--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pavlík Vladimír
Název: Biskup Tkáč a diablovo rúcho
Zdroj: NN Ročník........: 0003/025 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

3. časť.

V prvých dvoch častiach seriálu sme vyvrátili klamstvá košického sídelného biskupa Alojza Tkáča, ktorý tvrdil, že Tisovu popravu majú na svedomí Češi a prezident Beneš. Zverejnili sme celé znenie dopisu z 15.4.1947 Klementovi Gottwaldovi, kde vtedajší prezident bol ochotný Tisovi milosť udeliť, ale podľa vtedy platnej ústavy musela dať k tomu súhlas aj vláda. Gustáv Husák a jeho komunistickí súkmeňovci národnosti slovenskej však presadili Tisovu popravu.

V Štátnom ústrednom archíve a archíve ÚV KSČ, fond 83, a.i.302 je zápis 78. mimoriadnej tajnej schôdze vlády, ktorá sa konala 16.4.1947 v budove Úradu predsedníctva vlády. Pokračujeme v zverejňovaní najhlavnejších pasáží. Předseda vlády K. Gottwald navazuje na slova státního tajemníka a chce vládu pouze ještě informovati, že Národní soud vyslovil svůj rozsudek jednomyslně a že se také jednomyslně usnesl na tom, že nedoporučuje milost. Slovensko netrpělo do roku 1944 ani zdaleka tak, jako bratři Češi a Poláci. Připojilo se k boji proti Němcům a Maďarům teprve v tomto roce, kdy se mělo za to, že přišla vhodná chvíle. Je pravda, že náměstek Široký a jeho přátelé argumentují, že by se udělení milosti mohlo na Slovensku vykládati jako začátek kapitulace. Státní tajemník se zmínil o tom, že Tiso symbolizuje na Slovensku určitou ideologii, která musí býti zničena. Je to správné, Tiso skutečně symbolizuje ideologii, která je republice nepřátelská a která alespoň značně prispěla ke všemu tomu zlu, jež na Slovensku bylo natropeno a jež poškodilo a ohrozilo republiku v jejích základech. Pokud jde o návrh vládního usnesení, který předložil předseda vlády, říka se v něm, že předsednictvo SNR nedoporučuje, aby se žádosti za milost vyhovělo. Právníci na Slovensku zkoumali situaci a dospěli k názoru, že podle čl. 1, písm. b) protokolu ze dne 11.4.1946 není úkolem SNR, aby se k návrhu pověrence spravedlnosti na udělení milosti vyjádřila, nýbrž má tento návrh pouze předložiti vládě. Pokud se snad dříve postupovalo jinak, nebylo to správné. Ministr J. Masaryk plně souhlasí s vývody státního tajemníka dr. Clementise, pokud jde o skutkovou podstatu a o otázku viny dr. Tisa a spravedlivého trestu. Rozhodl se, že se jako nepolitický ministr při hlasování vlády zdrží tohoto hlasování, ale kdyby záležalo na jeho hlasu, aby se dosáhlo většiny, pak by rozhodně byl hlasoval pro výkon trestu. Ministr V. Kopecký poznamenává úvodem, že když mu připadá úkol, aby vyjádřil stanovisko KSČ v této věci, pak je si jist, že toto stanovisko je v souladu s názorem naprosté většiny českého národa. Zdrcujúci většina Čechů očekává, že milost udělena nebude a že se vykoná spravedlivý trest nad zločineckým zrádcem a rozbíječem republiky, nad jejím úhlavním nepřítelem, který byl zároveň nepřítelem našeho velikého spojence Sovětského svazu, nad zločincem, který hřešil tak nestoudně i proti všem křesťanským zákonům. Ministr V. Nosek poznamenává, že se mělo postupovati tvrdě a důsledně také již dříve a že by se situace byla vyvinula jinak, kdybychom za první republiky Tuku byli odsoudili k smrti a vykonali trest smrti.

Ministr V. Kopecký dodává, že by se udělení milosti vykládalo přirozeně tak, že myšlenka samostatného slovenského státu je tak silná, že vláda musela před ní ustoupiti a že si tato myšlenka přímo vynutila milost. Byla by to rána československé státní jednotě a samostatnosti, která se již po dobu dvou roků po osvobození republiky utvrzuje a rozvíjí a která jedině může býti zárukou šťastného a pokojného vývoja republiky.

Náměstek Fierlinger říká správně, že by nás udělení milosti zdiskreditovalo také v očích našich spojenců, kterými jsou slovanské státy. Tiso sám navštívil frontu, zajel do Kyjeva a Charkova a pásl se tam na utrpení ruského a ukrajinského obyvatelstva. Kdyby vláda doporučila milost, vedlo by to k tomu, že by se dále spekulovalo se Slovenskem podobně, jak to činil Hitler.

