--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Tlustá čára,tenké střevo a kytičky
Zdroj: NN Ročník........: 0003/024 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Jedno z nejmoudřejších přísloví které znám nám praví, že nejhorší srážka je s lidskou hloupostí. Dějiny by vypadaly zcela jinak kdyby nebylo nikoliv chytrých vůdců, ale řady hlupáků, kteří jim skáčou na lep.

Klasickou ukázkou je vývoj naší společnosti v letech l946 až l948. Stačilo se ohlédnout zpět na projevy komunistů a nemohli jste jim věřit a nemohli jste je volit. Jejich třídní boj v žádném případě nešel dohromady s podporou středního stavu a samostatně hospodařících zemědělců. Nikdy nemohl jít dohromady s tržním hospodářstvím, spravedlností a demokracií. Stalo se však. Další klasickou ukázkou je víra v transformovatelnost KSČ v roce l968.

Po celá léta našeho budování beztřídní socialistické společnosti byli pravověrnými ti, jejichž IQ bylo těsně nad hranicí Homo Erectus. Ti chytří byli "U" komunistů, samozřejmě nahoře, hrabali a hrabali a lhali a lhali až se jim od úst prášilo. Důkazem je skutečnost, že fungovala odstředivka z velké neomylné strany po listopadu l989. I onu revoluci si tito "U" vyrobili ruku v ruce se svou tajnou super bezpečností. Je příjemnější být "kapitalistou" než privilegovaným dělnickým kádrem. Zvláště, když dole zůstanou opět ti poražení z roku l948. Nelze upřít, že se povedlo. Bručel jen s. Štěpán a i to byla fraška. Proto, že jej měli souvěrci plné zuby a vyřídili si s ním účty, zatímco soudruh broiler Jakeš budil jen útrpnost. Největší nebezpečí není již návrat ke stalinskému typu komunismu, ten je celosvětově překonán a poslední bašty se vyhladoví samy. Největší nebezpečí je další vytvoření společnosti umělé. Naoko demokratické, s pseudosvobodou, rádoby tržní. Společnosti, která nebude o nic víc spravedlivější než byla komunistická, společnosti volně navazující na soudružskou solidaritu, zkorumpovanou, společnost charakterových mrzáků, zlodějských bossů. Smutně konstatujeme, že jsme zase naletěli. Musíme si přiznat, že jsou schopnější, mazanější, rafinovanější. Vede se jim. Jejich tajná bezpečnost odvedla svou práci dokonale. Za to jí budiž udělena naprostá beztrestnost a anonymita. Samozřejmě jsem pro zákaz činnosti KSČ jako zločinecké organizace a myslím, že není třeba se na toto téma rozepisovat. Nevidím však hlavní nebezpečí v té troše zkamenělin a není důvodem k zákazu činnosti této strany strach z jejího možného ovlivnění společnosti či volebního vítězství. Čistě z principu. Protože je to vrcholně amorální, protože je to facka do tváří tisícům, ba co, milionům postižených. Proto! Nenechme se však uvést v omyl, křičí-li Lidový dům, Špalíček a další hnízda těch "U" že by to bylo porušováním lidských práv a svobod. Oni vědí, že jejich rétorika má chybu, že potírají sami sebe. V tom případě by totiž klidně mohla v Německu opět zahájit svou činnost NSDAP. Našim soudruhům nejde o žádná lidská práva, ti zfanatizovaní chudáci ze Džbánu jim vždy sloužili jen jako kulisa k prosazení vlastních zájmů. Byl by to ale precedens. Odsoudí-li se něco, byt jen morálně kde sami fungovali, dokonce na místech nejpřednějších, kde je potom jistota, že na nejpřednějších místech zůstanou i teď? O koryta jde, jako šlo vždy a o hrabání do vlastních kapes, jako šlo vždy...

Viděli jsme reakce na zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Je nutné ještě něco dodávat?

Půjde-li vše, jak lze předpokládat že je napsáno ve scénáři, ODS by měla být stále více ovlivňována pasoudruhy směrem ke středu politického spektra. Svou roli v tom nehrají obavy o blížící se volby a již známá pragmatičnost, že účal světí prostředky. Horlení proti levici a hra na pravicový konzervatismus bude ustupovat, až dospějeme tam, kam máme. Máme být dle scénáře opět tupé apolitické stádo s neomylnými politicky sterilními vůdci. A na bohaté bývalé komunisty a chudé bývalé antikomunisty se budeme dělit přesně jak to bylo naplánováno.

