--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Budeme mít generálního inspektora armády ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/021 Str.: 015
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nemálo prostoru jsme věnovali transformaci české armády a právě probíhajícím prověrkám vojáků z povolání, přičemž veškeré dění jímž dnes AČR prochází, by mělo přetvořit doposud neživotný a dědictvím minulosti zatížený balvan vyčerpávající státní rozpočet v těleso demokratické, moderní a akceschopné.

Pokud opravdu dojde k nutné proměně českého vojska, bude to zajisté úspěch. Nelze však předpokládat, že bude možno pominout účinný způsob nezávislé kontroly zvnějšku, jež by byla nadřazena armádnímu velení, případně postavena na roveň resortnímu ministrovi. Pochopitelně, že podobný systém kontroly přísluší Parlamentu, přičemž její obecná funkce nemůže být vykonávána veřejně. Proto je nutné vytvořit určitý mezičlánek, v tomto případě funkci Generálního inspektora armády (GIA), jenž by disponoval veškerými parlamentními pravomocemi a samozřejmě byl i Parlamentu plně odpovědný.

Nepřijatelný kandidát ...

Úřad generálního inspektora armády se stal, zvláště v posledních měsících, jádrem sporu uvnitř vládní koalice a hlavním oponentem vůči návrhu, aby funkci GI zastával dosavadní předseda KDS dr. V. Benda, se stal sám ministr obrany A. Baudyš. Křesťansko demokratická strana rovněž předložila návrh zákona o úřadě GIA a všeobecně se předpokládalo, že vše bude schváleno do konce května. Bohužel neuplynuly ani dva týdny a všechno bylo jinak. Jmenování bylo odloženo s tím, že GI není možno zvolit před přijetím příslušného zákona. Je veřejným tajemstvím, že hlavním odpůrcem v tomto sporu je sám ministr Baudyš, jehož odmítavý postoj vůči V. Bendovi je všeobecně znám. Nehledě už k tomu, že vážený pan ministr usiluje o co nejokleštěnější kompetence GI a nejlépe sám ví proč ...

Návrh zákona

O zřízení funkce GI se uvažuje již od roku 1990, kdy byla formulována koncepce tohoto úřadu poprvé a znění návrhu navazovalo na zákonnou normu z období první republiky. V současné době existují nejméně dva návrhy, přičemž jeden stvořilo opoziční Občanské hnutí a druhý je výsledkem společných představ vládní koalice.

Spor obou koncepcí a zároveň i nebezpečí nedostatečných pravomocí GI spočívá v tom, že návrh předložený OH je postaven na funkci inspektora v roli jakéhosi armádního ombudsmana. Jeho pravomoce by byly omezeny pouze na oblast dodržování lidských práv, což je sice hezké, ovšem v dnešní době, kdy česká armáda zdaleka neprošla potřebnou transformací, zcela nedostatečné.

Představu předkladatelů návrhu zákona z OH nejlépe dokumentuje ş 5 zákona, v němž je uvedeno: "Příslušníci ozbrojených sil jsou oprávněni obracet se na Parlamentního zmocněnce (- generálního inspektora; pozn. aut.) mimo služební postup, mají-li za to, že byla porušena jejich základní práva a svobody v souvislosti s výkonem jejich služebních povinností ..."

Následující ş 6 vymezuje další pravomoce tzv. Parlamentního zmocněnce, jenž je "povinen předkládat Poslanecké sněmovně nebo brannému výboru na jejich požádání zprávy o zabezpečování dohledu ... na dodržování základních práv a svobod v ozbrojených silách."

Potud by bylo vše v pořádku. V dalších odstavcích se však GI mění v pouhého pošťáka, který pendluje mezi armádou, MO a Parlamentem. Sebemenší pravomoce, které by mu ve vybraných případech umožnily změnit rozhodnutí neodpovídající duchu zákona, však návrh postrádá.

Vládní předloha

Návrh zákona předložený vládou předpokládá dvě varianty, z nichž druhá je prakticky shodná s představou OH. Varianta první počítá se "zabezpečením dohledu Poslanecké sněmovny nad stavem a činností Armády české republiky", což samo o sobě znamená odlišné pojetí funkce samé. V návrhu zákona je obsažen i požadavek splnění podmínek daných zákonem č. 451/1991 Sb., tzv. lustračního.

Bližší vymezení pravomocí obsahuje ş 5 odst. 1), ve kterém se praví: "Generální inspektor vykonává v Armádě české republiky dohled nad:

a) dodržováním základních práv a svobod, b) plněním úkolů stanovaných zvláštními předpisy ..." V tomto případě se jedná o branný zákon č. 92/1949 Sb., zákon č. 76/1959 Sb. o některých služebních poměrech vojáků a úplné znění zákonů č. 331 a 361/1992 Sb. Podle ş 6 jsou všichni velitelé útvarů a zařízení AČR "povinni generálnímu inspektorovi při výkonu dohledu na jeho vyžádání

a) umožnit vykonání inspekční prohlídky bez předchozího ohlášení

b) poskytnout materiály, písemnosti a informace ..." Zákon umožňuje odmítnout povinnosti podle ş 6 s odvoláním na státní či služební tajemství či zvláštní vojenský zájem, ovšem ministr obrany může na vyžádání GI odmítnutí zrušit. Pokud tak neučiní, je povinen sdělit Poslanecké sněmovně důvody odmítnutí.

GI je rovněž povinen seznámit s výsledky a závěry prohlídky velitele, jehož se týkají a v závažných případech informovat MO. Nutným předpokladem je však i požadavek současně informovat orgány v trestním řízení a NKÚ, což je obsaženo v návrhu KDS.

Podle ş 9 provádí GI dohled na pokyn Poslanecké sněmovny a na základě vlastních rozhodnutí a je mu dáno právo účastnit se schůzí Poslanecké sněmovny.

Vládní návrh sice umožňuje GI kontrolovat armádní činnost, odpírá mu však právo pozastavit některé rozkazy a nařízení, alespoň do doby jejich objektivního posouzení Poslaneckou sněmovnou. Neméně důležitou pravomocí inspektora by měla být i možnost účinně chránit své zdroje informací. Sebelepší zákon však neumožní nezbytnou kontrolu armády bez toho, aniž by funkci inspektora vykonával člověk, jehož bezúhonnost je nepochybná a jenž svou minulostí nebyl v žádném ohledu svázán s předešlým režimem. Vše pochopitelně souvisí se způsobem, jakým bude dodržován zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu či legislativních norem na něj navazujících. A pro armádu, ve které patrně i po prověrkách zůstane řada bývalých politruků, estébáků a dalších podivných existencí, to platí dvojnásob.

Bedřich KAREL