--------------------------------------------------------------------------------
Autor: David Radek
Název: Až na dno blahobytu
Zdroj: NN Ročník........: 0003/025 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

II. Radek DAVID

Ekologové tvrdí, že nevybereme-li si správně a nerozhodneme-li se včas, nemá lidstvo šanci.

Citlivější ucho vskutku slyší, že lidská chamtivost už svou dlouhou rukou občas hrábne o dno.

( Ivo Možný: Proč tak snadno...)

Tímto konstatováním pokračujeme druhou částí ukázek z knihy PhDr. Jana Kellera: Až na dno blahobytu, vydané Hnutím DUHA v roce 1993.

TRH, EKONOMICKÝ RŮST A PŘÍRODA ...iluze růstu

Heslo ekonomického růstu patří k základní ideové výbavě politiků stojících v čele neudržitelné společnosti. V jejich slibech plní ekonomický růst nejméně trojí funkci: 1. Je příslibem dalšího zvýšení životní úrovně členů dané společnosti. Argumentuje se tím, že jedině ekonomický růst dokáže vytvořit přebytek, z něhož budou moci být uspokojeny potřeby nejen vyšších a středních vrstev, ale časem i těch nejchudších... Takto lze strategii růstu ospravedlňovat až do naprostého vyčerpání všech zdrojů.

2. Ekonomický růst je líčen jako nezbytný předpoklad vylepšení situace všech chudých i v celosvětovém měřítku... Světový hospodářský růst by měl podle představ komise OSN vedené Gro Harlem Brundtlandovou, stoupnout 5-10x, aby mohla být přijatelně zvýšená životní úroveň obyvatel chudých zemí. Zpráva neříká, při jaké úrovni růstu budou například obyvatelé Bangladéše spokojeni s dosaženou životní úrovní v porovnání se životní úrovní obyvatel Spojených států. 3. Ekonomický růst je většinou ekonomů vydáván za jedině možnou cestu k řešení tíživých ekologických problémů. Jinými slovy: další ekonomický růst má pomoci vyléčit přírodu, jejíž přežití je ohroženo dosavadním ekonomickým růstem. Je třeba vyrábět více, mají-li se napravit škody způsobené výrobou.

...růst anebo kolaps

Tržní systém nemá volbu mezi růstem a stabilitou. Může volit pouze mezi neustálým růstem a naprostým kolapsem. Podle Edwarda Heathe, bývalého předsedy britské vlády: "Alternativou expanze není Anglie poklidných trhovních městeček propojených pouze vláčky pokojně se šinoucími v moři zelených luk. Alternativou růstu jsou slumy, nebezpečí číhající na cestách, zastaralé továrny, ochromené školství a zakrnělí lidé..." (Douthwaite 1992:20).

Z hlediska ekonomů i politiků může být tedy alternativou ekonomického růstu pouze zadlužení, hospodářská deprese, nezaměstnanost, úpadek obchodu a zvýšené sociální napětí...

...ekonomický růst a devastace přírody

Stoupenci "ekonomického růstu za každou cenu" zdůrazňují, že jedině růst může opatřit chybějící finance na záchranu přírody (viz. V. Klaus: Nesmysl o vydělávání si na ekologii - pozn. R.D.). Nepřipouštějí, že příroda až dosud naopak opatřuje veškeré zdroje pro záchranu ekonomického růstu a že právě proto vypadá dnes tak, jak vypadá. Zdá se tedy, že ekonomové mají ve zvyku chápat výraz "dary přírody" vskutku doslovně...Teprve roku 1989 se objevil požadavek (David Pearse, Blueprint for a Green Economy), aby účty národního hospodaření zahrnovaly položky typu "úbytek přírodních zdrojů" či "znečištění prostředí". Teprve jejich porovnání s položkou "blahobyt" by umožnilo odhadnout reálné možnosti prosperity a bohatství národů. Nepřekvapuje, že jen od roku 1990 bylo na světový trh vyvrženo celkem 60 milónů tun nejrůznějších chemikálií. Téhož roku se objevilo na trhu 816 zcela nových chemických sloučenin... Tato skutečnost je hrozivá, uvážíme-li, že jen velmi málo je známo o možných dopadech na zdraví, které mohou být způsobeny různými kombinacemi více než 65 tisíc chemikálií, jež jsou dnes na trhu dostupné. Například pouze v případě 10% užívaných pesticidů bylo dosud provedeno komplexní měření snad všech rizik, která mohou znamenat pro lidské zdraví. Na druhé straně u téměř 80% chemikálií, které jsou běžně k dostání na trhu, podobné testování chybí a údaje o jejich toxicitě nejsou spolehlivě ověřeny (de la Court 1990:69). Nebyl na to čas. A čas jsou peníze. Neví se přesně ani, kolik produkuje světový chemický průmysl každoročně toxických odpadů. Na základě dostupných dat se odhaduje, že by to mohlo snad být něco mezi 325 a 375 milóny tun. Zároveň je však známo, že dostupná data mohou oficiálně přiznávat pouze menší část skutečného stavu.

