KDO VŠECHNO MÁ V PRAZE ULICI

 

     V roce 1984 jsem v tomto časopise uveřejnil článek "O těch pražských pomnících...". Poukázal jsem na to, že v Praze nám ve 20. století různé pomníky mizely a jiné se objevovaly. Zároveň jsem udělal přehlídku podivných názvů pražských ulic, které se tzv. normalizace v hlavním městě vyskytovali. Dnes by se dalo psát o dalším mizení pomníků - různí ti Leninové a podobně pochybné figury naštěstí z Prahy zmizely. Nové pomníky zatím nepřibyly, nejsou na ně zřejmě peníze (a možná, že se noví radní nemohou shodnout, kdo a kde by měl pomník dostat).

     Názvy ulic, náměstí a nábřeží už byly z velké části zbaveny jmen Engelse, Gottwalda, Lenina, Zápotockého - a také SNB, Pohraniční stráže a Lidových milicí. Zmizel Ždanov stejně jako Anežka Hodinová-Spurná, dosloužil Buďonnyj, Fadějev, Sverdlov, Kalinin, Kirov, Kujbyšev. A také Pieck, pochybná existence mjr. Schramm, dále Václav Vacek, Ďuriš, Jodas a podobná bolševická drobotina. Vrátila se celá galerie zasloužilých osobností a ulice či náměstí po zásluze dostali Milada Horáková, Jan Palach a Jan Patočka. To všechno je v pořádku - a mělo by se v tomto směru pokračovat.

     Co v pořádku není, je přemíra mezinárodní i domácí komunistické prominence různého kalibru, která pořád ještě ledaskde hyzdí pražské ulice či náměstí. Máme tedy maďarského bolševika Bélu Kuna, komunistického odboráře Zpuku, polské komunisty Marchlewského, Modzelewského a Rakossowského (toho Poláci vyhnali z Polska do SSSR už v roce 1956). Kdoví, proč mají v Praze ulice ruští bolševici Lunačarskij a Manilskij, proč je Uljanovská ulice (podle města, přejmenovaného v Rusku podle původního Leninova jména - v Rusku tato kuriozita už zmizela). Máme také Hočiminovu a Guevarovu ulici, rovněž Thorez, Gramsci a Togliatti se u nás ctí. Zřejmě bychom nemohli existovat bez manželů Rosenbergových, bez Šmidkeho a L. Štolla na uličních štítech. Hemží se to u nás postavami z několikrát přepracovaného slabého románu "Mladá garda" od Fadějeva. Minulá epocha se projevuje v takových názvech ulic, jako je Brigádníků, Dvouletky, Mírového hnutí, Mladé fronty, Mládežnická, Mladých budovatelů, Údernická. Různý komunistický potěr lokálního významu má ještě desítky ulic po sobě pojmenovaných. To skutečně existuje nedostatek českých a světových osobností, po nichž by se daly ulice pojmenovat?

     Pražská městská správa má jistě starostí nad hlavu. Jenže probrat názvy ulic v Praze a nevhodné přejmenovat, to nechce ani zvláštní intelektuální výkon ani milionové výdaje. Bylo by skutečně načase, aby v Praze - a samozřejmě nejen v Praze - definitivně skončila éra údajných velikánů bolševické minulosti i v názvech ulic.

                                              Antonín MĚŠŤAN

                                        (Kresba: Jan BERNAT)