--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Labe ve spárech obchodníků s betonem
Zdroj: NN Ročník........: 0003/024 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Luboš Vydra
Když establišment má zelenou
Kdo chce dnes mít moc, pocty a těšit se požitkům světa, dobrému jídlu, lesklým vozům a přízni krásných žen, musí si vymýšlet ta nejnemožnější lobby. Ekotrans Morávia, jenž jak z názvu patrno předstírá ekolologicky pozitivní úmysly ale o jehož spojitost se slušovickou estébáckou lobby pochybují již jen velice naivní lidé, se umí vyznat obzvláště dobře v tlačenici.
Technokratičtí mutanti ve vedení tohoto podniku by nejraději naši zemi celou zalili betonem. Jejich establišment se tlačí všude a hrozí zdevastovat i poslední zbytky přírody v okolí našich řek. Co na tom, že u Hřenska, kde chtějí vztyčit své gigantomanské stavby Malé Březno a Dolní Žleb, se objevil opět bobr. Zvrácený systém hodnot symbolizovaný dnes ropou, řadí tohoto živočicha, stejně jako ohrožený drobnokvět pobřežní (Corrigiola litoralis) a vzácné ekosystémy dubohabrových a dubobukových lesů, až kamsi na nejposlednější místo. A nikde již dnes ve střední Evropě nenalezneme přirozený říční tok takové mohutnosti, který by protékal v hlubokém zářezu bohatě rozčleněné pískovcové plošiny, při takovém výškovém rozdílu a při vysoké zachovalosti rostlinstva v jeho doprovodu jako právě zde na území Českosaského Švýcarska. Ale jako by našim tíživým pocitům již nestačily Gabčíkovo - Nagymaros, Nové Mlýny ani příprava takových mastodontů, mezi něž patří stále přetřásaný kanál Dunaj-Odra-Labe, či nedávno odvrácená hrozba vodního díla na Křivoklátsku. Vedení Ekotrans Morávia a s nim i štáb ostřílených manažérů a bystrých taktiků patrně celé noci nespí a neustále přemýšlí o tom, jak to zařídit, aby u nás mohli opět někde něco nového postavit. Ve hře je totiž příliš mnoho peněz, které lze rozdělit mezi velký počet zainteresovaných osob.
První kroky pro získání souhlasu s výstavbou, ze strany místního obyvatelstva již byly učiněny. Obyvatelům Dolní Žleb, jež nemá silniční spojení se světem ( funguje zde pouze přívoz přes Labe a železniční zastávka), byl přislíben tolik vytoužený most, který by se však musel již z manipulačních důvodů postavit v každém případě. Jelikož zvýšená říční hladina zatopí část kanalizačních řadů města Děčín, bylo pánům radním přislíbeno, že investor zajistí rozsáhlou rekonstrukci kanalizační sítě. O něčem podobném se městským úředníkům mohlo jenom snít, a tak nebylo obtížné dosáhnout svolení s vybudováním vodní nádrže.
Proti výstavbě nádrží se v Praze koncem září konala tisková konference ekologické agentury Nika, nazvaná příznačně "Hrozí nám Gabčikovo na Labi?", na které promluvili RNDr. Jindřich Petrlík, tiskový mlučí Dětí země a Šárka Tomanová, členka pobočky téže organizace v Děčíně. Novináři však odbyli celou záležitost pouze nepodstatnými zprávičkami, po jejichž vlažnosti se sotva zvedne čtenáři krevní tlak natolik, aby alespoň písemně vyjádřil své přání internovat pro betonovou mánii, iniciatory vodního díla, do blázince. Na dotaz NN, kdo má vůbec tak vysoce eminentní zájem, aby tato stavba vznikla? Kdo z vládních představitelů? Kdo ze zástupců stran? Kdo z firem?, potvrdil Jindřich Petrlík, že když letos na konci června byly předloženy zásady dopravní politiky ČR, že pan ing. Forman z Ekotransu Morávia se angažoval, jako člen poradního sboru ministra dopravy Stráského právě o to, aby výstavba vodního díla Malé Březno byla do těchto dosud vládou neschválených zásad zahrnuta. A tak do nákladů z hlediska dopravy bylo vyčleněno na podporu této stavby do r. 1995 kolem 400 milionů Kč a na celkovou výstavbu tohoto díla pak přes jednu miliardu. Počítá-li se i s variantou na jeho energetické využití, tu by dosáhly celkové náklady určitě 3 miliard Kč. Tato varianta pak zcela jistě ke slovu časem příjde. Právě pro ní bude závažným argumentem, že je to již rozestavěné, příroda stejně zničená a proto je třeba to za každou cenu dodělat. Jak Petrlík dále odpovídal, svého času tuto stavbu velice podporovalo OH, za niž Forman kandidoval ve volbách.