...vnější důsledky

ekonomického růstu

Nejzávažnější ekologické problémy současnosti mají svého společného jmenovatele. Je jím ekonomický růst praktikovaný v prostředí, jehož zdroje jsou omezené.

Jako vcelku spolehlivý ukazatel ekonomického růstu může sloužit globální oteplování planety. Především z nafty, uhlí a zemního plynu, tedy fosilních paliv, které slouží ekonomickému růstu jako pohonná hmota, je do atmosféry Země uvolňováno každoročně přibližně šest milónů tun kysličníku uhličitého. Více než jedna čtvrtina těchto emisí je produkována ve Spojených státech...Poté, co američtí analytici spočítali, kolik miliard dolarů národního příjmu by každoročně ubylo při zpomalení ekonomického růstu o jedno či dvě procenta, rozhodli američtí politici raději v oteplování klimatu Zeměkoule pokračovat ( Douthwaite 1992:200 ).

O redukci ozónové vrstvy bylo pojednáváno v první části, stejně jako o hysterické likvidaci tropických pralesů. Pro zajímavost si uveďme další fakta z knihy (pozn. R.D.): Osudový úbytek tropických pralesů je mimo jiné důsledkem skutečnosti, že tempo ekonomického růstu předstihlo možnosti prosté regenerace obnovitelných zdrojů...Pralesy jsou mýceny ve velkém pro komerční účely a pro potřeby vysokého, leč krátkodobého zisku....

Rostoucí ohrožení zbytku rostlinstva i planktonu ve světových oceánech, které lze očekávat v důsledku vzrůstu intezity ultrafialového zážení, může přivodit jen další úbytek kyslíku a další nárůst kysličníku uhličitého... V současné době lidstvo ničí denně kolem 140 rostlinných a živočišných druhů. Tento masakr růstu se odehrává především jako součást ničení rovníkových pralesů. Právě v nich se vyskytují dvě třetiny známých druhů rostlin, 80% druhů hmyzu, 90% žijících primátů...

Není toho málo, co nám na druhé straně ekonomický růst přináší. Jen země Evropského společenství vyprodukují v rámci svého růstu ročně 2000 milónů tun domácích odpadů, které zamořují půdu i moře. Aby nesnižovaly příliš celkovou kvalitu života svých obyvatel, odkládají v rostoucí míře tyto odpady na území národů, které ještě nevyspěly natolik, aby se dokázaly zbavit své vlastní špíny podobně elegantním způsobem.

Ekologicky nejnáročnější ( a přírodě nejméně splacenou ) součást ekonomického růstu představuje transport věcí a doprava osob... Pokud by se znečištění i cena promrhané energie do nákladů na transport a dopravu skutečně promítly, centralizovaná ekonomika a politika by se v důsledku toho musela vrátit k měřítkům a potřebám nepolitiků.

Centralizovaná společnost prostě není schopna platit skutečné náklady na svou centralizaci. Pokud by je chtěla začít platit, ekonomicky by se zhroutila. Pokud je i nadále platit nebude, zhroutí se příroda.

POTŘEBY KONZUM A PŘÍRODA

Na ekologickém summitu v roce 1992 upozornil malajsijský ministerský předseda na to, že i kdyby 90% méně zámožných obyvatel planety vymřelo hladem, skutečné znečištění klesne pouze o 10%.

