--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Masaryk patří všem ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/027 Str.: 025
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 29.10.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

U příležitosti oslav vzniku samostatného státu Čechů a Slováků se nenašel ani jeden řečník na shromážděních pořádaných k tomuto výročí, ani jeden komentátor v denících, co jich u nás vychází, aby nevzpomněl úlohu T. G. Masaryka. Každý se jej dovolával, dokonce i komunisti. Ti tomu již navykli v parlamentních půtkách, aniž by to kohokoliv zarazilo.

Máme tedy brát masarykovskou tradici jako sjednocující faktor politické scény nebo jde jen o rétorickou pomůcku populistických frazeologů?

Starší generace má na co vzpomínat. Euforii vzniku samostatného Československa vystřídala plodná práce. Politiků i řadových občanů. A byla to právě osoba prezidenta osvoboditele, která stála nad spornými stranami, jichž tehdy bylo nemálo.

Politické strany předmnichovské republiky, alespoň ty s konstruktivními přístupy k problémům tehdejšího státu, se k dílu T. G. Masaryka hlásily. Byly však dvě strany tehdejší politické scény, které mu nemohly přijít na jméno. Komunisté a henleinovci. Obě později reprezentovaly totalitu popírající demokratické zásady Masarykem hlásané. Nejprve to byli henleinovci, kdo přispěl k zastavení demokratického vývoje, pro něž sám Masaryk požadoval lhůtu 50 let, aby se u nás mohla ustavit skutečně demokratická společnost a skutečně demokratický stát. Po jejich pádu nastoupili komunisti. Ty se svou totalitou udrželi 40 let. Pokud nyní všichni hrají na stejnou notu masarykovských ideálů, neznamená to, že bořitelé demokracie, její úhlavní nepřátelé, komunisti a fašisti, jsou nenávratnou minulostí. Mnohá totiž nota je hrána falešně. Citlivému uchu neunikne vrzání skřipek v rukou Grebeníčka, Ortmana, Ransdorfa, ale ani v rukou doktora Sládka. Všichni tito političtí hráči nejsou schopni přeladit své housličky z not budovatelských pochodů, pionýrských písní a optimistických častušek. Pokud mají oni plná ústa Masaryka, tak jen proto, aby z jeho odkazu pili jako upíři.

Proč se komunisti nehlásí veřejně ke svým svatým, k Leninovi či Stalinovi? Proč doktor Sládek mluví raději o Masarykovi, než například o Hitlerovi nebo Musolinim? Není tomu proto, že tito mocipáni také používali demokracii jen k získání moci? Není tomu proto, že po získání moci ji udrželi jen silou, pokud ji měli? A že takovou svou sílu nebyli schopni udržet k tomu odpovídajícím výkonem jimi dirigované ekonomiky?

V Praze dne 29. října 1993

pro NN Vladimír Kolář