Zničené opustit, další zničit
Vodní dílo zcela na našem dolním Labi určitě uvítá i město Praha, protože ve své přátelské smlouvě s Hamburkem má zakotvenou i podporu lodní dopravy. Ale i zde v pozadí opět stojí Ekotrans Morávia, který s městem Hamburkem úzce spolupracuje a Hamburku jde zas o to aby zvětšilo svůj kredit přístavu. Toto staré hansovní velkoměsto se snaží předehnat Rotterdam, proto usiluje protáhnout vodní cesty co nejvíce do kontinentu Evropy. A proto také podporuje i výstavbu kanálu Dunaj - Odra - Labe a výstavbu několika dalších přístavišť v Praze. Všudepřítomný Ekotrans Morávia chce i částečně splavit Berounku. V podstatě tato vodní díla nelze vidět jako oddělenou součást, i když se tento podnik snaží, aby to tak vypadalo. Je to vlastně komplex jeho megalomanských plánů na změnu režimů mnoha řek ČR.
Jak NN poznamenaly, překvapuje nás, že ministr Stránský na jednu stranu omezuje železniční dopravu, na stranu druhou však přechází na dopravu říční. Každý z nás přece ví jak je omezený železniční provoz a to nejen na velké tepně podél Labe na sever a v jakém je zoufalém stavu. Uvažuje se dokonce o zrušení celých tratí. Železnici do dnes široce ovládá nefunkční bolševická byrokracie. Místo, aby se však jedna devastace odstranila, přechází se pouze na cosi jiného a to za cenu poškození dnes již vzácné přírody.
Jindřich Petrlík nám na to odpověděl: "Já si myslím, že to je výsledek síly oné lobby, v niž jednoznačné postavení má právě Ekotrans Morávia jemuž se daří pro své plány získávat podporu mnoha stran a režimů, počínaje bývalým socialistickým Československem a konče dnešní vládou, kde vlastně je podporuje i ministr za ODS." Vzpoměl jsem si jak exministr Jíří Miller několik dní před tím v parlamentu s úsměvem o panu Formanovi prohlásil: "Toto je příští ministr dopravy." Co k tomu dodat: Pokud si to naši voliči nechají líbit, pak určitě ano.
Nepřizpůsobovat řeku lodím, ale
lodě řece
K tomuto závěru došel i německý Bundestag, který přijal obdobné usnesení, že do r. 2010 nebude německá strana uvažovat o výrazných stavebních změnách na úseku Labe bývalé NDR. Firma Ekotrans Morávia sice také říká, že se snaží nalézt způsob úpravy tohoto toku tak, aby zde mohly plout lodě s ponorem až do dvou set centimetrů a zároveň aby nedošlo k porušení přirozeného toku řeky, ale i toto jak vyplynulo ze závěrů přírodovědců je v podstatě nemožné. Šlo by to pouze tehdy, kdyby se plavební společnosti spokojily pouze s prohrábkou řeky, ale to více méně ing. Klimuškinová s Ekotransu Morávia zavrhla ještě před tím než to bylo posouzeno. Osobně přiznala, že posudek nemají sice ještě hotový, ale že prohrábka vypadá z jejich pohledu jako nemožná varianta. Takže ona výše citovaná souhlasná argumentace je v podstatě pouze onou dobře známou rétorikou jakou byli oblbováni lidé již za socialismu.
Pokud ovšem německá strana odmítá jakékoliv budování na své straně, budou mít všechny shora uvedené investice vyjádřené zásadami dopravní politiky na konci června tohoto roku pouze ten význam, že zesplavníme pouhých 40 km Labe na našem území, což se prakticky dá provést již samotnou jeho prohrábkou. A vlastně to, že se u nás vystaví obě tato vodní díla, je i způsobem nátlaku Hamburku na východoněmecké země. Bude pak moci argumentovat tím, že oni jsou poslední, kdo brání většímu využití lodní dopravy na Labi.
