--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Mattoni Jana
Název: Davalvace Prahy?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/025 Str.: 014
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Jsou tady. Denně šmejdí po obchodech, galeriích, spiklenecky se usmívají, když kupují HAND MADE, k památkám trefí a rádi pivo (kupodivu černé) s obsluhou nahoře s i bez. Jsou sví. Američtí, kanadští, angličtí ... téměř vždy s úsměvem a v pohodě. Také se usmívejte! Jenže ... je jich moc.

JULIETA (Manchester): "Učím angličtinu, ale vaše školství mi málo platí (platí ji jako českou učitelku - pozn. aut.). Bydlím s přítelem v jednom patře vilky v Kobylisích. Platíme 7 000 Kč měsíčně. Praha? Jsem tu jako doma. Všude slyším angličtinu... Mám odtud fotky a až se vrátím, budu vystavovat. Jé, tady je levně! Co? Všechno!"

MICHAEL (London): "Utekl jsem před drogama. Tady si nemusím někdy ani dát. Praha mi všechny ty fantastický vjemy, co mám po droze, nahrazuje. Jestli se mi stejská? Ne. Po čem? Chci tady zůstat." PAUL (Chicago): "Můj čas tady není limitován vůbec ničím. Zůstanu tady. To víš, u nás ta kriminalita..."

Praha, po revoluci napřahující ruku k západu, se změnila v nafukující se barevný balón, polepený firemními etiketami. Ztratila tvář? Získala image. Vzkvétá turistikou. Je zaplaceno. Zvykli jsme si na reklamu, vyplňuje prázdná místa soc. zástavby, probouzí pozornost. Zvykli jsme si na pořvávající Němce v restauracích (ne, netrpím komplexem ze Sudet, ale skutečně řvou), na všudepřítomné kšeftmany, kteří se zrodili ve smečkách, na které policisté, resp. legislativa, nestačí, nebo se vyčlenili z tak "prosperujících" oblastí, jako je školství či zdravotnictví, aby nezemřeli hlady. Zvykli jsme si na řemeslníky prodávající tzv. umění, kteří jakoby s nastupujícím skorokapitalismem pochopili, jak je nutné chovat se vlídně k zahraničním peněženkám. Zvykli jsme si na divadelní a hudební předstvení v cizích jazycích, která často neodpovídají vkusu našince, leč povznášejí cizinu. Zvykli jsme si ?

Jsme internacionální (fuj, to je ale zprofanované slovo), přátelští. Ne, přátelští ne. Jsme friendly. Praha je trhovkyně, pokřikující na zákazníka. Je poctivka. Je takovou, jakou ji chceme mít. Ne však celá. Občas se něco vymyká. Třeba periferie. Ale kdo by nechtěl vlastnit? Tatíci, kteří se brání svými 6-ti pivy denně, zvídavě okukují mercedesy, oply, renaulty a jiné potvůrky. Berou. Živí rodinu. A romští spoluobčané? Nechovají se jako cikáni? Pravda, ne všichni. "Jen" (dejme tomu) 90 % z nich...

"Do centra bych nevylezla. Co se tam děje, pani!" Tak pravila prodavačka v jedné docela malé samoobsluze a upravila si sukni, která se jí v horku přilepila k sedačce firmy XY.

Praha je srovnávána s Paříží. Je v ní něco, co nelze popsat. Má atmosféru, má duši, je pro každého. Je pro každého? Byla pro každého. Kdo chce dýchat pražský smog teď a tady, nechť si ho dýchá. Dýchá a platí. Že přeháním? Přeháním, jen vzduch trochu voní po hranolkách od Mc Donalda...

Jana Husáková