...potřeby přirozené

a potřeby vynucené

Na první a velice povrchní pohled by se mohlo zdát, že dnešní výroba a dnešní konzum jsou nutné, protože se vyrábí a konzumuje to, co lidé potřebují. Pokud by tomu tak skutečně bylo, byla by ekologická katastrofa bohužel neodvratná...Průměrný Američan spotřebuje 1,7 krát více energie než Němec a dokonce 2,5 krát tolik energie jako průměrný Japonec... Spíše se tedy zdá, že lidé spotřebují právě tolik, nač zrovna mají. Právě podle tohoto kritéria dělí Alan Durning dnešních zhruba 5 miliard obyvatel zeměkoule do tří kategorií:

1. Nadměrní konzumenti. Tato miliarda lidí potřebuje jezdit co nejvíce autem, často potřebuje používat letadlo, někteří nutně potřebují letadla soukromá stejně tak jako soukromé jachty či ponorky. Všichni potřebují jíst hodně masa. Této skupině vévodí bezkonkurenčně obyvatelé Spojených států a Kanady.

2. Za každým z těchto nadměrných konzumentů se pěšky plahočí jedna osoba z přibližně miliardy marginálních. Tito lidé mají stále bezmasou dietu, jejíž součástí je více či míně kontaminovaná voda... Jejich hlavní potřeba se redukuje na přání nezařadit se mezi oněch 60 milónů nešťastníků, které každým rokem demografové odepisují z důvodů trvalé podvýživy... Jinak jsou si ovšem tito lidé ve všem naprosto rovni se svými spoluobčany z kategorie 1.. Popírat to by znamenalo zpochybňovat hodnoty pokroku a humanity, o kterých dokáží velice vzletně hovořit nadměrní konzumenti... 3. Zbylé tři miliardy žijí více méně obstojně. Tito lidé stojí v centru zájmu velkých firem, které se je svojí reklamou snaží přesvědčit, aby ve jménu ekonomického pokroku přejali životní styl nadměrných konzumentů (Korten:180). Lidé ve vyspělých zemích byli ve značné míře zbaveni možnosti uspokojovat své základní potřeby způsobem, který jim v minulosti umožňovala příroda. V těchto zemích vzniká řada potřeb, které se staly potřebami pouze v důsledku ekonomického růstu. Jsou to potřeby ekonomickým růstem lidem vnucené. Lze je rozdělit do několika druhů: (Hoogendijk 1991:56)

a) Potřeby kompenzující minulé ztráty. Patří sem například ty umělé bazény a plovárny, které vznikají v důsledku toho, že v řekách se už koupat nedá, stejně jako hřiště, vně kterých je pohyb vinou automobilů již příliš nebezpečný... Patrně brzy sem budou patřit také zařízení dávkující nezávadnou vodu a nezávadný vzduch.

b) Potřeby vyvolané nutností nápravy napáchaných škod. Druhou stranou blahobytu se stala rostoucí potřeba čistících zařízení, úpraven vody, lapačů plynů, potřeba rekultivace, obnovy zničených lesů apod. Jedná se o oblast eko-industrie, jejíž velké perspektivy jsou nejnápadnějším důkazem krachu jedné civilizace. Brzy se zde mohou objevit nové položky napravující například různá nedopatření dnešních genetických experimentátorů.

c) Potřeby vytvořené minulým rozvojem. Patří sem též stále rostoucí potřeby transportu v důsledku separací funkcí, které byly dříve vykonávány na tomtéž místě...apod. Tyto potřeby se stávají právě tak nezbytnými, jako berle pro člověka, který se sám zchromil. Lidé zkrátka potřebují řadu nových věcí jednoduše proto, že již přestaly existovat podmínky, ve kterých mohli své potřeby uspokojovat jednodušším způsobem.

Zatímco celková produkce Spojených států v letech 1946-1970 stoupla o 120%, míra znečištění prostředí se za stejnou dobu zvýšila o 700%. Státy reálného socialismu velice brzy dohnaly a předehnaly Západ v umění, jak z maxima vstupů vytěžit minimum potřebných výstupů a rozdíl rozprášit do ovzduší a vypustit do řek. V principu se však oba systémy alespoň z hlediska nepřirozeného zatěžování přírody odlišovaly spíše jen v kvantitě.

( Pokračování příště )

Redakčně připravil: Radek DAVID