--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Češi, Němci a Evropa
Zdroj: NN Ročník........: 0003/024 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V deseti pokračováních seriálu jsem se snažil alespoň částečně, a v hrubých rysech, postihnout hlavní aspekty tzv. sudetoněmeckého problému v dnešních česko-německých vztazích. Historie tisíciletého soužití Čechů a Němců nebyla jednoduchá a nelze ji odbýt na několika stránkách textu. Jedno je však jisté: stále nám chybí dostatek reflexe k objektivnímu posouzení naší vlastní a ještě nepříliš vzdálené minulosti. Právě proto jsem zvolil pouze zdánlivě jednostranný pohled na události, které předcházely vlastnímu vyhnání, a ať se to komu líbí či nikoliv, zůstávají naším společným špatným svědomím. Je smutné, že jsme se dodnes nedokázali vymanit z černobílého vidění, které nám neustále brání spatřit věci tak, jak jsou ve skutečnosti. Doufám, že po přečtení těchto nemnoha řádků alespoň část čtenářů pochopila, že stejně jako se po prohrané válce muselo Německo vyrovnat se svou hnědou minulostí, musíme i my spravedlivě posoudit své vlastní pochybení. A nejedná se pouze o způsob jakým proběhl transfer samotný, ale o přijetí principu kolektivní viny vůbec ...
Sudetští Němci dnes
Ve většině médií, pohříchu stále ovládaných podpůrci šťastných včerejšků, zpravidla nacházíme stále stejný názor na "rozvratnou úlohu" Sudetoněmeckého landsmanšaftu, jenž se snaží "revidovat výsledky druhé světové války" a prošlapat cestu novému, a tentokrát "definitivnímu pohlcení" českých zemí Německem. Bohužel není vyjímkou, že se podobné názory vyskytují i v tisku, jenž sám sebe označuje za konservativní. Leckdy jsou názory druhé strany v tisku překrucovány, v lepším případě je žurnalisté ignorují vůbec. Vzpomeňme na zářijový projev K. Kinkela, který byl interpretován jako přitvrzení politiky Německa v otázce sudetských Němců. Skutečné znění projevu bylo zcela jiné a pouze Český deník uvedl věc na pravou míru. To ovšem dává prostor nejrůznějším spekulacím o majetkových požadavcích SL či snaze po novém vyhnání českých osídlenců. Komunistická schemata jsou ve společnosti ještě hluboce zakořeněna a nezbývá než se problému věnovat co nejčastěji. Nedávno jsem dokonce vyslechl myšlenku, že je třeba naše německé sousedy jaksi obejít či překročit a přimknout se nejspíše k Francii ... Pokud si odmyslím fakt, že mezi námi a např. Bavoráky není valného rozdílu: konečně, kdo o sobě v našem společném středoevropském prostoru může tvrdit, že je stoprocentní Čech či Němec a jeho krev je prosta - ó hrůzo - krve židovské, zůstane poněkud nepříjemná reminiscence na rok 1938. Nelze přece obejít naše sousedy a kdysi i spoluobčany. Oba národy - český i německý - se podílely na budování českého státu, oba národy byly a stále jsou součástí jedné křesťanské kultury evropského Západu, a byť dnes žijeme odděleně, Evropu máme společnou.
Ackermann-Gemeinde
"Nejsvětější, silný Bože ! Velikým utrpením jsi nás postihl za naše hříchy. Ale vše, co jsi nám učinil, ó Pane, učinil jsi po spravedlivém soudu. Nám nepřísluší ptát se na hříchy jiných, musíme se vyznat z vlastní viny. Byli jsme vlažní ve službách Tobě, zatvrzelí v srdci a bez lásky k bližnímu, lhostejní vůči Tvému milosrdenství a vůči svátostem. Vyznáváme se z toho a litujeme. Ty však rač oslavit své jméno a jednej s námi podle svého milosrdenství. I když nás trestáš, chceš nás zachránit. Tobě chceme důvěřovat, Tvé prozřetelnosti se podřizujeme, naše životy vkládáme do Tvých rukou. Chceme se opět se vší vážností věnovat našim křesťanským povinnostem, myšlenky na pomstu a odplatu nechť nezískají moc v našich srdcích. Tobě chceme svěřit naši věc, neboť Ty jsi pánem nad národy a všechny povoláváš před svůj soud."
Sudetoněmecký landsmanšaft (SL) je zpravidla považován za jakousi monolitní instituci, která udává tón v německé politice i ve vztahu k České republice. Ve skutečnosti se však pod podobným označením nachází množství nejrůznějších spolků a nadací, které se ve svých názorech leckdy podstatně liší.
