--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pavlík Vladimír
Název: Biskup Tkáč a diablovo rúcho
Zdroj: NN Ročník........: 0003/024 Str.: 019
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
2.časť.
V úvodnej časti seriálu sme vyvrátili klamstvá košického sídelného biskupa Alojza Tkáča, ktorý tvrdil, že Tisovu popravu majú na svedomí Češi a prezident Beneš. Zverejnili sme celé znenie dopisu z 15.4.1947 Klementovi Gottwaldovi, kde vtedajší prezident bol ochotný Tisovi milosť udeliť, ale podľa vtedy platnej ústavy musela dať k tomu súhlas aj vláda. Gustáv Husák a jeho komunistickí súkmeňovci národnosti slovenskej však presadili Tisovu popravu. Potrebovali vytĺcť politický kapitál.
V Štátnom ústrednom archíve a archíve ÚV KSČ, fond 83, a.i. 302 je zápis 78. mimoriadnej tajnej schôdze vlády, ktorá sa konala 16.4.1947 v budove Úradu predsedníctva vlády. Zverejňujeme podstatnú časť textu.
Předseda vlády K. Gottwald zahajuje schůzi jako tajnou v 17.15 hod. Omlouvá se, že dal schůzi svolati na 16. hodinu, jelikož předpokládal, že vláda bude moci v této době zahájiti jednání, že však dodatečně bylo nutno vyčkati dojití dalších zpráv, aby schůze mohla býti připravena. Jde o otázku udělení milosti dr. Tisovi, který byl, jak všem členům vlády je známo, odsouzen Národním soudem v Bratislavě k trestu smrti provazem. V této věci došly postupně různé zprávy. Podle sdělení předsednictva SNR usnesl se Národní soud ihned po vyhlášení rozsudku, že nedoporučuje uděliti odsouzenému milost.
Schůze se přerušuje na dobu od 17.25 do 18.10. Poté se ujímá znovu slova předseda vlády K. Gottwald, který čte ještě jednou sdělení předsedy SNR a dodáva, že dostal také telegram od předsedy sboru pověřenců Dr. Husáka, který zaujíma stanovisko k návrhu na udělení milosti, podanému pověřencem spravedlnosti. Prohlašuje, že pověřenec učinil tento návrh, aniž si vyžádal názor sboru pověřenců nebo jeho předsednictva. Dr. Husák zdůrazňuje, že nesouhlasí s podáním návrhu. Předseda SNR se zmiňuje ve svém sdělení, učiněném jménem předsednictva SNR jen o tom, že se návrh pověrenců předkládá, ale předsednictvo SNR samo milost nenavrhuje. Kancelář prezidenta republiky odevzdala dnes v poledne předsedovi vlády žádost o udělení milosti, podanou obhájci dr. Tisa, k projednání podle čl.1. písm.b) protokolu ze dne 11.4.1946. Všechen tento písemný materiál má tedy předseda před sebou. Vzhledem k tomu, že se žádost za milost předložila vládě přímo a že se také předsednictvo SNR obrátilo přímo na vládu a nikoliv na resortního ministra, připravil předseda vlády sám pro vládu návrh usnesení, které čte a který má toto znění:
"Vláda, zabývavši se žádostí obhájců dr. Tisa o udělení milosti, spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku, kterou Kancelář prezidenta republiky postoupila vládě listem ze dne 16.4.1947, č.j. T 770/47 k projednání podle čl.1, písm. b) protokolu ze dne 11.4.1946, se usnáši takto: Vzhledem k tomu, že
1. Národní soud v Bratislavě se po vyhlášení rozsudku, vyslovujícího trest smrti, usnesl podle ustanovení ş 19, odst.2 nařízení SNR ze dne 16.5.1945, č.33 Sb. n. SNR, o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví, ve znění vyhlášky ze dne 14.5.1946, č.58 Sb.n. SNR, že nedoporučuje udělení milosti.
2. Ani předsednictvo SNR nedoporučilo, aby se milost udělila.
Vláda, předkládajíc žádost za milost podle shora citovaného ustanovení protokolu prezidentu republiky, nedoporučuje, aby žádosti vyhověl.
Pokud pak jde o návrh, aby byl odložen výkon trestu, má vláda za to, že dovolávané ustanovení ş 30K uvedeného nařízení SNR nelze v daném případě aplikovat, poněvadž není ve shodě s ústavními předpisy, aby nařízení SNR zakládalo nebo vymezovalo kompetenci prezidenta republiky k přiznání odkladného účinku žádosti o milost.
