--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Lobby a objektivní pravdy
Zdroj: NN Ročník........: 0003/023 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V reakci na článek "srpnoví oslavenci" jsem dostala dopis od p. Františka Růžičky z Č. Budějovic, redaktora jihočeského "Hlasu svědomí". Pan Růžička, kterému se můj článek prý líbil, se mně v úvodu ptá, jsem-li redaktorkou, novinářkou. Opakovala bych se. Domnívám se, že jsem dostatečně tuto otázku rozebrala v č. 2l v článku "Jak se dělá pravda ve sdělovacích prostředcích". To o čem bude řeč, má s článkem o pravdách ve sdělovacích prostředcích mnoho společného. Má souvislost i s námětem článku z č. 2l. Totiž to, jak může polopravda, obalena totální lží, měnit skutečnost a jakou významnou roli v tom hrají sdělovací prostředky.
Pan Růžička mi spolu s dopisem v objemnější obálce zaslal i několik výtisků "Hlasu svědomí". V dopise se mi rovněž svěřil, jak byl "odstřelen" Josefem Slezáčkem, respektive noviny, kterých je šéfredaktorem, vydávaných nadací Geronta "prostřednictvím firmy Baustav a s její pomocí",( což si vysvětluji jako sponzorství). Pan Růžička se cítí dotčen, neboť článek J. Slezáčka v NN č.l6 "Reklama" napadl jak jej, tak i jeho tisk. O co jde. František Růžička i Josef Slezáček se cítí být ekology. Oba nemají v lásce komunisty, oba píší negativně o době minulé. Oba mají totožné, nebo alespoň hodně příbuzné politické smýšlení, oba vidí spoustu neduhů dnešní doby, stále přežívající vládu bývalých prominentů, nedokonalost zákonů. F. Růžička o tom píše v "Hlasu svědomí", J. Slezáček v Necenzurovaných novinách. Liší se v jednom jediném, ale dost podstatném názoru - p. Růžička je zastáncem jaderné energetiky a dostavby Temelína, J. Slezáček je úhlavním nepřítelem jakéhokoliv štěpení atomů a tudíž i proti dostavbě JETE. Kde je pravda?
Tak jako p. Růžičkovi články mé, tak i mně se líbí některé člány jeho. Protože vím své a znám praktiky soudruhů, nedůvěřivě a s podezřením rozebírám onu pozoruhodnost z tirážky, že "pomoc novinám Hlasu svědomí svým prostřednictvím zajišťuje firma Baustav". Touto pomocí vysvětluji i kvalitní tisk a ještě kvalitnější papír, na kterém jsou tištěny. Jelikož znám problémy s vydáváním novin, rentabilitou v této komoditě podnikání, distribuční potíže atd., tisku celostátního natož regionálního (což Hlas svědomí bezesporu je), o to s větší pochybností čtu články opěvující jadernou energetiku a fandící dostavbě Temelína. Pan F. Růžička ani nemusí být hlavním aktérem této manipulace. Jeho články (zvláště politické komentáře) jsou kvalitní, na úrovni, dokonce má právo i na vlastní názor, že je zastáncem dostavby JETE a vidí tuto dostavbu jako řešení ekologické katastrofy severního pohraničí. Ovšem v takových případech je prakticky dokonalým prototypem pro manipulaci veřejného mínění a ovlivňování. Totéž samozřejmě platí i o nás. Nemáme patent na rozum a nebráníme se polemice. Mnoho toho o využití jaderné energie v energetice nevím. I to co vím mi však stačí, abych se spíše přikláněla k J. Slazáčkovi. Na území bývalého SSSR je rozmístěno 50 JE typu Černobyl. Ktastrofa, která se tam odehrála, zdaleka nebyla nejhorší z hlediska možných variant havarie systému. Následky byly zamlčovány a určeny státním tajemstvím. Nejen v lokalitě mnoha čtverečních kilometrů jsou lidé odsouzeni k pomalému umírání, půda kontaminována pro tuto i příští generaci. Málokdo však ví, že u nás v té době "svítily" rohožky přrd dveřmi, jak jsme o ně otírali podrážky s radioaktivním spadem. Málokdo ví o zvýšeném počtu úmrtí na rakovinu v okolí Uherského Hradiště, Liberecka atd. v následných letech, prostě tam, kudy se ubíral radioaktivní mrak. Málokdo ví o rizikových těhotenstvích, jejich zvýšených počtech v těchto místech, o poškozených novorozencích s mentálními změnami. Tak jako tenkrát jsme nevěděli pravdu, dovoluji si pochybovat o "bezpečných úložištích" jaderného odpadu do uranových dolů, o "bezpečnostních obálkách" jak reaktorů, tak tohoto odpadu. Řekne se "Černobyl" - zastaralá konstrukce. Dnes je již vše jiné. Tak jako již