--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín
Název: Kongres OIOK
Zdroj: NN Ročník........: 0003/029 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 14.11.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vážení, občanských komisí a lidí, kteří v nich pracují, si vážím opravdu. Vidím ve vás totiž hrstku statečných, kteří dodnes nevzdali úsilí o to, abychom nebyli vydáni namilost a nemilost lidem, kteří si nezřídka nedokáží ušlechtile poradit ani se svým vlastním životem, s tím větší nestydatostí se však sápou po příležitostech, aby smýkali životy jiných. Jste pro mne těmi, kteří se důrazně dožadují alespoň jakési kombinace demokracie zatupitelské s demokracií přímou. Jako existují OK pro dohled nad počínáním policie, měly by existovat OK i pro dohled nad mocichtivými a nepoctivými individui ve školství, v armádě, v průmyslu, v obchodu a v dalších oblastech našeho veřejného života. Ve vašich OK vidím pokus o realizaci nádherné, dosud však hanebně podváděné zásady i výzvy formulované už Komenským: "Vláda věcí tvých se do TVÝCH rukou navrátí". Že se i naši dnešní hodnostáři k této zásadě hlásí jen licoměrně, to nám dokázali znovu právě v tomto týdnu, když nám jako dárek ke čtvrtému výročí listopadu 1989 obnovili komunistický zákon o hanobení republiky a jejich představitelů.

Když G. Husák v roce 1970 prohlásil, že "potřebujeme klid a pořádek", zeptal jsem se ho veřejně, jestli má na mysli klid a pořádek ve svobodné zemi mezi svobodnými lidmi, nebo klid a pořádek ve velikém lágru mezi odsouzenými. Dodal jsem tenkrát ještě, že do toho jejich "ráje na zemi" budou muset mnohé, přemnohé DOSMÝKAT spoutané a se zavázanými ústy.

Obnovou komunistického zákazu pranýřování hodně provinilých hodnostářů si naši vládcové nepodávají ruku s Masarykem, ale s Gottwaldem a s Husákem. Od těchto našich "politických kulturistů" se nejspíš brzy dočkáme i obnovení komunistických praktik v tom, že kdo si troufne je pranýřovat, bude vydán zločincům v psychiatrických mučírnách. Až pak bude zřejmě náš "návrat do Evropy" zajištěn jaksepatří. Bez áziatské nedotknutelnosti "NEJVYŠŠÍCH" by to nebylo ono! Soudci se už opět nebudou muset namáhat rozlišováním, co je poctivým pojmenováním hanebností a co je skutečným hanobením. Trestné už bude opět jen pranýřování neřádů, nikoliv pustošení a mrzačení životů přemnohých. Neměli bychom přehlédnout, že zmíněný zákon by NEMOHL být přijat, kdyby povícero komunistů "překabátěných i nepřekabátěných" konečně nepochopilo, že ve většině našich pseudopravičáků mají ve skutečnosti své SPOJENCE! A tak zatímco zákon, ve kterém se mluví o komunistické straně jako o organizaci zločinné, a podle kterého by se tudíž patřilo vykázat "bývalé" komunisty z významných funkcí jako zločince, je a bude našimi vládci cynicky ignorován zákon proti kurážným kritikům těchto vládců, bude nejspíš aplikován velice důkladně. Po komunistických pohlavárech si i V. Havel a V. Klaus počínají, jakoby tato země byla jejich pašalíkem a miliony našich lidí jen jakýmsi příslušenstvím tohoto pašalíku.

Je hanba nebýt v konfliktu s hodně provinilými vládci, i kdyby ti nestydové "argumentovali" vězněním statečných kritiků. Jak jinak než špatně na tom může být společnost se spravedlností, když i předseda Nejvyššího soudu vyhlašuje, že na spravedlnost nevěří, že prý dá jen na právo. "Cudně" přitom zamlčuje, že u nás platí dodnes v nejednom ohledu komunistické právo rudé. Ke komunistickému právu rudému patří i zmíněný roubíkový zákon. Ti, co nás s jeho pomocí budou pronásledovat, jsou jen a jen áziatsky záludnými rudokožci.

Ant. Bělohoubek

Napsáno pro celorepublikový kongres OK, konaný 14. 11. 1993