--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Komunista zůstane komunistou ...
Zdroj: NN Ročník........: 0003/028 Str.: 027
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 28.10.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Oslavy státního svátku 28. října probíhaly roztodivným způsobem; na Václaváku se přetahovali příznivci V. Havla s jejich republikánskými odpůrci, v Brně se již v předvečer

radovali obrození komunisté z KSČM a pan president pro jistotu kladl věnce hned dvakrát. Málokdo se pozastavil nad absurditou onoho svátku vůbec: konečně, svůj názor na karnevalový rej okolo výročního dne již téměř rok neexistujícího státu jsem napsal již vícekrát a opakovat se proto nebudu.

Svérazně se k svátku vyjádřili soudruzi ze Strany demokratické levice (SDL). Podle ČTK člen celostátního výboru partaje Zdeněk Masopust prohlásil, že jeho strana se oslav neúčastní - a teď se podržte - protože "nechvalná tradice ritualisace významných dnů v České republice pokračuje". Stačí si jenom vzpomenout na masové mašírování opentlených davů při nejrůznějších oslavách bolševických svátků, říjnovou revolucí počínaje a všemi domorodými Únory či Květny konče. Člověk se musí opravdu upřímně zasmát jak se ti naši rudí hoši pěkně "zdemogratizovali": často se musím štípnout, jestli to všechno není jenom pouhý sen ... Nejinak se k oslavám postavil i šéf obrozené KSČM soudruh Grebeníček, jenž už před 28. říjnem vyjádřil vážné obavy ze skutečnosti, že se "už předem objevují spekulace o zákazu těch politických subjektů, které se nebudou chovat podle představ výkonné moci" a dodal, že KSČM "nemůže souhlasit s tím, aby bylo komukoliv předem podsouváno nezákonné jednání". Podobný postup by mohl podle něj navodit podezření, zda se někdo nechystá zneužít státního svátku k zákroku "proti všem nepohodlným opozičním silám". "Neradi bychom se dočkali doby, kdy na Václavském náměstí zavládne tuhá ruská zima," dodal Grebeníček (...!). Pominu-li sám fakt, že demokratický charakter obnoveného českého státu nemůže být slučitelný s legálním působením komunistické strany, která do této země vnesla tolik intolerance, zla a utrpení a měla být již dávno zakázána, je na pováženou drzost a ignorance s jakou něco podobného může tvrdit její zástupce. Dojemná je rovněž starost soudruha předsedy o své republikánské příbuzné, není totiž žádného sporu o tom, že rudohnědí křiklouni často konají špinavou práci právě za komunisty. Nelze si přitom nevzpomenout na stovky bolševickou policií surově zmlácených demonstrantů, kteří si v předlistopadových letech dovolili protestovat proti režimu podobných Grebeníčků. Mimochodem soudruh Grebeníček senior patřil k nejzuřivějším a nejkrutělším vyšetřovatelům StB na uherskohradištsku. Inu, jablko nikdy nepadne daleko od stromu.

Typicky bolševickou lží je jeho tvrzení, že státní svátek je pro KSČM vyvrcholením úsilí Čechů a Slováků, jímž se stalo osvobození z područí habsburské monarchie, "která se stala synonymem zaostalosti, reakce, tmářství, omezeného byrokratismu, národnostního útlaku, symbolem vlády šlechtických, církevních a vojensko-byrokratických kruhů". Pokud nám něco podobného říká zástupce strany, která se po desetiletí dopouštěla řady zločinů, přičemž všeobecná devastace veškerých morálních i mravních hodnot způsobená nenávistnou marxleninskou ideologií je nade vší pochybnost, je to věru symptomatické. Nehledě už k tomu, že likvidace dnes komunisty tolik vynášené nebožky čs. republiky byla vždy cílem jejich ušlechtilého usilování.

Malé historické odbočení

Polemizovat s tvorem typu s. Grebeníčka o úloze šlechty při budování státu či o monarchii vůbec, pokládám za zhola zbytečné plýtvání papírem. Je však nutno zdůraznit, že jakýkoliv nacionalismus byl šlechtě naprosto cizí, bohužel veřejnost se díky Masarykovým pohrobkům, komunistickým pseudorovnostářům i vinou nacistických historiků naučila považovat aristokracii za cizí element. Konečně, již známý historik Josef Pekař přesvědčivě dokázal, že protestantismus byl u nás provázen germanisací a naproti tomu Bílá Hora prostřednictvím katolicismu zachránila samu existenci českého státu i pro další generace, přičemž podstatnou zásluhu na tom měla právě aristokracie.