Jednou z organisací SL je Sdružení sudetoněmeckých katolíků Ackermann-Gemeinde (Ackermannovo sdružení). Úvodní motlitbu pronesl 13. ledna 1946 v Mnichově páter dr. Paulus Sladek na setkání činovníků sudetoněmecké péče o mládež, spolku pro duchovní péči o studenty a akademiky, a křesťanských odborů. Tam také vznikla Ackermann-Gemeinde.
Dnes již zesnulý dr. Erich von Hoffmann vždy znovu zdůrazňoval: my, Ackermann-Gemeinde, chceme místo ideologie víru, místo diktatury demokracii a místo národního státu Evropu svobodných národů ... (F. Olbert: Cesta ke smíření, ISE 1992).
Programové zásady
Sdružení Ackermann-Gemeinde (AG) vzniklo roku 1946 a svůj název odvozuje od prvního literárního díla nové spisovné němčiny "Ackermann aus Böhmen" (Oráč a smrt), sepsaného Janem ze Žatce.
Od svého založení se sdružení AG soustřeďovalo na práci směřující k upevnění míru a ke smíření národů - zejména ke smíření s národy střední a východní Evropy. 25.-26.7. 1970 byl schválen nový program:
1. Křesťanské východisko.
Usilujeme o život podle víry v Krista a jeho církev. Z tohoto důvodu se zasazujeme o obnovu církve a světa ve smyslu bratrství a spravedlnosti.
2. Osobní angažovanost
Aktivně se účastníme církevního a politického života. Jsme tedy připraveni přejímat osobní zodpovědnost jak v církvi tak i ve svobodně zvolených demokratických institucích Něnecké spolkové republiky.
3. Kulturní a historické hodnoty Oproti ahistorickému a povrchnímu "duchu doby" zdůrazňujeme zakořeněnost člověka v dějinách a v kultuře národa. Pečujeme zejména o kulturní hodnoty a historické tradice vycházející z českých zemí.
4. Smíření s Východem
Jedním z hlavních úkolů je spolupracovat na díle smíření německého národa s jeho východními sousedy. Neustále proto hledáme východiska a cesty k spravedlivému a trvalému smíru. K tomu patří zevrubná znalost historických, kulturních, náboženských a společenských reálií, jakož i různých společenských a ideologických vývojových tendencí národů střední a východní Evropy ...
5. Evropské uspořádání
Usilujeme o mírové uspořádání Evropy - takové, které zabezpečí v celé Evropě respektování lidských práv a práv národnostních skupin ve smyslu Evropské konvence na ochranu lidských práv a základních svobod.
6. Evropské sjednocení
Podporujeme snahy o politické sjednocení Evropy na federálním základě. Vidíme v tom záruky svobodné budoucnosti, respektování lidské důstojnosti a mírového soužití všech Evropanů bez nadvlády některých národů či států.
7. Právo na sebeurčení
V zájmu obecného blaha se zasazujeme o praktické prosazování a účinné zajištění práva na sebeurčení všech národů a národnostních skupin, jakož i za všeobecně platnou mezinárodně právní kodifikaci práva na vlast a domov pro všechny.
8. Služba míru
Poskytujeme duchovní a materiální pomoc lidem v nouzi a také utiskované církvi, což představuje praktický příspěvek k mírotvorné práci.
9. Celosvětová solidarita
Podporujeme celosvětovou finanční a hospodářskou spolupráci všech průmyslových států, aby tyto mohly účinně podporovat národy Afriky, Asie a Latinské Ameriky na jejich cestě ke svobodné společnosti a sociální spravedlnosti.
Struktura sdružení
Jednou z integrálních organisací AG je Akce mladých (Junge Aktion), která je součástí Svazu německé katolické mládeže, přičemž její působení spočívá zejména v oblasti prosazování lidských práv a úsilí o život podle víry v Krista. V programu společenství se mj. praví: "...rozhodně odmítáme totalitní pohlcení člověka státem nebo ideologií a usilujeme o svobodu jednotlivce a sociální spravedlnost. Usilujeme zejména také o svobodu víry a náboženskou svobodu, o svobodu pohybu a právo na sebeurčení pro všechny národy a národnostní skupiny ..."
V otázce porozumění se sousedními národy je hlavní zásadou "usilování o vytváření dobrých vztahů se sousedními národy východní Evropy na základě spravedlivého a pro obě strany přijatelného smíření ..."
