--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Veselá Jana
Název: Chudák Hruška
Zdroj: NN Ročník........: 0003/021 Str.: 031
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vyučený opravář zemědělských strojů, horník ve Svatoňovicích, federální poslanec, okresní policejní ředitel v Náchodě, ředitel věznice ve výstavbě, to všechno si vyzkoušel čtyřicetiletý Milan Hruška.

Dodnes vám každý potvrdí, že když ve "federálu" mluvil poslanec Hruška, syčeli na sebe ti ostatní v kuloárech, aby lépe slyšeli, a novináři měli pohotovost. Fakt, že si podklady k projevům nechával vypracovávat odborníky, svědčí spíše v jeho prospěch. Jen hlupák přece tvrdí, že rozumí všemu. Jméno poslance Milana Hrušky (ODS) mělo zkrátka ten nejlepší zvuk.

Spolu s federací zanikl i federální parlament. Pan Hruška se musel začít otáčet po novém místě. Pokud je mi známo, trvalo mu to do 1. 6. 93. Toho dne se stal okresním policejním ředitelem, i když mu chybí zákonem požadované středoškolské vzdělání. Zanedlouho, snad za šest neděl, Generální ředitelství cel vydalo seznam, na kterém je uveden mezi poslanci, kteří si ze zahraničí přivezli bez zaplacení cla různé zboží. Bez komentáře konstatuji, že 20. 7. uvedli Lidové noviny, že Jiří Hronovský, pověřený ředitel Generálního ředitelství cel ČR, obdržel pozitivní lustrační osvědčení. Jeho prohlášení o spolupráci s StB údajně končilo větou: "Při styku s orgánem StB budu používat krycí jméno Ignác". Pan Hruška si přivezl dvě Audi a jedno BMW 524. Šeptanda o pojišťovacích podvodech pramení zajisté jen z pouhé nízké závisti.

Novinářští šťouralové celý případ rozmazali v tisku a pan Hruška, aby neohrozil dobré jméno policie, podal 16. 7. 93 žádost o uvolnění z funkce. Následující den přináší MF Dnes zprávu, že si na všechny tři automobily pan Hruška podle jeho vlastních slov vydělal už před listopadem 89, když pracoval v dolech jako horník. Proč je tedy ze všech revírů slyšet pláč nad žalostnou finanční situací, napadlo mě. Zeptala jsem se tedy člověka, který fáral ve stejné době a na stejném dole jako pan Hruška, kolik, s prominutím, vydělával. Šest tisíc. V té době velmi slušné peníze. Ale marná sláva, tři miliony se z nich ušetřit nedaly.

Ani já nechci poškodit dobré jméno policie, ostatně kdo by si nepřál být chráněn spolehlivou bezpečností, mít klidný spánek a nebát se o dítě, když vyběhne na hřiště. Ale nejsem si jista, zda se o něčem takovém dá ve Východočeském kraji ještě mluvit. Těch afér a nevinně nařčených vysokých policejních úředníků je tam na můj vkus až příliš. A pan Hruška? Odevzdávám jeho případ k posouzení horníkům, které de facto nařkl, že si za totality nashromáždili obrovské majetky, a dnes, místo aby jich využili ve svůj i náš prospěch, fňukají, že na ně stát zapomněl a že zůstali s podlomeným zdravím bez finančních prostředků.

Jana Veselá