Podobně i za Protektorátu zůstala česká šlechta státu i národu věrna až do oněch obligátních "hrdel a statků". Mnozí příslušníci šlechty se účastnili národního odboje, za všechny je možno jmenovat např. Karla i Františka Schwarzenbergy, Norberta hraběte Kinského, hrabata Dubské z Třebomyslic či svobodné pány Bechinie z Lažan. Někteří skončili v koncentračních táborech: Rudolf a Humprecht hrabata Czernínové, František hrabě Kinský, Karel princ Rohan, Emanuel svob. pán Bechinie z Lažan a řada dalších. Msgre. ThDr. Antonín hrabě Bořek Dohalský z Dohalic a jeho bratr, hrabě Zdeněk, byli nacisty popraveni. Deklarace české šlechty i příslušníků cizích (!) rodů, ve které proklamovali svou českou národní příslušnost (září 1939), se později stala R. Heydrichovi záminkou pro konfiskaci zbylého majetku. Podobně bylo se šlechtou zacházeno i po r. 1945, kdy nacisty zabavený majetek již většinou vrácen nebyl.

Výšet šlechticů, kteří prošli bolševickými kriminály, by byl dlouhý. Ing. Otakar rytíř Kruliš-Randa byl vězněn dokonce čtyřikrát a na Mírově zemřel - urna s jeho pozůstatky nebyla rodině vydána dodnes. Řada nadějných a schopných aristokratů byla v rámci očisty vyloučena z vysokých škol. V Brně to byl pozdější redaktor Rozhlasu Svobodná Evropa Dr. Richard hrabě Belcredi, jenž byl vyloučen komisí, jíž předsedal ministr Pithartovy vlády Jaroslav Šabata. Většina příslušníků šlechty byla pod přímým dohledem StB a neustálá diskriminace byla neodmyslitelnou součástí jejich života v socialismu. Hluboce zakořeněné historické polopravdy či zjevné lži vůči šlechtě způsobily našemu státu nemálo nenahraditelných ztrát. Stačí se porozhlédnout jaké škody byly za desetiletí napáchány na bývalých šlechtických statcích, lhostejno zda jde o stavby, půdu či lesy. Jak se to projevilo na památkových objektech je na prvý pohled zřejmé. Přitom nejde jenom o hrady a zámky, ale o množství drobných venkovských šlechtických sídel patřících do přirozeného reliéfu krajiny, se všemi oborami, parky či alejemi. Šlechta v průběhu staletí pečovala i o církevní památky prostřednictvím patronů či donací. Nebýt šlechty a církve, nebylo by státu, ani žádných památek. To by si měli uvědomit nejen komunisté ...

Století genocidy ...

Synonymem toho nejhoršího co lidstvo v tomto prokletém století potkalo, byly dvě zcela identické ideologie - nacismus a komunismus. Počet obětí obou přesahuje 1OO miliónů nevinných lidských bytostí, jež měly tu smůlu, že se narodily a žily v zemích ovládaných nacionálními či internacionálními socialisty.

Koncentrační tábory, mučení vyšetřovaných, justiční vraždy, pronásledování rodin odsouzených, likvidace veškerých duchovních hodnot, zglajchšaltování školství a kultury, neomezená byrokracie bolševických úřadů, potlačení všech projevů národní identity, totální propad morálního vědomí - to jsou pouze některé projevy "nejhumánnějšího režimu všech dob". Veškerá činnost komunistické strany od jejího vzniku až po samotný pád, nebyla ničím jiným než nekonečným řetězcem zločinů - od podvodů a loupeží majetku, až po bestiální vraždy odpůrců režimu. A nemylme se, komunismus se nezměnil ani v nejmenším, pouze se jeho průvodní znaky projevovaly někdy ve skrytější, jindy v otevřenější formě. To platí i pro jeho dnešní podpůrce z KSČM či podobných odnoží.

Je neodpustitelnou chybou obou polistopadových vlád, že natolik extremistické a nenávist šířící společenství nenapravitelných má právo na legální existenci. Není se však čemu divit, zástupci stejné partaje, byť pod odlišnými prapory, ovládli rozhodující funkce v řadě tzv. konzervativních pravicových stran - ODS počínaje - a s projevy jejich dědičného zatížení se setkáváme na každém kroku ... Ale to už je jiná kapitola, byť ze stejné knihy.

Bedřich KAREL