. Usneš-li ve vlaku na dvě hodiny, máš smůlu. Probudíš se o 700 km dále. Pro velké vzdálenosti mají svůj způsob setkávání. Dají si sraz třeba na půli cesty na víkend, ubytování není problém a je cenově dostupné a o stravování už vůbec nemluvím. Byl jsem v Helsinkách zván mladými lidmi často na oběd. Až jsem pochopil,že pro dva dostaneš ve vybraných podnicích menu pro dva za stejnou cenu jako pro jednoho. Mají to prostě za jedny peníze a tak se vzájemně zvou. Hezké, že? Vidíš tam velice málo autobusů. V této věci mám zajímavou vzpomínku. Stál jsem na kraji vozovky, bylo po dešti a přede mnou louže. Přejíždějící autobus mne notně "ohodil". Konečně něco jako u nás, řekl jsem si. Omyl! Řidič po několika metrech zastavil, přišel ke mně, omluvil se mi a nutil mi 50 FMK na čistírnu.

NN: A ta zábava?

- Vždyť jsem říkal, že mně dáváš moc otázek najednou. Je tam spousta clubů, podle zájmů a koníčků a podle toho je každý úplně jiný. Můžeš si vybrat a jsi zván. Společenský život je samozřejmě na vysoké úrovni. Vůbec neznají nacionalismus. Proto tam nevidíš skina, kteří jsou výplodem nacionálních vášní. S Laponci žijí v naprosto bezkonfliktní soudržnosti. Vždyť Finsku se také jinak říká Laponia, nebo Lapland. Nebo také Suomi. Krásná, modrá a zelená Suomi. Jezera a lesy. Pro nás pohádkový svět. Jsou neobyčejně vzdělaní. Překvapili mě třeba tím, že věděli o Karlově mostě snad víc než já. Nemají moc v lásce Švédy, i když se to samozřejmě neprojevuje tak, jako mezi Čechy a Němci. Roli v tom hraje skuečnost, že švédština je povinná ve školách jako učební předmět. Ovšem Švédové žijí a pracují ve Finsku a nejsou nijak diskriminováni a totéž platí o Finech žijících a pracujících ve Švédsku. Překvapilo mne, že jsem byl tázán na náš vztah ke Švédům a motivem této otázky bylo, že řada našich kulturních památek nám byla zcizena a je nyní ve Švédsku vystavována, jako příkladně Brandlovy obrazy. Byl jsem svědkem na jedné z party, na kterou jsem byl pozván k oslavě narozenin, že oslavenci byla dána převážně kniha. Největší radost mu způsobil soubor A. Muchy. Snad každý mladý člověk, kterému jsem byl představen, byl v Praze. O Praze je mluveno s úctou a je brána jako perla stavebních památek. Trochu jsem byl hrdý a trochu smutný když jsem srovnával tyto lidi s našimi blbečky které znám z Prahy kolem koncertů jistých rádoby rockových kapel.

NN: Co alkohol, když ses již zmínil o našich mladých lidech a jejich zábavách?

- Pochop, tam je úplně jiný styl života. Není účelem se opít do němoty, nevidíš konzumaci deseti piv v hospodě jako tady. Ve Finsku je tvrdý daňový systém na alkohol a cigaretové výrobky, který prakticky plní prohibiční účel.