zmíněných 50 JE na území SSSR, jsou stavěny podle sovětských vzorů a "expertů" příkladně Vl, V2, Jaslovské Bohunice , Mochovce, trochu "vylepšené" Dukovany. Málokdo ví, že (tuším na VI) již dávno k havárii došlo a že jsme rovněž "pohřbívali betonem". Veřejnost to nemůže vědět, neboť to bylo rovněž státním tajmenstvím. Z uvedených důvodů rovněž veřejnost neví, že JE 400 MW, což jsou i Dukovany, jsou klasicky sovětského typu. Je sice pravdou, že VVER l000 MW, což má být čtyřblokový Temelín je již "vylepšený" typ, ovšem rovněž sovětské konstrukce, byl vyvíjen podle sovětské projektové dokumentace, se sovětskými odborníky jako poradci v Energoprojektu (dnes a.s.) jako generálního projektanta energetiky klasické i jaderné. Kolik bylo proinestováno již v době předprojektové přípravy, než se prvně hráblo do země, by možná dovedlo lidi opět do ulic. Málokdo ví, že úložiště jaderného odpadu mělo být přímo v lokalitě JETE, pod dnem jihočeského rybníka. Málokdo ví, že státním tajemstvím byly rovněž další vytypované lokality k dalším hrůzným stavbám jaderné smrti. Ať jsem "práskačem" státního tajemství když prozradím, že těch lokalit bylo celkem devět. Po JETE měly přijít na řadu Kecerovce. Může někdo vysvětlit, kolik tato monstra měla vyprodukovat elektrické energie a pro koho?
Co se týče Energoprojektu a.s. (a stejná situace je samozřejmě ve Škodovce), po listopadu l989 došlo k redukci pracovníků a pracovišť rozmístěných po celé republice (tehdy i na Slovensku) ovšem, koho živí a dobře živí (!) utopie jaderné energetiky, ten nebude proti další výstavbě. Ujišťuji, že nejlepší, tj. nejlépe placený "džob" je již předem projektovaná likvidace JE (!). Jaká je personální situace ve Škodovce nevím. Domnívám se však, že bude obdobná jako v Energoprojektu. A ta je taková, že při redukci pracovníkú došlo k odchodu těch, kteří byli předními aktéry polistopadových změn. Hodně věděli, totiž, ne o jaderné energetice, i když to možná také, ale o řídících pracovnících, ze kterých byli náhle přes noc demokraté s podnikatelskými mozky. Včetně ředitele. Sem tam byl sice někdo sezazen či "odejit" z funkce významnější na funkci jinou, která mnohdy byla rychle vytvořena. Budiž řečeno, že "odejití" z funkcí byli sice soudruzi, ale soudruzi poměrně slušní, ti nejklasičtější přes noc převlékli kabáty - jako nakonec všude - vždyť to známe. Připadá mi absurdní, že by tito protagonisté jaderné energetiky dnes měli obrátit a sami sebe připravili o pěkně namazaný chleba. Již mi ale nepřipadá absurdní, že by byli schopni zneužít pravicový tisk k propagaci dostavby JETE přímou nebo nepřímou dotací propagačního tisku pod záminkou pravicového očišťování. Hlas svědomí je název jako šitý na míru.
Protože Francouzi si zkazili celou krásnou krajinu na řece Loiře, proto si nemusíme kazit nejkrásnější kout naší vlasti - Jižní Čechy. Viděla jsem stavbu JETE od prvních pozemních úprav po několik fází výstavby . Od 25 km2 měsíční krajiny až po neuvěřitelně šeredné věže, které vypadají v kraji rybníků Jakuba Krčína s pohádkovou Hlubokou jako hrb na zádech něžné dívky. Nic strašnějšího vidět nelze. Vrcholem všeho je zbytek vesnice, dvě stavení - kostel, fara a hřbitov (funkční do výstavby JETE) Křtěnov, zřejmě z důvodů "historické památky" ušetřen vandalského boření, zastavěný monstrem, ve stínu věží, uvnitř oploceného areálu. Není nic paradoxnějšího, než zcela vážné řešení kolikrát do roka budou pozůstalí nebožtíků vpuštěni do areálu k navštívení hrobů svých předků. Vřele doufám, ač v podstatě realistka, že autoři výběru lokality JETE budou v těchto dvou budovách a na hřbitově strašit do konce světa, což, budeme-li pokračovat jak konáme, nebude zase tak dlouho. Co tedy říkám jaderné energetice? NE ! Co s rozestavěným monstrem? Nevím, kdybych to věděla, sedla bych si na místo p. ministra Dlouhého. Snad celosvětové muzeum jaderné zkázy dvacátého století, tzv. válečné i mírové. Pomník všem obětem záření, zemřelých na leukémii a rakoviny všech typů. Výstražný prst (vlastně čtyři) , kam záhy dospějem všichni, nevzpamatujeme-li se včas.
Iva SEDLÁŘOVÁ