Právo o tom rozhodnout musí okresní úřady v Děčíně a Ústí nad Labem, rozhodně však tomu bude mít co říci i vláda, protože vodní díla budou hrazena částečně i ze státního rozpočtu, tedy opět z peněz daňových poplatníků. Musí se k tomu vyjádřit i ministerstvo životního prostředí, protože stavba bude posuzována i podle zakona 244, tedy podle hodnocení vlivu činností člověka na životní prostředí. Můžeme si tak zadělat na malé české Gabčíkovo, protože německá strana s touto výstavbou nesouhlasí a souhlasit nebude.
Expertýzy - chléb byrokratů
Na dotaz novinářů, vznesený na tiskovce Niky, co bylo výsledkem britské expertýzy odpověděl Jindřich Petrlík, že je třeba udělat další velké množství expertýz. Pro zahraniční odborníky je těžké provézt posudek do nějaké hloubky. Existují však posudky dělané třeba Ústavem pro životní prostředí v Ústi nad Labem a tento posudek je jednoznačně zamítavý. Na další dotaz pak Jindřich Petrlík odpověděl, že s labskými pískovci se počítá na vyhlášení národního parku, který se vlastně tak připojí k stejnému statutu, jaký má saské Švýcarsko z německé strany.
NN: "Kolik má Ekotrans Morávia pracovníků a úředníků, kteří na takovýchto akcích nacházejí obživu?"
Jindřich Petrlík: "To nevíme. Nic méně je to velice dravá firma, která se pokouší po kouskách svoji výstavbu prosazovat dál. Ekotrans dnes uvažuje o třístupňovém, až pětistupňovém vodním díle."
Kde příroda již nesmí do našeho
světa
Podle pana ing. Trnky z Hydrolabe, nebo pana Zinga, který provozuje lodní dopravu na Labi, vzniká u těchto lidí snaha, aby si přírodovědci přestěhovali zdejší přírodu někam jinam. Představují si to velmi jednoduše i s tím, že se uvedené podmínky dají snadno uměle vytvořit. Je jasné, že by to nefungovalo. Rostliny by po takovém přestěhování možná vydržely i tři roky, ale v jejich případě je dosti důležité i to jaký areál vlastně mohou obývat. Z těchto rozborů vyplynuly skutečnosti, že vybudováním podobných zdymadel v minulosti se již podařilo vytlačit přirozenou přírodu, která u nás existovala po tisíce let na tento poslední úsek řeky a je vlastně malým zázrakem že se tu dosud drží.
Tito mutanti mezi námi, usilující o vytvoření skutečné říše zla, však toto nejsou schopni pochopit. Oni si myslí, že lze technicky simulovat přírodní podmínky. Obdobný způsob myšlení mají lidé propagující podobná díla všude na světě. Technokratům tak na příklad nejvíce vadí tzv. mokřadla. Z jejich hlediska jim tato místa s hnízdišti ptáků, v nichž se ukrývá zvěř, ale která páchnou a jsou plná černého bahna, připadají naprosto nevyužitá. Proto také k argumentaci o údajném přínosu vodního díla patří i tvrzení o "zaplavení esteticky rušivých pobřežních zón".
(Nejspíše k tomuto myšlení vede již zvrácená antiseptická výchova v rodinách, podporovaná světem debilních reklam, na něž bohužel nejvíce naletí ženy a děti.)
Podle Jindřicha Petrlíka ministerstvo životního prostředí je dnes mimo jiné i správcem vodních cest. Neudělalo však nic pro to, aby lodě neměly na příklad uvalenou silniční daň na naftu. Uvažuje se, že správa vodních cest má být uvedena pod ministerstvo dopravy ČR, což pan Forman jistě uvítá. Proč je členem poradního sboru pana ministra Stráského není tedy třeba vysvětlovat.
U nás se proti výstavbě vodních děl, která mohou zničit poslední přirozený úsek řeky Labe, zatím jednoznačně staví pouze ekologické iniciativy a někteří úředníci státní správy. Neúcta k přírodě tak silně převažuje. Neměli bychom se proto zamyslet proč námi někteří sousedé pohrdají a proč mají pro náš způsob života jedno velmi výstižné ozačení - "švajneraj"? Luboš Vydra