--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Polské memento
Zdroj: NN Ročník........: 0003/023 Str.: 013
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Polsko patřilo před druhou světovou válkou k tradičně antikomunistickým zemím Evropy a podobný vývoj bylo možno očekávat i po pádu komunistického režimu. Politická scéna však nikdy nedospěla a veškeré dění bylo silně poznamenáno letitým působením odborového hnutí Solidarita. Přehnané sociální požadavky neustále vynucované zástupci dělnictva, které byly stále častěji akceptovány - a nejenom verbálně - politickými špičkami, dovedly zemi na samý okraj propasti. Více či méně pravicové vlády se střídaly u moci s nezáviděníhodným tempem, přičemž absolutní neschopnost vzájemného sblížení jednotlivých stran pravého středu přivodila drtivou porážku vládnoucí koalice v zářijových volbách.

Je jisté, že k vítězství postkomunistických stran, jako je např. Svaz demokratické levice vedený A. Kwasniewskim (37 % mandátů) nebo Polská lidová strana s předsedou W. Pawlakem (29 % mandátů), přispěl hluboký rozvrat polské ekonomiky a těžké břímě vysokých životních nákladů stále více doléhající na obyčejného voliče. Tvrdit však, že pouhé neshody mezi stranami či hospodářský pokles byly jedinými příčinami neúspěchu polské pravice, by bylo hrubým zjednodušením vnitropolitické situace. Pozorujeme-li vývoj v zemi v časovém rozpětí posledních čtyř let, nemůžeme totiž pominout celou řadu dalších alarmujících skutečností, které se staly katalyzátorem neblahého vývoje v Polsku.

Zásadně chybným krokem bylo nevyrovnání se s komunistickou minulostí - lustracemi v Sejmu počínaje a opomenutím očisty armády a vnitra konče. Oboje se stalo podnětem pro bleskové odvolání vlády pravého středu premiéra Jana Olszewského loňského června. Dalším triumfem levice ve hře zvané parlamentní volby byla korupce ve vysokých vládních kruzích, která umožnila nabýt nemalého jmění řadě státních úředníků. To vše ve spojení s bývalými komunistickými kádry, které disponují obrovským majetkem, jenž "vyvlastnily" státu a občanům, kapitálem, který jim poskytuje drtivou převahu nad zbytkem národa.

Důležitou roli sehrály i levicí kontrolované a ovládané sdělovací prostředky, které vítězným postkomunistickým stranám vytvářely tolik potřebnou image. Více než 65 % mandátů, které získali transformovaní polští komunisté, se tak stává trvalým mementem i pro nás.

Poohlédneme-li se zpět k listopadovému převratu, bude se nám analogie s polským vývojem jevit důvěrně známá. Scénář, podle něhož došlo k předání moci z rukou komunistických vládců sametovým místodržícím, byl prakticky shodný a řečeno slovy A. Hromádkové bylo cílem zvratu jediné: šlo jen o pouhou transformaci viditelné politické moci nomenklatury v neviditelnou moc hospodářsko-finanční ...

Varování, které se na stránkách našich novin objevuje již od samého počátku, tak dochází svého naplnění. Stále podivnější a trvale vlevo směřující orientace naší nejsilnější politické strany jistě není náhodným jevem. Na vytváření politiky ODS má podstatný vliv řada bývalých komunistických exponentů, kteří v sobě náhle objevili zasutý konzervatismus, a obsadili nemálo významných funkcí ve straně.

Nelze se potom divit tomu, že veškeré snahy po nápravě křivd napáchaných minulým režimem zůstávají nenaplněny. Je lhostejné, zda se jedná o vztah k exilu či církvím a alespoň částečnému navrácení majetku i ostatním právnickým osobám či protektorství při novém uloupení státního majetku staronovou nomenklaturou .... Zoufalý stav naší justice se naplno projevil v posledních dnech, kdy došlo k odstoupení generálního prokurátora J. Šetiny. Poukazovat přitom na zhoubné působení J. Nováka ve funkci ministra spravedlnosti by bylo nošením dříví do lesa. Nejinak je tomu i s populistickým vemlouváním se do přízně voličstva, které není pouhou doménou Občanské demokratické aliance, ale stále častěji je využíváno i tzv. konzervativci z ODS.

Operovat nejnižší mírou nezaměstnanosti v Evropě coby úspěchem ekonomické transformace dokládá spíše mentální retardaci deklamátora. Tím spíše, že umělé pozdržení zákona o bankrotech svědčí o něčem úplně jiném a znamená jistou cestu do bažiny tzv. sociálního smíru, ve které neuvíznou jenom politikové, ale i podstatná část vstřícného občanstva. Není pochyb o tom, že se na naší bizardní politické scéně - přes nemalý počet stran - nenalézá dostatečně vlivný subjekt, jenž by odpovídal představám o skutečně pravicové a konzervativní straně schopné natolik zaujmout voliče, aby její volební vítězství bylo přesvědčivé. Občanská demokratická strana zůstává - jak před časem poznamenal R. Battěk - nejpřijatelnější levicovou stranou, kterou máme a postupem času nás stále více přesvědčuje, že tomu ani nikdy jinak nebylo.

Do příštích parlamentních voleb mnoho času nezbývá a příklady táhnou. A byť se to dnes zdá jakkoli nepravděpodobné, hrozba polského vývoje je u nás zcela reálná. A stále platí rčení - ex factis nosce rem ... (- podle činů poznávej skutečnost). Bedřich KAREL