--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hubáček Petr
Název: Mýty a legendy
Zdroj: NN Ročník........: 0003/024 Str.: 027
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Legendy a mýty spojené s dávnou historií sehrávají roli části paměti lidstva. Bývají spojeny s hrdinskými činy a s takovými okamžiky, kdy Dobro nějakým zásadním způsobem zvítězilo nad Zlem. Vzhledem k časové vzdálenosti předmětných událostí je samozřejmě možné, že to vlastně ani nemuselo být dobro, které zvítězilo. Bývá pravidlem, že dějiny píše vítěz, opěvovány bývají činy vítězů, dějinnými hrdiny se stávají vítězové. Někdy, mimořádně, vítězové morální. Můžeme přitom směle předpokládat, že většina činů glorifikovaných legendami, byla nazírána z druhé strany, třeba pohledem poraženého, zlem přímo fatálním.

Přesto lze považovat tyto mýty a jejich působení ve společnosti za přínosné, neboť jsou výrazem obecně lidské touhy po dobru a snahy vyznávat dobré vlastnosti a obdivovat a za vzor mít kladné hrdiny. K tomu účelu zbavují vybrané osoby všeho negativního a činí je vzorem všech ctností.

Daleko horší dopad má působení živých legend. Když se totiž fakta podávají zkresleně u tisíc let starého příběhu, zpravidla se nenajde dostatečně živý pamětník, který by chtěl mýtus vyvracet, a tím připravit prostý lid o předmět hrdosti. Pokud se ale stane legendou osoba ještě žijící, má zaděláno na malér. Nejen závistivci, i lidé moudří mají totiž ve zvyku informace si ověřovat a podle skutečnosti usuzovat, zda šlo skutečně o vítězství Dobra nad Zlem, nebo alespoň Lásky nad Nenávistí, či jak to vlastně bylo.

Ti, kdo legendy o živých pěstují, i ti, kdo jim dílo záměrně maří, mají své kladné i záporné motivace vyplývající z několika momentů. Mezi tyto momenty patří hlavně vztah k moci a výhodám z ní plynoucích, hodnotový systém a vyznávané etické normy. Prozíravá osobnost se ve vlastním zájmu brání vzniku mýtů o své osobě. Čím výš na společenském žebříčku stojí, tím více se kolem ní shlukují drobtů moci a výhod chtiví nohsledi - budovatelé mýtů. Na dotyčnou osobu se nalepí, zakrývají jí výhled na normální nemotivované okolí a jako závaží ji stahují mimo realitu. Záleží pak na síle a rozšíření a všeobecném přijímání legendy bránící lidem nezaujatě pozorovat jednání jejího nositele, zda nositel společensky přežije legendu, či legenda fyzickou smrt nositele.

Chtějí-li usilovní budovatelé mýtů uchránit své milované vzory před obrazoborci, začasté nevystačí jen s obvyklými způsoby prezentace jejich kladů. Dobře promyšlená reklamní kampaň dovede prodat vyslovené propadáky ještě i v Americe, kde jsou lidé zvyklí brát reklamu s rezervou. O to více jsou podobné reklamy úspěšné u nás po desetiletích suchopáru Televizních tipů soudruha Vajíčka. Než se tedy naše veřejnost dostatečně zklame v očekáváních vyvolaných reklamou, trvá zvýšené riziko vzniku živoucích legend, které musí být chráněny za každou cenu. A živoucí legenda není nic dobrého. Je to jen úmyslné zamlžování skutečnosti na jedné straně a pohodlné bezmyšlenkovité vyznávání autority na straně druhé. A o případech, kdy někdo buduje legendy o osobě vlastní, raději nemluvme.

Petr Hubáček

tisk. mluvčí KAN