--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Slezáček Josef
Název: Oslavy vzniku republiky
Zdroj: NN Ročník........: 0003/027 Str.: 032
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 27.10.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V roce 1988, 28. října, jsem se zúčastnil manifestačního setkání k výročí založení Československa. Shromáždění začalo na České ulici, vlastní vzpomínka proběhla na nám. Svobody. Sešlo se kolem 300 lidí. Někdo zapálil svíčky k uctění zakladatele republiky T. G. Masaryka. Komunistické komando v civilu okamžitě svíčky shodilo a rozdupalo. Když jsem to uviděl, hlasitě jsem zavolal: sláva Masarykovi! Okamžitě po mně šli dva z komanda. Protože jsem kladl odpor, přidali se k nim další. Lidé ze shromáždění protestovali, ale nepomohli. Policisté mě táhli za vlasy, mlátili do zad, kopali do noh, vulgárně uráželi a vyhrožovali smrtí. Dotáhli mě na roh náměstí a ul. Zámečnické, kde stály avie VB. Tam mi zkroutili ruce a bili pěstí do obličeje, až jsem začal krvácet z úst. Bili do žeber, břicha a pendrekem do kolena. Policista s pendrekem byl vysoký blonďák. Pak mě vhodili do avie a nasadili na ruku pouto a připoutali k sedačce. Byl jsem otřesen, ale vnímal jsem okolí. Viděl jsem, jak stejně zacházejí i s jinými občany, muži i ženami bez rozdílu věku. Byl tam také jeden Arab a štíhlá žena, asi čtyřicet let s tmavými vlasy a brýlemi. Projížděli jsme přes náměstí a já jsem zvedl pěst. Ten vysoký policista v bílé čepici přišel a zařval, ať tu pracku sundám a hrozil pendrekem. Okolní občané se mně zastali. Volali jsme společně, že jsou Gestapo a provolávali slávu TGM a Gorbačovovi. Auto zastavilo, naložili další lidi a asi 5 policistů. Přestali jsme volat. Dovezli nás k bohunické věznici do poschoďového baráku naproti. Tam už čekal zástup komunistických biřiců. Jedna paní se zeptala, jakým právem s námi tak jednají. Důstojník VB jí řekl, že podle zákona o SNB, tuším o ochraně veřejného pořádku. Řekli ať vystoupíme a odváděli nás do kanceláří. Dovedli mě do jedné, kde seděli dva policisté. Jeden v civilu, v bílé košili, urostlý čtyřicátník. Druhý mladší, v uniformě, s tmavými vlasy. Začali se mě vyptávat proč jsem tam byl, za koho a proč jsem měl u sebe dýku, kterou mě zřejmě komando vzalo, když mě bili. Řekl jsem že za sebe a za všechny, kdo se cítí být normálními lidmi, tedy svobodnými a demokraty a taky proto, aby bylo více peněz za práci. Snažil jsem se jim vysvětlit proč se lidé nebojí projevit své názory, být sami sebou. Vzpomínám si, že na zdi byl portrét Gorbačova. Čtyřicátník pak řekl, že můj svědek se jmenuje Červený a že kvůli té akci musel přijet až z Hradce. Ještě šel zařídit "polehčující okolnost", a to, že se mi z komanda nikdo nelegitimoval. Pak mě propustili domů. Byla to, tuším, sobota a v pondělí jsem šel celý rozlámaný do práce. Pracoval jsem ve Zbrojovce jako dělník. Za pár dnů mě zavolali na ředitelství na "pohovor", kde sedělo pět funkcionářů KSČ. Jediný z nich, kdo se mne trochu zastal, byl Ing. Palatka z kancelářské a výpočetní techniky.
Žádám o prošetření a vyvození důsledků pro komunistické komando a jeho velitele včetně zveřejnění jejich jmen v tisku a pro komunisty z pohovoru na pracovišti. Dále žádám přiznání bolestného v odpovídající výši. Na nám. Svobody by měla být umístěna deska s nápisem, že tu byla 28.10.1988 komunistickým režimem porušena lidská práva.
René URBÁNEK
p. s.: V roce 1990 jsem byl předvolán, jako účastník a svědek té akce, na Kounicovu ulici na velitelství policie. Od té doby se nic neděje. myslím, že to ani vyřešit nechtěli. Teroristické činy jsou pro ně normální.
To byla vzpomínka z předlistopadového "systému", kdy byli soudruzi z KS alergičtí na jméno T. G. Masaryka a sympatie k němu byly tvrdě trestány policií, v tomto případě brněnskou. Letos, 27.10.1993, pět let po této události a čtyři roky po tzv. revoluci oslavovali v Brně, na stejném náměstí soudruzi z KSČM - koho jiného? - T. G. Masaryka. Co se změnilo? Komunisté změnili převlek. Jinak nic. Brněnská policie opět hájí zájmy komunistů. Hovoří tentokrát Ing. Lumír Šimeček: "...27.10.1993 jsem na náměstí Svobody protestoval proti povolení a konání bolševického shromáždění hlasitými výkřiky, pískotem a zejména ruční sirénou. V té době jsem byl svědkem, jak byl obdobně protestující občan, Jan Honer, doslova fyzicky napaden asi 195cm vysokým statným policistou. Bez jakéhokoliv vyzvání či upozornění jej chytil pod krkem a energicky se jej snažil odtáhnout stranou. Přes mnohé žádosti dlouho odmítal sdělit své identifikační číslo, které neměl viditelně připevněno (proč asi? - pozn. autora). Posléze toto číslo krátce ukázal. Bylo to číslo 0222. (náhodná kombinace, nebo zvyk z dřívějška, kdy "dobře zapsaným" byly přidělovány SPZ na auta podobných kombinací? - pozn. autora). Kolem 17. hodiny pronikli do hloučku, který mne spontánně obklopoval, jako ochrana před komunistickými horlivci, pořadatelé a městští policisté. (jeden z policistů s číslem 0222) a hrubě mne táhli z prostoru na obvodní oddělení policie R na Běhounské ulici. Většinu cesty jsem byl vlečen, resp. nesen za ruce. Na rohu nám. Svobody mě statný policista notně zatahal v zátylku za vlasy a ještě rasantněji mi stiskl rameno. Na policii jsem strávil víc jak dvě hodiny, z toho poslední půlhodinu čekáním na vydání ruční sirény a brýlí, které mně na OO policie rychlým chvatem strhl neznámý muž a vyhodil je oknem přes mříže do dvora. Poté mně bez jakéhokoliv výslechu, pouze se slovy "Tak můžete jít" propustili".
V Moskvě i v Petrohradě byly 7. listopadu 1993 zakázány komunistické oslavy revoluce v sedmnáctém. Milice a vojáci se starali, aby k oslavám a provokacím komunistů nedošlo. V Brně městský úřad podobnou propagaci zločinného režimu povolil a policie se starala o její nerušený průběh. V zájmu zachování veřejného pořádku? Qui bono?
Josef SLEZÁČEK