Podobné by mělo být budoucí mírové uspořádání Evropy, které vidí "v politickém sjednocení evropských států na základě Evropské konvence na ochranu lidských práv..." Hlásí se rovněž k "demokratickým základům NSR a podporují uvědomělou a odpovědnou účast na politickém životě."
Rovnocennou součástí AG je i Kruh vysokošolských studentů (Hochschulring) a Český institut (Institutum Bohemicum), jejichž cíle a snažení jsou obdobné.
Jednostranná omluva ?
Nemálo lidí je přesvědčeno, že omluva za vyhnání našich bývalých spoluobčanů byla vyslovena pouze z naší strany a SL považuje za militantní, a řečeno slovníkem komunistických kazatelů, revanšistické sdružení hlásající nacionální nenávist, zmítané navíc touhou po odplatě. Již v Chartě německých vyhnanců z 5.8. 1950 bylo jasně řečeno, cit.: "My vyhnanci z vlasti se zříkáme pomsty a odplaty. Naše rozhodnutí je opravdové a posvátné v upomínku na nekonečné utrpení, které lidstvu přineslo zejména poslední desetiletí."
Stejně tak i ve Stanovisku k sudetské otázce (20 bodů) se praví, že "zničení české státnosti a svobody českého národa nacionálně socialistickým režimem v březnu 1939 bylo zavrženíhodným násilným činem směřujícím proti právu na sebeurčení ... Bezvýhradně také odsuzujeme všechna opatření a všechny plány nacionálněsocialistického režimu, které byly namířeny proti lidským právům i proti národní existenci českého lidu."
V bodě 12 je uvedeno: "Ve shodě s Chartou vyhnanců odmítáme jakoukoli myšlenku na pomstu a odplatu. Neznáme žádnou kolektivní vinu českého národa na našem vyhnání a posuzujeme všechny osoby jednotlivě podle toho, jak dnes smýšlejí o vyhnání ... Výtku "revanšismu" můžeme proto s klidným svědomím odmítnout ..."
Prohlášení Ackermann-Gemeinde V podobném duchu je koncipován text schválený 22. ledna 1990 v Brandenburgu, jenž je reakcí na prohlášení kardinála Tomáška z 11.1.1990.
"... jsme přesvědčeni, že bezpráví mezi dvěma národy může být překonáno jen tak, když každý národ přizná národu druhému bezpráví na něm spáchané. Nelze přitom účtovat vzájemně jedno bezpráví proti bezpráví jinému. Proto prohlašujeme:
Hitlerova politika násilí nerespektovala zřízením protektorátu v roce 1939 právo na sebeurčení českého národa a ohrozila jej v následujících letech v jeho národní existenci. Odsuzujeme toto bezpráví, na němž se podíleli i sudetští Němci a pociťujeme je jako hanebnou skvrnu na našich dějinách. Litujeme české oběti této politiky a cítíme se, stejně jako president Havel a kardinál Tomášek, být zavázáni k omluvě ..."
Zármutek a odpuštění viny
Podobné prohlášení přijali němečtí biskupové v Augsburgu (březen 1990): "...Připomenutí viny, kterou na sebe představitelé odpovědní za vyhnání Němců uvalili, připomíná však také nám zločiny, které byly v době okupace ve jménu německého národa spáchané na českém národě pošlapáním jeho práva na sebeurčení, ohrožením jeho národní existence a útlakem. Litujeme, že bylo zneužito touhy slovenského lidu po národní svébytnosti pro cíle mocenské politiky německého národně socialistického vedení. Se zahanbením vzpomínáme na bezpráví, jemuž byli od roku 1938 nuceným a plánovaným přesídlováním Češi vystaveni. Stejně tak litujeme těch Čechů a Slováků, kteří nacistickým terorem přišli o život nebo se stali obětí vysídlení. Jsme si vědomi selhání a viny, kterými se mnozí Němci zatížili. Přijímáme zodpovědnost za břemena dějin, která musí nést celý náš národ. Slovy biskupské konference konané ve Fuldě 23.8. 1945 prohlašujeme dnes znovu, když se ohlížíme na tuto temnou kapitolu dlouhé společné historie Čechů a Němců: ŢUž před válkou se děly v Německu hrozné věci a za války je dělali Němci v okupovaných zemích. Hluboce litujeme toho, že mnozí Němci i z našich řad, se nechali zaslepit falešným učením nacionálního socialismu a že vůči zločinům proti lidské svobodě a lidské důstojnosti zůstávali lhostejní, že mnozí svým postojem těmto zločinům napomáhali a mnozí se stali sami zločinci ..."
Bedřich KAREL
(dokončení příště)