Předseda vlády K. Gottwald upozorňuje, že přece jde o rozhodnutí slovenského soudu, které musí býti respektováno.

Ministr arm. gen. L. Svoboda prohlašuje, že mluví za svou osobu ve své funkci ministra národní obrany a člena této vlády.

Nesoudíme kněze, nýbrž zrádce, rozbíječe československého státu a zločince. To, že Tiso je kněz, je pro něho jen pritěžující okolnost. Profanoval tím kněžský úřad a církev v době, kdy tisíce jiných kněží statečně bojovaly proti nacismu a umírali v koncentrácích a žalářích.

Ministr připomíná, že Tiso plánovitě a záměrně ve spolupráci s Němci rozbíjel československý stát už pred rokem 1938. Je odpověden za vyhlášení války spojencům. Povolal hordy německých vojáků proti bojovníkům slovenského národního povstání. Je dále odpověden za hromadné vraždy nejlepších slovenských vlastenců. Vsadil vše na německou kartu a šel s Němci až do konce, i v době, kdy už na území Slovenska bojovala Rudá armáda a československá zahraniční armáda. Dnes nesoudíme toliko Tisa, ale soudíme také ľudáctví, fašismus, zradu a kolaborantství, jejichž je Tiso hlavním a nejvyšším představitelem. Bylo by nemravné a nespravedlivé, abychom provinění a zločiny mnohem menších zrádců trestali smrtí a největšímu slovenskému zrádci a kolaborantu dali milost.

Ministr dr. I. Pietor dává na uváženou, zda by vláda neměla nejprve rozhodnouti o tom, zda se podle návrhu národně socialistických členů věc má vrátiti předsenictvu SNR. Kdyby tento návrh byl přijat, byla by další debata v tomto stadiu zbytečná.

Poté dává předseda vlády hlasovati a zjišťuje, že z přítomných 23 členů 17 sa vyslovuje pro jeho návrh a 6 členů se vyjádřilo proti návrhu. Když předseda vlády K. Gottwald vyslovuje domněnku, že by se jmenovitě mělo zachytiti v zápise, kdo hlasoval pro návrh a kdo proti němu, poukazuje ministr prof. dr. J. Stránský na to, že je jasné, že hlasovaly strany a že proti návrhu byli tři přítomní členové Demokratické strany a tři přítomní členové strany lidové, kdežto pro návrh byli všichni přítomní členové stran komunistických, národně socialistické a sociálně demokratické.

Náměstek V. Široký zdůrazňuje ještě, že proti návrhu předsedy vlády hlasoval také státní tajemník v ministerstvu národní obrany. Předseda vlády K. Gottwald upozorňuje, že nyní vyrozumí ihned prezidenta republiky o usnesení vlády a dá mu k dispozici potřebné podklady.

Vláda činí toto usnesení:

Vláda, zabývavši se žádostí obhájců dr. Tisa o udělení milosti, spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku, kterou Kancelář prezidenta republiky postoupila vládě listem ze dne 16.4.1947, č.j. T 770/47 k projednání podle čl.1, písm. b) protokolu ze dne 11.4.1946 a přihlédnuvši k listům předsedy SNR a předsedy sboru pověřenců v této věci ze dne 16.4.1947, se usnáší takto:

Vzhledem k tomu,že

1. Národní soud v Bratislavě se po vyhlášení rozsudku, vyslovujícím trest smrti, usnesl, že ve smyslu příslušných zákonných ustanovení NEDOPORUČUJE UDĚLENÍ MILOSTI, a vzhledem k tomu, že

2. ani předsednictvo SNR, předkládajíc vládě osobní návrh pověřence spravedlnosti, aby trest smrti dr. J. Tisovi byl změněn na trest doživotního žaláře, se nevyslovilo pro to, ABY SE MILOST UDĚLILA.

Vláda, předkládajíc žádost za milost podle příslušných zákonných ustanovení prezidentu republiky, NEDOPORUČUJE UDĚLENÍ MILOSTI.

Provede: předseda vlády

Předseda vlády K. Gottwald končí poté schůzi ve 20.50. hodin.

Toľko z autentických dokumentov, ktoré spracoval popredný historik Karel Kaplan vo svojej knihe pod názvom: Dva retribuční procesy.

Doporučujem súčasnému slovenskému prezidentovi Michalovi Kováčovi a jeho nacionálno socialistickým poradcom, že klamstvom a zakrývaním pravdy robia hanbu nielen Slovensku, ale urážajú aj tú časť občanov, ktorá nemieni robiť šašov niektorým poblúzneným fanatikom.

Vladimír PAVLÍK