Promiňte mi, že budu vulgární, ale jinak se vyjádřit nelze. Že blbost kvete jsou důkazem příhodně nazvané Květy se svými seriály o setkáních s "ufouny" osobně Pepíky Vyskoči a paní Novákové se svými již dvacet let mrtvými tetičkami, které je přijdou v noci varovat, že v neděli připálí buchty. Ale štíhlá, neboli tenká Ivanka je poupátko z té zahrádky nejpozoruhodnější. Ukázněně jsem se zařekla, že nebudu Květy kupovat a paní Hudcovou nechám jejímu "vidění".

A - dostanu dopis od našeho čtenáře, že o nás paní Hudcová rozjímala v č. 42/93. Tak jsem si pro ně běžela. Ještě jich měli dost. Vyhnívají na pultech až do dalšího čísla, zatímco NN ještě teplé z rotaček již soudruzi prodejci svazují do balíků remitendy. Takže, vážení čtenáři, kupte si Květy č. 42. Dozvíte se, že: synovec přijel z Německa aby vraždil, vražednou zbraň vzal v lednici. V listárně se dočtete, jak vděčný čtenář děkuje za zveřejnění fotografie dědečka a vnuka z letní fotosoutěže, dozvíte se, že K. Gott uspořádal vernisáž s reprodukcemi svých obrazů ve formě kalendáře, ke kterýmžto účelům poskytl prostory jeho dlouholetý přítel Ladislav Štaidl (my máme tohoto dlouholetého přítele v paměti z obrazovky, kdy nám ostře odsoudil demonstrace) v sídle své firmy Arcona. A nejen prostor k tiskovce mistra, ale i k exluzivní zahradní párty. Se záhrobím se tu setkají a s Vámi podělí o zážitky čtenáři Květů, astrolog Havelka nám udělá horoskop osobnosti týdne, tentokrát pana ministra Karla Dyby. Dozvíte se, že díky kvadratuře Uranu s Marsem ve znamení Vah a konjunkci Saturnu s Jupiterem ve znamení Býka a opozice Uranu na Merkur ve znamení Štíra atd., nám způsobuje, že pan ministr má silnou vůli, touhu po vědění, realistický pohled na svět, ale také citovou vyváženost. Rok l994 bude pro pana ministra osudovým rokem života. (Že by nám zase vystoupil z ODS a vrátil se do KSČ?) Ze svého okénka na nás jukne bezelstný kukuč Ivany Hudcové a už se poučujeme:

"Už vícekrát v minulosti zkonstatovali zástupci opozice, že pravicová rétorika ODS jde co chvíli ruku v ruce s levicovými činy (svatá pravda - pozn. aut.)... je však jedině logické, že se proklamativně pravicová ODS v praxi posouvá směrem ke středu. (Pro mne to sice logické není, než poučme se, čím že to bude - pozn. aut.)... vynucuje si to obecné mínění (ale, že by?) kritika opozice (uhne-li pravice doleva, protože ji levice kritizuje že je pravicovou, to je skutečně logické, to musím uznat! ... má -li se na jedné straně reforma hýbat kupředu a na druhé straně má být zachován sociální smír (aby nám náhodou nešli do stávky pracovníci nerentabilních provozů, co již dávno měly zbankrotovat, to by byl malér, to by ta reforma na tržní hospodářství nebyla nikdy, proto musíme dotovat a s levicí si notovat).

Dále nám paní Hudcová chválí demokracii, neboť funguje-li, je vlastně jedno, zda je u moci levice či pravice. Polský příklad je paní Hudcové dokladem, že donedávna fungující předsudky začínají ztrácet na intenzitě, i u nás prý stále více lidí přestává zajímat zda něco přichází zleva či zprava, jen když je to správné. (Je to trochu jinak, paní Hudcová. Je to jedno, zda zprava či zleva, protože žádná opravdová pravice tady není. Proto je toho správného hodně málo a proto to lidi přestává zajímat. Totiž doufám že ne politika, ale tito hráči na pseudo pravici a že další šance o příštích volbách nedostanou. Souhlasím naprosto s panem Kudláčkem z ČD.)

"Už jen málokdo vidí za nepravostmi dneška temné síly minulosti a pouhých osm procent lidí hledá za aférami rumovou a Wallisgate bývalou StB (rovněž nepatřím mezi těch 8 %, myslím si, že jde o StB současnou).