Mimo to ustanovení ş 30K nelze ani podle výkladu, vyjádřeného usnesením předsednictva SNR ze dne 28.6.1946 aplikovat na případy, kdy byl uložen trest smrti, neboť na takové případy obsahuje citované retribuční nařízení speciální ustanovení ş 19, které, střikne nařizujíc, že výkon trestu smrti musí býti po uplynutí 48 hodin bezodkladně proveden, počíta s touto lhůtou jako dostatečně dlouhou pro rozhodnutí o udělení milosti."
Předseda vlády K.Gottwald zdůrazňuje, že to je jeho návrh, a žáda, aby se členové vlády k němu vyjádřili.
Vysvětluje, že podle jeho názoru vláda je ve styku s předsednictvem SNR a vůči vládě je tedy předsednictvo SNR povolaným mluvčím a reprezentantem Slovenska. Zjišťuje se, že se podle ş 30K slovenského retribučního nařízení návrh na udělení milosti předkládá prostřednictvím pověřenca spravedlnosti předseníctvu SNR, které návrh zase předkládá vládě a jejím prostřednictvím prezidentu republiky. Státní tajemník dr. V.Clementis konstatuje po stránce formální, že slyšel návrh usnesení právě poprvé. Je přesvědčen, že všichni členové vlády jsou si dobře vědomi nejen své politické, ale i své osobní odpovědnosti při dnešním svém rozhodování. Považuje proto za účelné, aby vládu jménem KSS seznámil se stanoviskem, které zaujala strana dnes ve schůzi predsednictva SNR. Státní tajemník čte poté obšírné prohlášení, v němž se KSS rozhodně vyslovuje proti udělení milosti a je pro výkon spravedlivého trestu. Domáhá se toho, aby rozsudek slovenského soudu byl respektován bez výhrad a také vykonán. Řečník dodává, že je zaisté všem členům vlády stejně jasné jako těm, kdož učinili uvedené prohlášení, k jakým těžkým politickým komplikacím a k jaké těžké morální depresi by to na Slovensku vedlo, kdyby rozsudek nad Tisem vykonán nebyl. Uvádějí se sice určité mravní důvody pro to, aby od výkonu trestu smrti bylo upuštěno. Státní tajemník se obrací na přítomné s dotazem, zda by bylo mravné, kdyby se udělila milost viníkovi, který ve své osobě neznázorňuje v první řadě jen politické delikty, spáchané na Slovensku a proti němu, nýbrž který je na prvním místě odpověden za masové vraždění a masové hroby na Slovensku. Řečník se zmiňuje o tom, že z přítomných se nikdo neohradil proti tomu, když v jiném retribučným řízení byl odsouzen k smrti a popraven nemecký velitel, který v době banskobystrického povstání zůstal Tisovy věren a odmítl se připojiti k povstání. Tehdy nikdo neprotestoval. Státní tajemník je přesvědčen, že vláda, rozhodujíc o žádosti za milost, nerozhoduje jen o Tisově osudu a jeho zločinech, páchaných v minulosti, ale že zároveň rozhoduje o osudu a budoucnosti Slovenska. K tomuto přesvědčení ho vede úvaha o závěrečné obhajovací řeči, kterou přednesl Tiso v procesu před Národním soudem. Řečník má před sebou výpis z této řeči a čte podstatné pasáže z něho. Podle toho neprojevil Tiso ve své řeči vůbec lítosti nad svým počínáním v minulosti, nýbrž prohlásil, že by postupoval stejně, kdyby se situace opakovala, a že by vedl znovu boj o samostatnost Slovenska. Přiznal, že jen za účelem pokračování v tomto boji uprchl na západ, aby tam našel u Američanů podporu pro další boj o samostatný Slovenský stát.
Státní tajemník se táže, co by to znamenalo pro Slovensko, kdyby za tohoto stavu věci vláda ustoupila od rozsudku Národního soudu a kdyby udělila milost tomu, který ze své viny nic neodvolal, který v procesu neprojevoval tu nejmenší lítost, který neuznal vůbec, že by se byl dopustil nějaké chyby, nýbrž prohlásil, že by jednal znovu tak, jak jednal, kdyby se situace opakovala. To by přece znamenalo přímo výzvu, aby slováci šli nadále za Tisem, jak on to tvrdí a aby sledovali jeho a Ďurčanského. Co by znamenal v této situaci návrh na udělení milosti, který by byl v rozporu s jednomyslným názorem a usnesením Lidového soudu?
Dokončenie v budúcom čísle.
Vladimír Pavlík