--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kubík Jiří
Název: Plzeňské konkursy
Zdroj: NN Ročník........: 0003/028 Str.: 014
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Quo usque tandem abutere, Catalina, patientia nostra.
Cicero
Na počátku roku 1993 chybělo na ministerstvu školství téměř 600 milionů Kč pro vysoké školy. Přesto akreditační komise při vládě ČR vydala povolení na zřízení právnické fakulty při Západočeské univerzitě v Plzni. Komise rozhodla na základě žádosti akademického senátu ZČU, přestože věděla o nedostatku financí. Na počátku roku 1993 vydává rektor ZČU doc. RNDr. J. Holenda pro novináře informaci tohoto znění: "Protože se šíří různé fámy, považuji za svoji povinnost informovat veřejnost o možnosti otevření právnické fakulty při ZČU v Plzni. Tato fakulta nebyla původně v plánu rozvoje ZČU, ale v roce 1992 začaly a postupně sílily různé tlaky ze strany města, ČNR, krajského soudu, Ministerstva spravedlnosti a veřejnosti) požadující její otevření. Pan rektor neví, na čí podnět svolává nám. prim. města Plzně Zdeněk Prosek jakýsi přípravný výbor, který na několika schůzkách zvažoval celou situaci. Až později se plzeňská veřejnost dozvěděla prostřednictvím rozhlasu, že iniciátorkou celé akce byla mgr. Anna Röschová a nápad se zrodil na víkendové chatě u lahve vína. Pak už šlo všechno hladce. Sešel se přípravný výbor ve složení: mgr. Anna Röschová (ČNR-ODS), JUDr. Jan Blažek (nám. prim.), Zdeněk Prosek, JUDr. Jiří Šilhavý (před. kraj. soudu), JUDr. Josef Baxa (kraj. soud), prorektor ZČU doc. PhDr. Jan Kumpera (krycí jméno Historik) a rektor ZČU doc. RNDr. Holenda. Náměstci primátora města Plzně se zúčastnili jednání bez pověření Radou města Plzně. Rektor Holenda předložil této samozvané komisi podmínky, které je třeba splnit, aby mohl akademický senát schválit podání stížnosti akreditační komisi. Současně byla zřízena pracovní skupina ve složení JUDr. Blažek, doc. Kumpera a dr. Masopust. Požadované odborné garance poskytla vědecká rada právnické fakulty UK v Praze a Ústav státu a práva při ČAV. Akademici navrhli zřízení společného pracoviště při ZČU pro zasloužilé soudruhy ze ztenčující se ČAV. Odtud také přišel současný děkan pověřený řízením fakulty JUDr. Vladimír Baláš (35 let), který nikdy nebyl členem KSČ a za svoji kandidátskou přihlášku se podle jeho vlastních slov stydí.
Právnická fakulta byla zřízena bez konkursů na místa učitelů. Vedení fakulty tímto způsobem názorně předvedlo studentům, jak lze obcházet nedokonalé zákony. Studenti sami se přesvědčili o serióznosti informací, které byly zaslány všem zájemcům o studium na právnické fakultě v Plzni v době, kdy ještě nebyla akreditace schválena. Bylo jim sděleno, aby přihlášky zaslali na existující právnické fakulty v Praze, Brně a Olomouci. Tam také měli složit přijímací zkoušky. Složí-li zkoušky, mohou požádat o převod a přijetí na právnické fakultě v Plzni, o kterém rozhodne (na základě výsledků a pořadí přijímacích zkoušek na uvedených školách) komise prorektora ZČU. Překvapení zájemci o studium museli zkoušky v Plzni skládat znovu, bez ohledu na výsledky zkoušek na ostatních školách. Pan rektor Holenda nedodržel to, co původně slíbil. Znalce poměrů na ZČU univerzitě takové jednání nepřekvapí. Listopadová fraška zde, podobně jako i jinde, probíhala zcela v režii bývalých komunistů a agentů StB. Po vydání seznamů agentů StB v NN odstoupili náhle dva děkani a jeden prorektor. Rehabilitační komise byla složena z komunistů a agentů StB. Vrátila za katedry mnohé politruky z roku 1968 a některé význačné odborníky k návratu nedoporučila. Rehabilitační protokoly podepisoval prof. František Plánička, bývalý předseda KSČ a likvidátor po roce 1968. Univerzita je jakýmsi zaopatřovacím ústavem pro bývalé komunistické propagandisty, bývalé krajské a okresní tajemníky KSČ z toho nevyjímaje. O to by se měli zajímat pravicoví politici a místo toho realizují nové projekty a zbytečně ochuzují městskou pokladnu. Nemám nic proti zřízení právnické fakulty v Plzni, ale nechápu, proč nebylo možno počkat s jejím otevřením do příštího školního roku, kdy ministerstvo přidělí peníze. Díky iniciativě přípravného výboru zaplatí letošní školní rok město Plzeň. Nemohu souhlasit s Petrem Ježkem, redaktorem Plzeňského Deníku, který píše o nepřizpůsobivém plzeňském zastupitelstvu. Mně se naopak zdá až příliš přizpůsobivé. Snadno si zvyklo na manýry některých členů Rady města Plzně, kteří v mnohém připomínají a v mnohém překonávají své komunistické předchůdce, jako by jejich cílem bylo vítězství sociálních demokratů v příštích volbách. Nekvalifikovaná rozhodnutí těchto lidí připravují město o nemalé finanční prostředky. Postavili zastupitelstvo před hotovou věc a žádali 5 milionů na právnickou fakultu, a dostali je, aniž se kdo zajímal, proč nejsou peníze. Co udělala ČNR, ministr Novák a mnozí další, kteří vyvíjeli nátlak na akademický senát, proč nepřispěli svým dílem k zajištění financí? Proč nebyli odvoláni plzeňským zastupitelstvem příslušní náměstci primátora, kteří uvedli v omyl akademický senát tvrzením, že mají zajištěné finanční prostředky, které, jak již bylo řečeno, odhlasovalo zastupitelstvo až v září těsně před zahájením školního roku? Na tyto a podobné otázky odpovíme čtenáři za týden v článku, který osvětlí okolnosti vzniku plzeňské spalovny a s tím spojené problémy.
