--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hubáček Petr
Název: Dva kohouti na jednom smetišti?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/021 Str.: 014
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 12.09.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Psáno pro ČD dne 12. 9. 1993 I ti nejzatvrzelejší kritikové současného stavu demokracie u nás, ať už z řad konzervativní (!) levice, nebo konzervativní (!) pravice, se asi shodnou na tom, že vyjadřování různých politických názorů se dnes už nějak důsledně netrestá. Budiž mi tedy dovolen tento možná trochu prostořeký komentář.

Kdo očekával, že Václav Havel po odstoupení z postu posledního prezidenta Československa už nebude hrát první housle, nemýlil se. Ambiciózní tvůrce našich materiálních snů nového typu Václav Klaus skutečně vytlačil (ať záměrně, či nevědomky) Havla z toho nejjasnějšího politického výsluní. Nebylo ostatně divu: málokdo už se po dvou letech snah o demokracii dokázal stejně jako těsně po VLSR (Velká listopadová sametová revoluce) nadchnout verbálním moralismem. Oslněni na naše poměry brilantní osobností Václava Klause a zlákáni vidinou zdarma (vlastně za tisícovku, ale co to je, že) rozdávaných vstupenek do ráje akcií, peněz a bohatství, přitakali občané téměř jednomyslně materiálnímu pragmatismu, aniž domysleli, co obnáší. Tím se ovšem nevědomky zřekli nemateriálního rozměru své existence. A bylo to tak logické a bylo to tak snadné - po těch čtyřiceti letech ateistického a amorálního komunismu.

Kdo si ovšem myslel, že alespoň v zájmu hladkého fungování státní politiky se tito dva pánové budou díky svému odlišnému ustrojení vhodně doplňovat a oba z toho těžit, ten už se tolik netrefil. Nějakou dobu sice vše skutečně fungovalo hladce, ale víceméně díky tomu, že o sobě prezident moc nedával vědět. Až v poslední době opět "ukázal zoubky". Nepodepsal novelu celního zákona a před veřejností zabodoval. Jestliže naše zahraniční politika si ve vztahu k bosenským událostem nezadá se světem ve vyhýbavosti, pak Havlova přímost už mohla premiéra dráždit. K otevřenému střetu však došlo až po návštěvě Salmona Rushdieho.

Pro občany je ostří televizí předvedených výroků vlastně trochu překvapivé. Jakoby jim předcházelo ještě něco. Nechceme-li démonizovat a za každým bezděčným pohybem na politické scéně hledat vševládnou ruku KGB, můžeme za to něco považovat právě jen rozdílné uvažování (a v případě pana Klause i činy) obou našich předních politiků.

Václav Havel jako intelektuál tvoří protiváhu politika (kterým sám není), zejména politika pragmatického. Domýšlí morální aspekty některých - bohužel jen některých - politických postojů, především navenek našeho státu. Přitom se jistě dostává do vnitřních rozporů. To je věc vlastní každému tvůrčímu intelektuálovi. Snad proto pocítí čas od času potřebu nějakým činem potvrdit svá slova, kterým jinak hrozí prázdnota. Otázkou zůstává, zda si může nebo nemůže zvolit lepší příklady. Proč chtěl demonstrovat ochotu učinit něco pro lidská práva a morální a spravedlnostní hodnoty právě na Salmonu Rushdiem, jehož případ se nás týká opravdu jen v rovině filozoficko-morální, jak uvedl Václav Klaus, když měl možnost mnohokrát prokázat svoji vůli ke spravedlnosti ve věcech, v nichž se na něho obracejí naši občané, tedy ve věcech nepoměrně a povinně pro něho závažnějších. Obecně v případě politických vězňů a způsobu jejich odškodnění, ve věci volebního a restitučního bezpráví našich exulantů atd. Konkrétně pak ve stovkách stížností a proseb občanů, jejichž řešení se vyhnul. Otázkou zůstává, jestli mu byl ponechán dostatečný prostor k takovým činům, ale odpovědnosti ho to určitě nezbavuje. Naproti tomu Václav Klaus jako pragmatik vůbec pojmy jako mravnost, spravedlnost a podobně nemá ve svém politickém slovníku. Nejen proto, aby nebyl usvědčen ze lži, ale hlavně proto, že zhlediska ministra financí, kterým neustále i v nové funkci poměřuje politické dění, jsou obdobné termíny nepřepočitatelné, nevypočitatelné, a tudíž působící jen a jen obtíže.

Proto se také Václav Klaus právem mohl cítit dotčen Havlovými slovy o morálce, neboť on narozdíl od Havla nikdy o morálce v souvislosti se sliby nehovořil, alespoň ne veřejně. Navíc si narozdíl od V. Havla dovede představit, co by nás mohlo stát rozházení vztahů s islámskými zeměmi. Na druhé straně nevěřím, že by Václav Klaus dokázal odpovědět Václavu Havlovi filozofickým traktátem.

Oba pánové se ovšem vždy nakonec domluví. Tak jako koaliční čtyřka. Všichni přece mají shodný zájem. Nebo ne?

Petr Hubáček, tiskový mluvčí KAN