--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka
Název: Nechcete-li,aby se o tom psalo, nedělejte to !
Zdroj: NN Ročník........: 0003/023 Str.: 027
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

(kodex amerických novinářů) Cosi podobného zná snad každý novinář. Jakmile zveřejní nelichotivá fakta o činu kohosi vlivného a mocného, začínají se kolem něho dít zajímavé věci. Volají mu a navštěvují jej nejrůznější institucionální představitelé a všichni vyšetřují. Jejich otázka je stále stejná: KDO VÁM TUHLE INFORMACI DAL! Když se to stane novináři poprvé, je konsternován. Nejprve se dozví, že skandálně se chová on a nikoliv ten, kdo skandální čin spáchal. To mu ostatně potvrdí i život sám. Osoba, o níž psal, zůstává na svém místě a má nadále důvěru státních orgánů, které se čerta starají o to, jak všichni vespolek před občany vypadají. Novinář se snaží pochopit, proč je tolik šrumu kolem článku, který, jak vidno, vlastně nepopisuje nic, co by bylo nad rámec obecné morálky, o čemž svědčí setrvávání dané osoby ve funkci. Budiž, říká si, jsme upadlí, zdevastovaní, lumpárna už není tím, co bývala, totiž lumpárnou. Je to normálka. Dobře. Není-li tedy věc, o níž jsem psal, darebáctvím, pak nevím, proč jsem tak zavrženíhodný a co po mně všichni vůbec chcete.

Žádný novinář svoje zdroje informací neprozradí ze dvou důvodů: nechce své informátory existenčně ohrozit (vyhazov z práce, ztráta funkce, disciplinární řízení a mnoho dalších nepříjemností, jaké dovedou "potrefené husy" vymyslet) a také nechce své zdroje ztratit. Novinář bez určité informační sítě může tak leda pobíhat po tiskovkách a opisovat Četku. To sice děláme všichni, je to běžná novinářká práce, ale kdo chce psát také o něčem jiném, než kdo co kde veřejně prohlásil, musí pátrat, hledat a šťárat. Pátrající novinář se může časem vypracovat v profesionála par excelence, mezi novináři uznávaného, mezi politiky váženého a obávaného. Vymanil se z toho, čím jej politikové chtějí mít - totiž hlásnou troubou jejich ušlechilých snah - a stal se skutečným partnerem či protivníkem (záleží na tom kterém politikovi). Neslužebničí, nepoklonkuje. Vytváří sedmou velmoc.

Nechcete-li, aby se o tom psalo, nedělejte to! - říkají američtí novináři, neboť i oni mají s politiky své rozepře. A politik si může vybrat. Bojí-li se ostudy, která jde ruku v ruce se ztrátou postavení, nedělá "to". Veřejnost prostředictvím tisku tak hlídá mocné, aby svou moc skutečně uplatňovali ve prospěch společnosti a nezneužívali ji na kdeco jiného.

Prohlášení premiéra Klause, že za ztrátu popularity vlády můžou novináři, je dobrým znamením. Sedmá velmoc se po padesátileté pauze znovu ujímá svého postavení.

Jitka STUDNIČNÁ