--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín
Název: Kdybych byl mluvčím
Zdroj: NN Ročník........: 0003/028 Str.: 025
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Strany lidí poctivých, opakoval bych různými slovy znovu a znovu: Nedejme se zmást ani nebolševickými zaslepenci, ani bolševickými záludníky, když o poctivých antikomunistech a poctivých odpůrcích neřádů nekomunistických prohlašují, že jsou to negativisté, že "nemají pozitivní program". Být poctiví a k poctivosti důrazně nabádat i jiné, to je přece v čase plném špinavců komunistických i nekomunistických pozitivum jako hrom!

Politických stran, které mají politické čachry za samozřejmost, je u nás více než dost. Silnější politickou stranu, která na poctivosti trvá i v politice, nemáme však dosud ani jednu. Bez poctivosti však pustne nejen život jednotlivců, ale i život celé společnosti, a to bez ohledu na to, jestli jde o život nuzný nebo blahobytný. Život blahobytně špinavý je žádoucí jen pro lidi morálně hodně zdegenerované. Komu vadí jen naše mizérie hospodářská a nechává to lhostejným naše mirézie morální, zasloužil by si snad mizérii hospodářskou ještě větší. Jsme pro život ucházející, pokud jde o naše potřeby hmotné, a zároveň pro život bohatý, pokud jde o naše potřeby duchovní. Jsme pro život ohleduplný vůči přírodě, vůči starým lidem, vůči lidem fyzicky postiženým.

Pokládali bychom si za čest, kdyby se nám podařilo výrazně přispět k tomu, aby se z naší země stalo druhé Švýcarsko, a to především pokud jde o způsob správy věcí veřejných. Na prahu třetího tisíciletí našeho letopočtu by Švýcarsko už rozhodně nemělo být výjimkou, kde i vzdělaní lidé jsou v postavení duševně méněcenných, za které rozhodují v podstatných věcech jiní. Dosavadní lidské dějiny jsou plné důkazu o tom, jak pustošivé následky přináší vláda jednotlivců, kteří si nedokázali ušlechtile poradit ani se svým vlastním životem. Kdo si osobuje právo vládnout jiným, toho mějme za chorobně domýšlivého, za morálně méněcenného, za velice nebezpečného. Nevěřme politickým šarlatánům, když se zaklínají tím, jak nám chtějí sloužit jako naši zástupci. Ve skutečnosti jim takové zastupování sloužilo, slouží a bude sloužit především jako prostředek k získání moci, peněz a nezasloužené slávy. Takoví zástupci naše životy spíše jen více nebo méně deformují a pustoší.

Ant. Bělohoubek