Plzeň očima pamětníka II.
Přetiskujeme dopis ing. Václava Pauera, který v pondělí 12. 3. 1990 otiskl nezávislý týdeník plzeňských studentů Plzeňský student v rubrice Čtenáři nám píší.
Sleduji vývoj situace na VŠSE v Plzni, kde jsem působil, a tedy poměry dobře znal.
Za posledních 20 let vyčistil bývalý šéf personálního oddělení Hora za účinné pomoci různých Ženíšků a Kuncipálů katedry téměř sterilně od všech, kdo se dostatečně nenormalizovali a zachovali si vlastní myšlení. Těch, kteří tu přežili bez úhony, je žalostně málo. Zbyla podivná směs několika slušných, ale málo odvážných, a většiny s pokřivenými charaktery, kteří za kariéru prodali svědomí, pokud kdy nějaké měli.
Řada těch, kteří tvořili politicko-výchovnou páteř školy, rychle převlékla kabáty a čile rehabilituje své bývalé soudruhy, kteří opustili školu po roce 1968. Vzájemně se s nimi očišťují a chovají se tak, jako by komunistický diktát trval jen 20 a ne 42 let, kdy před rokem 1968 všichni současní, vyškrtnutí a vyloučení, sedali společně na schůzích, hlasovali, psali nařízené rezoluce, schvalovali bezpráví, aniž se přesvědčili o argumentech, těšili se přízni shora a rozhodovali o nás, co jsme stáli mimo jejich totalitní partaj. Až jakešovské prověrky je rozdělily, i když většinou nebylo jasné, na kterou stranu kdo padne, velký rozdíl mezi nimi totiž nebyl. Ti, co zůstali, rychle dosáhli hodností, na které by za normálních poměrů nemohli ani pomyslet. Vyloučení a vyhození chtějí leccos dohonit a prohlašují, že byli poškozeni. Nebyli. Dostali se tam, kde my jsme byli po celý život, a jejich lítost byla vyvolána tím, že byli zbaveni výhod, které my jsme nikdy neměli.
Současný pohled na osobní poměry na VŠSE dává překvapivý obraz, naprosto odlišný od listopadových představ. Škola má nového rektora, ale tím to končí. Jinak jako by se vrátil stav před rokem 1968, trochu otřesený, ale přesto se zřetelnými starými konturami. Je proto potřebné katedry urychleně vybavit lidmi, reprezentujícími typ vysokoškolského učitele, kterého je dnes třeba (dodnes se tak nestalo, pozn. red.). Cesta konkursu to umožňuje a současně dává i demokratickou šanci těm, kteří v současné době sedí dosud na důležitých místech. Pokud někteří (lépe řečeno mnozí) působili na škole jen z politické přízně a za poníženou oddanost režimu, ať mají tolik slušnosti - i když by tato vlastnost u nich překvapila - a opustí školu a živí se tím, co učili (neučinili to dodnes, pozn. red.). Měli by se tím uživit, i když o tom často pochybuji, protože to, co učí, v praxi mnohdy nedělali. Připomínají mi instruktora, který učí lyžovat podle pouček z příručky, a sám nikdy neměl lyže na nohou. Myslím, že příchod nových učitelských sil - a samozřejmě odchod starých - je mnohem důležitější než spory o získání nějaké budovy. Má-li být dosaženo žádaného cíle, to je vytvoření dobré pedagogické instituce, nejsou tak důležité objekty jako dobrý tým. A ten podle mého soudu není.
Takže VŠSE v Nejedlého sadech má sice revoluční výzdobu za okny v přízemí, uvnitř však chybí jen ta rudá skříňka s oznámením data první veřejné schůze s "dobrovolnou" účastí. Nikomu nepřeji reprízu toho, co jsem sám s touto garniturou prožil. Že se najednou změnili, nevěřím - a bylo by velmi naivní tomu věřit - mají staré manýry příliš zafixované.
Dodávám, že mám dnes dobrou práci v průmyslu a nehodlám ji opustit a vyměnit za činnost na škole.
Poznámka:
Bohužel se za tři roky od napsání tohoto dopisu na VŠSE, která je dnes součástí Západočeské univerzity, nezměnilo téměř vůbec nic. Škola odmítla jako jeden muž provedení konkursů za účasti nezávislých odborníků a na dalších několik roků zakonzervovala sta, který zde byl již v roce 1990. Akademické senáty složené z lidí, které tak barvitě vylíčil ing. V. Pauer ve svém dopise, nemohly jednat jinak. V zájmu výchovy budoucí technické inteligence by měli koaliční poslanci zvážit, zda by nebylo nutné vydat nový vysokoškolský zákon, který by nařídil okamžité provedení konkursů na všech vysokých školách, a tím zajistil zvýšení odborné úrovně učitelů.
Jiří Kubík