--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Encyklopedie špionáže
Zdroj: NN Ročník........: 0003/021 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Encyklopedie špionáže IDEODIVERZNÍ CENTRÁLA (IDC)
V terminologii StB zahraniční organizátoři ideologické podvratné činnosti proti Československu a státům sovětského impéria. Mezi hlavní centra ideologické diverze se počítala mimo jiné Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, časopisy Svědectví a Listy, emigrantské organizace apod. IDC měly podle přesvědčení StB pracovat pod přímým velením (později patronací) amerických "imperialistických rozvědek", zejména CIA a CIC.
IDEOLOGICKÁ DIVERZE
Jeden z ústředních pojmů StB od poloviny 60. let v boji proti tzv. vnitřnímu nepříteli (dříve bývalým lidem). Vykládala se jako forma podvratné činnosti proti republice, při níž motivem pro šíření podvratných názorů muselo být nepřátelství k socialistickému zřízení. Nezáleželo na tom, jestli někdo takový motiv popíral, neboť na ten Ţlze totiž usuzovat z povahy činnosti pachateleŢ, jak říká jedna z příruček. A tak trestný čin podvracení republiky bylo možno spáchat i Ţpomocí vytržených a zkreslených částí klasické literaturyŢ, pokud se tím například popírala vedoucí úloha KSČ, Národní fronta nebo spojenectví se SSSR. To pohotově dokazovali soudní znalci, mnohdy agenti StB.
IDEOSPOLUPRACOVNÍK StB (IS)
1. Nejnižší kategorie tajných spolupracovníků rozvědky StB, do níž byli zahrnuti především českoslovenští občané vyjíždějící či pracující oficiálně v zahraničí. U mnoha z nich byl výjezd povolen na základě jejich souhlasu spolupráce s StB. Většinou podávali pouze zprávy o soukromí svých spolupracovníků z československých "kolonií" v zahraničí, někdy však i další informace ze svých pracovišť (stážišté v ústavech a na vysokých školách apod.).
2. Obecně jde o jakéhokoliv spolupracovníka zpravodajské služby, kterého ke spolupráci vedly ideové motivy.
INCIDENT HAMPSHIRE
Označení incidentu, při němž došlo k potopení britského křižníku v důsledku úspěchu britského námořního zpravodajství za 1. světové války.
Šéf britského námořního zpravodajství kapitán R. Hall se roku 1916 pokusil přelstít německé námořnictvo a vmanévrovat je do málo významné oblasti. Nechal vysílat zprávu (v té době ostatně pravdivou), že kanál u Orknejských ostrovů je vyčištěn od min. Zpráva byla záměrně několikrát opakována. Po jejím zachycení a dekódování Němci šéf německého zpravodajství W. Nicolai logicky usoudil, že se v bezpečném kanálu u Orknejských ostrovů chystá nějaká velmi významná akce britské flotily. Ihned nařídil zaminování zmíněné oblasti německým loďstvem.
Naneštěstí R. Hall neposlal zprávu o chystaném špionážním manévru operačnímu středisku (nebo ji poslal a ta byla přehlédnuta - tato část případu není dosud zcela vyjasněna). Současně bylo totiž rozhodnuto uskutečnit cestu britského maršála a ministra války, lorda Kitchenera, do Ruska nejbezpečnější cestou - málo užívaným kanálem u Orknejských ostrovů. Křižník Hampshire se potopil se všemi muži na palubě, a navíc s asi 20 tunami zlata, které vezl na pomoc bídou strádajícímu Rusku.
INCIDENT VE VENLO
Patrně nejúspěšnější zpravodajská léčka SD za 2. světové války. V listopadu 1939 byli dva britští zpravodajští důstojníci vysláni do akce, při níž se měli setkat s vysokým německým důstojníkem, který měl údajně v úmyslu defektovat. I když jméno tohoto důstojníka nepadlo, Londýn nevylučoval, že by mohlo jít o admirála Canarise, šéfa Abwehru. Neopatrnost Britů byla až trestuhodná, oba důstojníci byli vylákáni do automobilu u města Venlo, nedaleko holandsko-německé hranice, a poté uneseni do Německa agenty SD, jednajícími podle příkazu W. Schellenberga. Britští zpravodajci byli uvězněni a vyslýcháni. Nedokázali nátlaku odolat a výsledkem bylo prozrazení britské špionážní sítě v Evropě.
INSTRUKTÁŽ AGENTŮ StB
V hantýrce StB též úkolování, které vykonával řídící orgán nebo rezident zpravidla ústně, pouze při výjezdech do zahraničí a v akcích, do nichž bylo zapojeno více agentů nebo nasazena zpravodajská technika, dostával agent přečíst písemnou instrukci. Instruktáž agentů se konala při konspirativních schůzkách. Úkoly měly být zcela konkrétní a při jejich vysvětlování byl agent seznámen pouze s těmi poznatky, které byly pro splnění úkolů nutné, přičemž řídící orgán přihlížel k jeho spolehlivosti, profesionální připravenosti, postavení a možnostem. Instruktáž agentů - i v jedné akci - probíhala až na řídké případy jednotlivě (o jedné z kuriozní instruktáži se zmiňuje úvod). Povaha úkolů závisela na problematice, v níž agent působil. Mohlo jít o podávání informací o osobních vlastnostech osob, o jejich soukromých (i intimních) stycích, o záměrech jednotlivců a opozičních skupin, o způsobech rozmnožování a distribuce samizdatových tiskovin apod. V rámci instruktáže dostávali agenti StB například za úkol také šířit dezinformace, vyvolávat osobní a názorové rozpory atd.
Zprávu o splnění úkolu podával agent na konspirativních schůzkách, a to buď tak, že ji na místě zapisoval (nebyla to povinnost), nebo ústně.