NN: Netrpí pocitem malosti vzhledem k pěti miliónům obyvatel? - Vždyť jsem ti již řekl, že pojem nacionalismu neznají. Vláda nijak nepreferuje výrobu dětí sociálním zvýhodněním. Teď budu možná trochu drsný. Ale i v lidském potenciálu je dbáno na kvalitu a ne na kvantitu. Proboha, abys ze men neudělala rasistu! Prostě výchovou od malička je vštěpováno jednak, že vzdělání je poviností každého, kdo se chce uplatnit a za druhé, že dítě potřebuje nejen spoustu lásky, ale také podmínky k životu. Proto má každý tolik dětí,aby jim mohl poskytnout to, co k řádnému vývoji potřebují. Prostě porodnost není kontrolována redukcí, lacinými potraty a antikoncepcí, ale výchovou. A to je podstatný rozdíl. Prostě žádné rozhazování prezervativů z vrtulníků, jako vynález vzdělávání obyvatelstva. Jsme barbaři. Rodiče pro děti udělají maximum, ale v první řadě dbají na jejich schopnosti a samostatnost. Proto také jen dospějí, postaví se na vlastní nohy. Žádná dotace rodičů, žádné zneužívání babiček jako laciných chův. NN: Jak je to s měnou?

- Ve Finsku se platí finskými markami. V poměru asi 3,30 k DEM ve prospěch FMK. Je zajímavé, že na jednu FMK dáš 5,- Kč a za lFMK dostaneš 3,30 DEM. My platíme za l DEM asi l8,- Kč. Za péřovou prošívanou deku zaplatíš asi 300,- FMK, zatímco televizor průměrných parametrů pořídíš za babku. Na platy jsem se přímo neptal, protože to by bylo nespolečenské, jak jsem pochopil.Tolik ale vím, že běžný výdělek řemeslníků se pohybuje tak okolo našich 30 až 50 tisíc Kč měsíčně. Ano, slyšíš dobře. Tam si totiž kvalitní práce váží a cení se každá tvořivá práce. Když jsem se vrátil do Prahy, řekl mi jeden člověk při debatě o Finsku, že taková země sobů ho nemůže nadchnout. Zareagoval jsem, že mne země bolševiků, ke kterým patříme, dovedou naplnit zoufalstvím. Když se podíváš kolem sebe, všimneš si jistě, že se spíše podobáme Polákům. Zde si každý vysvětluje návrat ke kapitalismu buď jako návrat k vykořisťování či rychému zbohatnutí a řeší to většinou překupnictvím - koupíš zboží, přirazíš si, prodáš. Ovšem tím se z toho bolševického srabu nedostaneme. Víš, já nedělám rozdíl mezi smýšlením pravicovým a levicovým, ale mezi normálním a pitomým. Je mi milejší dělník z Kolbenky, který poctivě maká, než rádoby podnikatel s horkou vodou, nebo, aby mě někdo nechytil za slovíčko - prodejem zaručeně regulérně dovezených laciných trik a cigaret. A může být dělník z Kolbenky s myšlením normálním, nebo degenerovaným komunismem. A právě tak je tomu v našem slavném parlamentě.

NN: Jak náš hovor zakončíme? Ty se budeš ženit viď, a bereš si Finku. Kde a jak chceš žít?

- Lhal bych, kdybych řekl, že to máme dořešeno. Já jsem tady doma a mám to tu rád. Moje nastávající zbožňuje Prahu.Chtěli bychom to nějak propojit formou podnikání. Umělecká řemesla, restaurace a podobně. Ve Finsku by o českou kuchyň i tvorbu uměleckou byl zájem. A tady toho finského rovněž mnoho není. Ale jak jsem řekl, ještě nejsem rozhodnut. Chtěl bych tu zůstat, ale zase se bojím již o děti, které ještě nemáme. Nezlob se, ale já tu vidím stále strašně nestabilní atmosféru. A já své děti rozhodně nenechám ničit komunismem a jeho následky. Degenerovat jim myšlení. Co ti mám povídat. Když jsem přijel do Prahy, vystoupil jsem z vlaku o stanici dříve. Prostě jsem neměl sílu jít z Hlavního nádraží přes přilehlý park a vidět tam bezdomovce na trávníku s flaškou rumu u ruky.

NN: Řekni nám něco finsky na rozloučenou. - (smích) Tak třeba předběhnu dobu, ale:

"TERVETUOLA RAVITOLA KUU KUUN" - to je pozdrav vrchního v restauraci.

Ptala se Iva SEDLÁŘOVÁ