--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Jak se dělá pravda ve sdělovacích prostředcích
Zdroj: NN Ročník........: 0003/021 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 16.09.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

VE SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDCÍCH Ve čtvrtek 16. září přinesly Lidové noviny rozhovor red. Káchy se šéfredaktorem Radiofora Vl. Pavrovským pod titulkem: "Lidové noviny v Radioforu" (konečně! pozn. aut.). Nám V. Pavrovský vypráví o špičkách publicistiky pro Radioforum píšících. Nelze slučovat prý odbornost s politickým trendem a Vl. Pavrovský jako pasovaný pravičák není názoru, že by rozhlas směřoval po výměně vedení doleva.

Proto se ho dotkl článek v NN, kde paní Sedlářová tvrdí vyslovené nepravdy, příkladně tím, že prostor pro Lidové noviny vznikne redukcí pracovníků Radiofora. Vl. Pavrovský tyto nepravdy přisuzuje tomu, že nabízené komentáře p. Sedlářové byly vráceny jako neodvysilatelné. Netrpím ztrátou paměti ani z důvodů senility, ani nabídnutou trafikou. Jediný komentář Radioforu nabídnutý byl nepřijat v březnu 1993. Pojednával o pragmatismu V. Klause a vyšel přepracován a přitvrzen v NN č. 15: "Letní přemítání o santa Klausovi".

Jelikož jsem od té doby mnohokrát s Vl. Pavrovským přátelsky hovořila u kafe, ví jistě sám, že mé "nepravdy" motivuje - dejme tomu nepravdou. Další zapůjčené materiály byly studiovou hudební nahrávkou na orig. pásku. Nebyl ani odvysílán, ale ani mně vrácen. Vysvětluji si to tím, že p. Pavrovský zapomněl, nejsem podezřívavá!

Vl. Pavrovský svým rozhovorem potvrdil pravdivost mého článku v č. 18/93. Ve čtvrtek dopoledne 16. 9. besedu Radiožurnálu moderoval Vl. Leschtina, odpoledne, kdy bývala pravidelná beseda red. Radiofora, měly premiéru Lidové noviny.

V rozhovoru se Vl. Pavrovský nevyjádřil k informaci, že pro A. Píchu jsou vzorem publicisté K. Perknerová z RP a Vl. Leschtina a P. Nováček z MF Dnes.

K článku "Na počátku všeho bylo slovo" jsem měla podklady od několika redaktorů rozhlasu. Nepoužila jsem jen jediné o Vl. Pavrovském. O jeho změnách od doby dalšího prac. poměru ve Svobodné Evropě. Nepokládala jsem to za seriózní a za absurdní. Přes jeho reakci na můj článek si myslím dál, že uzná, že mě nepravdivě napadl. Konečně, varoval mě, abych o rozhlase nepsala, že se zesměšním. Nepochopila jsem, má chyba.

Proto se ptám: Co je pravdy na tom, že A. Pícha chce shlédnout všechny komentáře předem. S výjimkou P. Tigrida a J. Petránka, proč komentáře B. Hubálka nemají být přijímány jako zavádějící. O mé "nepřijaté" komentáře tedy nejde. Spíš o komentáře nezkompromitovaných.

Já, samozřejmě, jak mi Vl. Pavrovský mezi řádky naznačuje, stojím v pokoře před špičkovými publicisty s komunistickým vzděláním a praxí v komunismu získanou. Příkladně před J. Hanákem a J. Petránkem, dlouholetým moskevským dopisovatelem a specialistou na SSSR. Měl by přizvat ke spolupráci i svého tehdejšího kolegu dr. Milana Codra. Každého špičkového odborníka je škoda.

Pokud se Vl. Pavrovskému za něco omlouvám, potom za tiskové chyby v článku, vzniklé špatně čitelným faxem, kde m. j. bylo zkomoleno jeho jméno. Nikoliv za obsah článku, který jsem končila: "... Nestřílí se, nejsou mrtví a ranění..."

Jak vidno, boj o rozhlas je i nekrvavý. Tentokrát byl použit "lauf" Lidových novin a bylo to setsakra hrubě sekané olovo. Inu, navázaná spolupráce musí být výhodná pro obě strany. Iva Sedlářová