--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Jak dlouho šetří babička na svůj vlastní pohřeb ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/027 Str.: 007
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V roce 1989 byl průměrný výdělek u nás 2500,- Kčs. V inflačním nárůstu nedávno činil průměrný výdělek 4700,- Kč. Minimální mzda je 2200,-Kč. Maximální mzda u některých institucí (není předmětné u kterých) má své stropy. Nejsou známé statistiky, kolik procent zaměstnanců je takto v nárůstu mzdy postiženo. Jisté však je, že dle informací, které se mně podařilo získat, že toto omezení ovlivnilo mzdy u každého soukromého podnikatele, neboť každý podnikatel pochopitelně využije poklesu nabídky ve svůj vlastní prospěch. Není se co divit, je to lidské.
Pokles výdělku u všech stavebních firem o cca 2000,-Kč měsíčně je prokazatelný. Rovněž není známa statistika průměrných starobních důchodů. Mám dojem, že snad ani nebyla zveřejněna. Rozhodně však se budou pohybovat v úrovni maximálně 2/3 průměrného výdělku. Co se týče průměrného výdělku, napadá mne v této souvislosti jeden výstižný příklad: "Sním-li jedno celé grilované kuře a ty se na mne budeš dívat ( Pavlov by jásal nad sliněním vlivem podmíněných reflexů) - dle statistiky jsme spolu zbaštili každý půlku grilovaného kuřete."
Nevím, kterému mazanému darebákovi se podařilo do veřejnosti zasít názor, že co je sociální, je levicové a obráceně. Při naší nevědomosti způsobené dlouhodobou izolací to nebyl úkol tak nesnadný. Opak však je pravdou. Kde jsou bohatí, jsou i chudí méně chudí. Čím více kapitálu ve státě, tím více i do sociální sféry. Komunisté jsou rozhodně "ti praví", co chtějí bránit práva chudších vrstev. Dovolete mi se zasmát, i když je to smích hořký. Stačí se rozhlédnout, kdo je dnes "v balíku" a kdo počítá každou korunku. Statisticky by bylo zajímavé, kolik procent ve skupině těch s nadprůměrnými výdělky je bývalých komunistů. Další zajímavé výsledky by přinesl průzkum, kolik bývalých komunistů je nad průměrnou penzí, těch pravých - zasloužilých. To by byla zajímavá data, pánové a dámy!
Zkuste to - chvíli, místo zjišťování nejoblíbenějšího politika. Od roku 1994 se očekává příkladně: nárůst nájemného o 40 %, o 35 % náklady na energii, nárůst cen za dopravu snad až o sto procent. To jen to, co zatím z chystaného víme. Jedna moje přítelkyně se posledním přidáním dostala k penzi 2714,- Kč. Jako třídní odpad neměla studijní šance a tak to doháněla v různých večerních kurzech a samovzděláním. Práci náročnější na myšlení vykonávat směla. Ovšem na podřadnějších místech a s výjimkou ze vzdělání. Jinými slovy - s mnohem menším platem. Před penzijním věkem se snažila zvýšit si základ pro výpočet důchodu. Poslední tři roky měla tak 1,95 procent zaměstnaneckého poměru z průměrného počtu hodin odpracovaných měsíčně (195 hodin byl měsíční fond). To se smělo. Tato její zaneprázdněnost obsahovala dva, jednu dobu dokonce až tři pracovní poměry. Dnes, po posledním zvýšení důchodu, chodí do práce dál. "Nepokořili mne za padesát let, nepokoří mne ani nyní. Budu dělat, dokud nepolezu po čtyřech. Jenom pro soukromého podnikatele komouše nehnu prstem. To bych si to radši mrskla hned a ne až pro úplnou vyčerpanost budu na okraji společnosti."
