--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Dresler Jaroslav
Název: Svobodná Evropa nemá vysílat
Zdroj: NN Ročník........: 0003/030 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

(Zbytečná jak vole (lat. struma)) Jaroslav Dresler, Mnichov

O Svobodné Evropě se v posledních měsících dost píše, je to hlavně sebechvála nynějšího českého ředitele Pavla Pecháčka. Co zcela chybí, je vyvážená analýza. Svobodná Evropa je problém, otevřená otázka, a to nejen česká, ale i americká, ba i evropská. Někdy kolem roku 1963 jsem z podnětu tehdejšího ředitele čs. oddělení Julia Firta napsal komentář, v němž jsem se pokusil definovat "filozofii" naší práce. Mohu to shrnout takto: Naším cílem není nic víc a nic méně než obnova svobody slova v Československu. Tedy nikoli převrat, nikoli revoluce, nikoli obnova kapitalismu. Svoboda slova jako katalyzátor příštího vývoje.

Za několik dní měl tehdejší prezident Antonín Novotný projev v Bánské Bystrici, kde tuto pasáž citoval, a dodal: "tak vidíte, soudruzi, komu tou takzvanou svobodou slova sloužíte".

Pokud se nyní vyskytují jisté námitky proti Svobodné Evropě, pak je to obvinění, že je to "hradní rozhlas". Co je to Hrad? Snad Havel? Ve vysílání se Havel objevoval dlouhá léta jen v kulturní rubrice jako autor absurdního divadla, pak teprve jako disident a zakladatel Charty 77. Levičáci v redakci však sázeli na jiné karty. Tak v listopadu 1989, když se na redakční schůzi objevila otázka, kdy by měl být čs. prezidentem, dostala se Angeša Kalinová do ráže a vykřikovala: "Dubček, Dubček". Svým voláním po Komárkovi ji Lída Rakušanová nemohla překřičet. Buď jak buď si levičáci přáli, aby se prezidentem stal někdo z jejích řad, třeba i Dienstbier. Tyto spekulace se pochopitelně nevysílaly, jako se spekulace vůbec nikdy nedostaly "na vzduch". Američané na tyto věci rozumně a účinně dohlíželi. A tak mělo jedinou publicitu Tigridovo heslo "Havel na Hrad!" z podzimního čísla Svědectví 1989.

Když se převrat dovršil, nenastala v redakci opojná radost, že se dílo podařilo, nýbrž spíše rozpaky, co bude dál. Heslo "přestaneme vysílat, až bude obnovena svoboda slova" bylo ve vzduchu. Leví redaktoři a redaktorky jezdili pilně do Prahy, a tam se to postupně formulovalo tak, že by Svobodná Evropa měla "vychovávat k demokracii". Zdá se mně, že ani jedna rozlasová stanice na světě ještě nikdy nikoho k demokracii nevychovala. K demokracii vedou lidi činy a příklady, nikoli slova. Jediný správný zákon správným směrem je víc než deset rozhlasových stanic.

Kdo jsou ti lidé, kteří se nyní, nikým nepověřeni, chtěli stát učiteli demokracie? Všichni levičáci v RFE, kteří nastoupili po roce 1968, se nějakým způsobem zkompromitovali za vlády bolševiků. Jak jejich řady rostly, začali zasahovat do perzonální politiky. Jedním z jejich favoritů byl např. A. J. Liehm, známý stalinista z nebožky Kulturní politiky E. F. Buriana a reportér Literárních novin z procesu se Slánským a spol. Tito lidí nyní dělají údajnou "hradní" politiku. Připomíná to fotbalové i jiné profesionály, kteří mění trička podle toho, kdo víc platí. Jinak mají ovšem k profesionálům dost daleko. Svobodná Evropa je velká organizace s 1 500 zaměstnanci a ročním rozpočtem skoro čtvrt miliardy dolarů. V roce 1951 se začalo vysílat s dvaceti miliony USD. Je zřejmé, že tak rozvětvené těleso nelze zrušit ze dne na den. Podle mého názoru se však mělo zrušení plánovat už od 1. ledna 1990. Američané ve vedení nikterak nespěchali, patrně nikdo z nich by v Americe nenašel tak výnosné zaměstnání. Heslem dne se nestala "svoboda slova", nýbrž "vydržme až do důchodu". Příslušníci národnostních redakcí k tomu rádi přitakali. Svobodná Evropa nečeká na Godota, nýbrž na penzi.

Přestěhování českého vysílání Svobodné Evropy do Prahy by bylo logické za předpokladu, že by to byla stanice právě tak objektivní a nestranná jako Hlas Ameriky. Otázka ovšem je, proč to duplikovat. V České republice vznikají a budou zanikat různé místní stanice, jejichž úroveň nebude v dohlednu příliš vysoká pro nedostatek dobře placené inzerce. Na Západě je sice zatím inzerce dost, ale také tam stanice vznikají a zanikají. Ani jejich úroveň není vždy na výši.

Zdá se mi, že otázka Svobodné Evropy není druhořadá, ani padesátiřadá. Problém je v tom, aby se konečně stabilizoval celostátní nezávislý rozhlas a televize veřejného práva, kde by byl omezen vliv Hradu, hradů a hrádečků, kde by měřítkem byla profesionalita a kde by měly prioritu zprávy, fakta a události. Srdečně zdraví J. Dresler