--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hubáček Petr
Název: KAN extrémní aneb kdybys radaši nebyl, KANE
Zdroj: NN Ročník........: 0003/029 Str.: 029
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Zlovolné útoky některých novinářů na KAN si žádají odpovědět buď takovou měrou lásky k bližnímu, že se milovaní zastydí a vynesou KAN alespoň do parlamentu (prezidentem se všichni stát nemůžeme), anebo trpělivým vysvětlováním našich záměrů a důvodů pro ně. To první prostě nedokážeme: tolik lásky ke svým nepřátelům mají snad jen svatí. A to my, bohužel, nejsme. I to opakované vysvětlování nechápavým je velice těžké, a tak nám někdy dochází trpělivost. A naše k heslovitosti zobecnělé formulace se zase dají vykládat různě, i jako neschopnost doložit tvrzení fakty a neochota vidět věci pozitivní atd. Někteří novináři v této oblasti dokáží KANu škodit sice velice vynalézavě, ale vždy tendenčně a s jistou dávkou jednostrannosti. Jistě, novinář má právo na vlastní názor. Dokonce i na takový, který se členům KAN nelíbí. Ale měl by se snažit si tento názor tvořit až na základě co nejúplnějších informací. I přesto, že se mu ten názor potom nemusí tolik líbit. A už vůbec by novinář neměl v zájmu čehokoli ustupovat od novinářské etiky. Některé častější prohřešky proti ní se pokusím připomenout:

- ve zpravodajství se úprava drobná rozsahem může projevit velmi závažným zkreslením smyslu,

- z proslovu lze vybrat a za sebe seřadit z kontextu vytržené výroky, jejichž sled pak jasně dokazuje, že mluvčí je vůl a jeho strana toliko společenství hlupců,

- v publicistice stačí takto z kontextu vytržené věty postavit na sokl, vyložit je jinak a učinit z nich "VŮDČÍ MYŠLENKU a JEDINÝ PROGRAM" strany či hnutí, a jistě se nenajde žádný pes, který by od takového uskupení kůrku vzal,

- u nemilovaného politického subjektu je možno, ba záhodno kritizovat to, čeho se autorův chráněnec dopustil v daleko větší míře. Říkejme tomu třeba účelový výběr informací. Tak lze i z pravdivé informace udělat nástroj lživé a zlovolné propagandy.

Mnohé z vyjmenovaných poklesků se v poslední době vícekrát objevily v článcích zabývajících se KANem. A protože má trpělivost není nekonečná, a příliš dobře skryté rezervy se mi momentálně nedaří zmobilizovat, dovolte mi, prosím, bez okolků přejít k osobním útokům spojeným s emocionálními výlevy. V Telegrafu je tímto způsobem aktivní pan Viktor Krejčí. Není novátorský: omílá a rozvíjí osvědčené, i když nepravdivé teze o absenci pozitivního programu a zahledění do minulosti. Na hodně tenký led vlastního úsudku se pouští (v Telegrafu 3. 11. 1993) pouze tvrzením, že KAN chápe realizaci dobrého ekonomického programu jako nějaký oddělený proces od všeho ostatního dění. Nehledě na nedostatek ve slovosledu (správněji: proces oddělený od něčeho) prohlašuji ve vší příčetnosti tuto formulaci za nesmyslnou. Právě na nutnost propojit ekonomickou reformu s osvědčenými způsoby demokratického občanského soužití (tj. s vytvářením legislativních a justičních předpokladů pro existenci právního státu atd.) upozorňuje KAN neustále. Ostatně chci se při této příležitosti letmo zmínit o ekonomické reformě jako pojmenování naší skutečnosti. Reforma je totiž změna formy, nikoli obsahu. Komunisté se zkrátka rozhodli, že vládnout nám politicky a ideologicky, a přitom muset přikrádat proto, že sami před časem zrušili soukromé vlastnictví a legálně tedy zbohatnout nelze, už nechtějí. Proto změnili formu své nadvlády z politické na ekonomickou. Ale ještě jednu jedovatou poznámku k panu Krejčímu: nepovažuji totiž jeho úvahy (Napravo do leva od ODS, Telegraf, 5. 11. 1993) za umělecké dílo, a chci mu tudíž upřít právo básnické licence na novotvary. Příslovce vlevo, doleva, nalevo apod. se píší dohromady. Proto odmítám úvahy o tom, že KAN má v důsledku svého směřování doprava dojít podle návodu Pepy Nose nakonec do leva. S touto cizí měnou nemá KAN dosud opravdu nic společného.

Naopak je od pana Krejčího hezké jeho uznání, če členové KAN se upřímně snaží něco uskutečnit a že to ztroskotává na nepřítomnosti odpovídajícího poznání. Předpokládám, že tady pan Krejčí myslel na nedostatek svůj a že z toho vyvodí závěry i pro svoji práci.

Ještě se chci chvilku věnovat novému šéfredaktoru Českého deníku Františku Kostlánovi. Jeho výpad proti KANu je až tak neprofesionální, že nebudu reagovat na jeho obsah (ČD, 5. 11.), nýbrž na samu skutečnost tohoto výpadu.

V ČD se už vystřídalo dost redaktorů i šéfredaktorů. Většinou ve chvíli, kdy vešlo ve známost, že dotyčný zaměstnanec vlastní názor natolik odlišný od názoru pana Kudláčka, že se nerozpakuje mařit jeho úsilí. Snad si to pan Kudláček už uvědomil, škoda jen, že v případě šéfredaktora Šafra nezakročil dříve, a vlastně byl opět postaven před hotovou věc. Pokud se týče kýženého názorového souznění vlastníka a šéfredaktora ČD, zdá se, že ve vztahu ke KANu nyní panuje shoda až dojemná. Ano, přátelé, jsme si vědomi mnoha chyb, které lze KANu vytknout, a připouštím i existenci takových, o nichž zatím nevíme. Jasně však vidím rozdíl mezi kritikou poukazující na nové chyby s cílem upozornit na ně a vyzvat k jejich nápravě, a mezi opakovaným omíláním chyb, které se staly a nemohou se již odestát, nebo byly poctivě dávno napraveny. K tomu druhému směřuje po vzoru chlebodárce i pan Kostlán. Jestli zde hraje roli jen loajalita zaměstnance, nebo i snaha vysvětlit či ospravedlnit konverzi redaktora Necenzurovaných novin a na schůze nechodícího člena Ústřední rady KAN v konformnějšího novináře fandícího vybraným komunistům v ODS, nevím. Ani to teď nepovažuji za podstatné. Za podstatný považuji fakt, že svými útoky na KAN mohou pánové Kudláček a Kostlán velice ochladit určité sympatie, s nimiž členové KAN sledují jejich snahu o spojení všech pravičáků nespokojených s politikou vlády, byť vlastně dubluje snahu KANu. Logicky bych v této situaci očekával vstřícnost a porozumění vyplývající z totožnosti politických názorů a z ní vyplývající nutnosti úzce spolupracovat, ne-li více.

Místo toho, pánové, snižujete KAN veřejně způsobem, který se jeho členům zdá urážlivý. Místo abyste bořili, co nás rozděluje, spouštíte mříž neporozumění a osobního znechucení. A to je škoda. Petr Hubáček, KAN