--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Nastává čas tříbení
Zdroj: NN Ročník........: 0003/028 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Posledních několik měsíců je možno označit za jakýsi "čas tříbení" nejen naší politické scény, ale celé společenské situace.

Zhruba rok po volbách a půl roku po rozpadu Československa, byly v zásadě vyřešeny základní otázky státní správy a ekonomické problémy s rozdělením spojené, a to jak po stránce politické, tak po stránce funkční. Proces konstituování a fungování nezbytných komponent samostatného státu proběhl bez větších konfliktů a vládní koalice tak v očích občanů získala značný kredit. Ten však v současné době postupně klesá. Příčin je několik. Jednou z nich je, podle mého názoru, snaha po nadměrné kumulaci moci ze strany některých vládních činitelů, doprovázená neschopností obklopit se schopnými odborníky, od kterých by bylo vyžadováno fundované oponenství a ne pouze oddané souhlasení se šéfem.

Po dobu řešení problémů spojených s rozpadem státu, ustupovaly do pozadí neshody mezi stranami vládní koalice i rozpory uvnitř jednotlivých koaličních stran. Tato skutečnost, svědčící o vědomí odpovědnosti koaličních partnerů za průběh procesu oddělení dvou dosud všestranně propojených státních subjektů, má však i svou druhou stránku. Vedoucí představitelé koaličních stran a zejména ti z nich, kteří zastávají vládní, či jiné vysoké státní funkce, si zvykli na jednoznačný souhlas a podporu svých koaličních partnerů natolik, že stále častěji nepovažovali za nutné pravidelně, v duchu platných koaličních dohod, s nimi konzultovat důležité otázky vnitřní a zahraniční politiky státu.

Připomínky koaličních partnerů k těmto otázkám, začala pak zejména ODS považovat za jakési nepřípustné vměšování se "malých" stran do "velké" politiky. Nelibě byla ze strany ODS přijímána zejména kritická stanoviska k činnosti resortů, které jsou vedeny členy ODS.

Na výzvy ke svolání koaliční čtyřky reagoval premiér zhusta podrážděně a přezíravě. Jako příklad lze uvést žádost koaličních partnerů ODA a KDS na koaliční jednání k otázkám zahraniční politiky. Ačkoliv tato žádost byla vyslovena na jaře, příslušné jednání se uskutečnilo až v listopadu. Někteří představitelé rychle zapoměli na své sliby, nad míru nám vyrostli, začli se považovat za vyvolené, všemu rozumějící a jiné názory odmítající "šéfy", kteří jsou jediní povoláni rozhodovat o tom, co je správné a co špatné. Tento jev se ovšem nutně setkal s negativní reakcí nejen ze strany koaličních partnerů a opozičních stran, ale i mezi členy koaličních stran, zejména ODS. Je to zcela pochopitelné, mimo jiné i proto, že každý z nás má s důsledky "kultu poziční neomylnosti" bohaté zkušenosti z dob vlády jedné strany.

Je veřejným tajemstvím, že bez požehnání V. Klause se v ODS dnes "ani lísteček nepohne" a pokud se pohne, nezůstává to zpravidla bez následků. V složitostech souvisejících s rozdělením státu, jaksi zanikl první faul vedení ODS vůči svým členům, kterým nepochybně bylo "vyšachování" federálních poslanců z politického života. Tento faul byl na posledním zasedání výkonné rady ODS dovršen rozhodnutím, že (což je v rozporu se stanovami ODS) mandát federálního poslance neopravňuje k účasti na připravovaném kongresu ODS. Tím byla v podstatě anulována šance bývalých federálních poslanců na další ovlivňování politiky ODS.

"Odstavení" nekonformní části bývalých poslanců ODS ve FS z ovlivňování politiky ODS, které proběhlo bez větších problémů, na čas ještě více posílilo rozhodující podíl V. Klause na utváření politiky ODS ( částí potenciálních kritiků z řad členů strany bylo oprávněně pochopeno jako jisté varování).

Ve svém důsledku však znamenalo vážnou chybu, protože ještě více posílilo problémy ve vnitrostranické demokracii a hegemonistické tendence jejího předsedy. Vnitřní problémy v ODS narůstaly skrytě, nebyly ventilovány a podrobeny otevřené diskuzi. V současné době není již pochyb o tom, že se tímto způsobem staly významnými a jejich řešení nezbytným. Přes veškerou snahu vedení ODS o jejich bagatelizaci se již staly natolik závažnými, že vyústily v otevřený rozpor zatím jen v otázce způsobu řešení státoprávního uspořádání. Prokázaly to i výsledky posledního zasedání výkonné rady ODS.

Narůstá počet členů ODS, nespokojených se způsoby "vládnutí šéfa", (což je v ODS obvyklý titul pro V.Klause), s plněním některých částí programu ODS, s nedostatkem vnitrostranické demokracie atd. Řada z nich vkládá určité naděje do nadcházejícího kongresu ODS, který chápou jako v podstatě poslední příležitost k nápravě nedůsledností, chyb a odchýlení se od programového prohlášení ODS.

Nesplní-li kongres jejich očekávání, budou zřejmě hledat jinou, na ODS nezávislou platformu pro svou politickou činnost. Je to legitimní, zvláště v našich politických poměrech i racionální cesta, jak se snažit vyplnit prostor napravo od ODS, který je zatím bohužel volný. Lze jen doufat, že bude úspěšná a že ODS pochopí, případný vznik podobného pravicového seskupení jako vznik potencionálního koaličního partnera a spojence.

Každá nepřátelská a dehonestující reakce ODS v tomto směru, by znamenala oslabení pravice a zisk opozičních stran. Doufejme tedy, že ODS nebude znovu opakovat chybu, které se dopustila v předvolebním boji vůči KAN.

Podobná situace je i uvnitř ostatních koaličních stran. KDU-ČSL má konkurenta v odštěpeném křídle vedeném pány Bartončíkem a Sachrem, "mládež" v KDS je nespokojena s V. Bendou, v ODA existují nejméně dva rozdílné názorové proudy. Uvnitř politických stran dochází tedy k vývoji, v demokratických zemích běžnému, názory se střetávají, tříbí a konfrontují. Právě z takového procesu vzniká politická linie stran, kvalita těchto procesů ovlivňuje rozhodujícím způsobem úspěšnost politiky strany, kterou voliči oceňují při volbách tím, že jí dají (či nedají) své hlasy.

Bylo by hrubou chybou snažit se tento proces tříbení zastavit, likvidovat a dehonestovat ať již pod záminkou nebezpečí zneužití levicovými silami, nebezpečnosti tříštění demokratických sil či poukazováním na neuspokojené mocenské ambice jeho účastníků. To vše tu ještě nedávno bylo, i když s opačnými znaménky.

Pavla Grünthalová