A Necenzurované noviny, které svou existenci staví na negaci minulosti (NN nestaví svou existenci na ničem. Redaktoři jsou ochotni psát i zadarmo. Vede je k tomu morální povinnost říkat lidem pravdu) čte stále méně lidí (to jsou mi novinky, kampak na tu statistiku chodíte, kolegyně? Panu premiérovi stoupla obliba o 5 % kvůli jeho neochotě vrátit církvi majetek, protože Češi jsou od přírody atheisté, teď zase NN ztrácejí čtenáře... škoda že jste necitovala procenta, kolik čtenářů NN přestalo číst o komunistických zločinech a přešlo na vaše setkání s mrtvými tetičkami). Marně se klesající zájem o zmíněné periodikum snaží jejich hlavní protagonista Petr Cibulka (u vás se říká Dr. Těšínskému a Dr. Blahotovi "hlavní protagonisté?"?) oživit žalobou na Václava Havla. Ta marnost nespočívá jen v tom, že prezident nemůže soud prohrát, existuje totiž příliš mnoho argumentů dokazujících jeho tvrzení o "divokých lustračních seznamech jež způsobily nejednu tragedii". (Prezident nemůže soud prohrát, protože je prezident. Havel nemůže soud prohrát, protože je Havel. To my víme moc dobře, protože známe naši justici. K soudu pravděpodobně nedojde, důvod se najde, protože by se ukázalo, že pan prezident nemluvil pravdu. Kdyby tomu tak bylo, kolegyně, ačkoliv uvažovat logicky Vám není dáno, zkuste to: Kdyby to byla pravda, kdyby seznamy byly "divoké" a způsobily nezměrná neštěstí, NN už by neexistovaly. To by byla voda na mlýn a příležitost pro všechny, kterým leží v žaludku.).

Začíná vznikat tlustá čára za minulostí, které se Václav Havel po listopadu dožadoval. (Jak by se jí nedožadoval, když to bylo součástí dohod u kulatého stolu. Co se týče tlusté čáry, nechám si ji ke slovu závěrem.)

Něco takového však zřejmě nemůže vzniknout na něčí pokyn či přání a tehdy bylo příliš brzo (ano, ano, pokyn a přání soudruhů u kulatého stolu bylo nadčasové. Šťouralové si stále vymýšleli. Tu lustrační zákon, tu zákon o mimosoudních rehabilitacích, dokonce i zákon o protiprávnosti komunistického režimu...) A tak vzniká ona čára až dnes - sama od sebe přirozenou cestou v našich myslích."

Tolik paní Ivana Hudcová a já dodávám závěrem: Nestála byste mi za to, silně narůžovělá, ba co, čím dál neskrývaněji narudlá kolegyně. Neudiví mne, když Vaše komentáře budu jednou číst na stránkách "Naší pravdy". A bude-li trh trhem skutečně, určitě tam skončíte. Každý tam, kam patří. Nenapsala bych tento sáhodlouhý elaborát jako reakci na výlevy "mysli" Vaší, protožepodobných názorů nám zleva, úplně zleva, prší přehršle. Z méně leva jsou opatrnější. Zatím. Inu, to je otázka inteligence. Použila jsem Vaší úvahy k demonstraci našim čtenářům, co si již zase soudruzi nepokrytě dovolují. Ti méně nadaní na strategii. Nevylučuji však verzi, že je naopak strategickým tahem umístit novináře Vašeho typu do bulvárního tisku. Co se týče oné tlusté čáry, jsem pro. Tlustou čáru na podtržení a následné sečtení. Pojmenování, vyvození závěrů, rozhřešení. Omluvu, na kterou čekáme čtyři roky. Až se vrátí vše, co bylo ukradeno, až budou potrestáni konkrétní viníci, až budou odškodněni všichni poškození. Až se dostane práva naší emigraci, až bude spravedlnosti učiněno zadost. Nechceme pomstu. Jen spravedlnost. Potom teprve může přijít odpuštění a tlustá čára. Podle posloupnosti však je na řadě jiná tlustá čára, ta mnohem staršího data, otázka sudetoněmecká. Máme-li odpouštět komunistům, musíme umět odpustit i Němcům. Tak to vidím zase já.

Iva SEDLÁŘOVÁ