Má další přítelkyně, samoživitelka, má příjem o tisíc korun vyšší než je citovaná průměrná mzda. Po zaplacení nájemného, školky a dalších životně nutných nákladů, do hrnce sice co dát má, ale na "ejchuchů" to není. Nedávno se jí zlomila korunka u předního zubu. Návštěvou u zubaře zjistila, že potřebuje celkovou rekonstrukci chrupu. Práce bude provedena na pokladnu, materiál uhradí. Maličkost: 11 000,- Kč. "Nezbývá mi, než asi chodit bezzubá alespoň rok, než potřebnou sumu našetřím." - řekla rezignovaně.
Nedávno mi zemřela sestřenice. Pohřeb ve Strašnickém krematoriu, ve velké obřadní síni. Dva věnce, kytice na rakev. Zahrané čtyři písničky. Takový normální, standardní pohřeb. Faktura zaslaná soukromou pohřební službou zněla na l5 000,- Kč.
Má přítelkyně penzistka již maminku nemá. Život jí ukrátili komunisté. Má přítelkyně samoživitelka s potížemi chrupu ještě maminku má.
Vážení spoluobčané starší generace. Zvláště ti, kterým je dnes přes 70 let a kdysi, dávno tomu, jste si mysleli, že komunismus není ten pravý a dali jste to najevo. Odepsali jste celý váš produktivní věk sami sebe a většinou i své děti, kterým jste samozřejmě výchovou dali určité politické názory, charakterovou nezlomnost a - špatný třídní původ. Zamyslete se prosím nad tím, že byste ze svého důchodu, byť byl na hranici existenčního minima, měli začít šetřit na vlastní pohřeb. Vždyť jinak byste své děti, které mají co dělat sami se sebou v této pobolševické společnosti, finančně zruinovali.
* * *
V návrhu rozpočtu pro rok 1994 vláda dává i návrh na zvýšení platů premiéra, jeho náměstků a ministrů. Příkladně plat ministra má vzrůst z 25 000,- Kč na 31 000,- Kč. Ministr vnitra Jan Ruml se nechal při této příležitosti slyšet, že při stávajícím platu, má-li ministr děti a při zvýšených nákladech vyplývajících z jeho funkce, má co dělat. 25 000,- Kč pro náročnou práci ministra vnitra jistě není při dnešních cenových relacích nijak moc. Jeden pohřeb v rodině, generálka chrupu a musí vám na chleba půjčit kolega ministr. Jsem ráda, že pan ministr je v reálu a umí se orientovat, i když asi těžko se dívá dolů na ty, kteří ho volili jako pravičáka. Že je pravičák není pochyb, neboť sám chvíli žongloval mezi KAN a ODS. Zvolil ODS, budiž, vysvětlil nám to. Kdyby se rozhodl pro KAN, nebyl by dnes ministrem vnitra, neměl by od nového roku 31 000,- Kč měsíčně. Měl by ale pravděpodobně větší přehled co se děje. V té obecné rovině. V té, týkající se věcí v kompetenci MV by zase neměl žádné - anebo zmatečné, jako je máme my. Ví příkladně pan ministr, že kdyby kolega ministr, mající děti, umřel, jeho vdově by plat 31 000 korun sice stačil na jeho funus, avšak po roce by jí byl vdovský důchod odebrán? U nás dole je situace prekérnější, protože většina žen řeší situaci tak, že výdělek, který přináší do rodinného rozpoču je minimální (práce na zkrácený pracovní úvazek, či práce volné na čas, většinou špatně placené), aby se mohla řádně věnovat rodině, jak to má v normální rodině být, ale i tak! Ona se sice pro vdovu ministra nějaká dobře placená funkce potom najde, či jiné řešení - zákony jsou děravé. Přesto však se nelze divit, že pánové nahoře tak riskují s obcházením zákona o křížení zájmů a nezákoně podnikají, využívaje své pozice, jak se dnes říká "know how". Pro všechny případy je přece nutno rodinu zajistit potřebným kapitálem.
Iva SEDLÁŘOVÁ