--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Koncepce vězeňství dle pana plk. Karabce po třech letech
Zdroj: NN Ročník........: 0003/030 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 23.11.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V časopise Čsl. kriminalistika, č. 4/91 zveřejnil pan generální naší Vězeňské služby pojednání, v němž ve spolupráci s PhDr. Netíkem nastínil radikální obrat našeho vězeňství, k jehož realizoaci se chystá
Nyní, zhruba dva a půl roku poté, proveďme alespoň částečnou bilanci. Ta se však již nebude týkat pana doktora Netíka, neb byl zavčasu uvolněn ze služeb, které vězeňství poskytoval. Celé výzkumné skupině takto poděkoval za její služby právě pan generální Karabec. Snad proto, aby případné neúspěchy byly na koho svést.
Cože to ve zmíněním článku stálo? Připomeňme jeho závěrečné shrnutí. Cit.: "Bude třeba nově vymezit úlohu a obsah trestu odnětí svobody s důrazem na jeho resocializační funkci .... k čemuž je třeba připravit příslušné legislativní návrhy." A jak naplnil své vlastní představy pan generální Karabec? Jak, například, uskutečnil resocializační funkci trestu? Podíváme-li se do věznic, až na některá opatření, která jsou dílem jejich ředitelů, se nezměnilo nic. Navíc ti, kteří takové změny uskutečňovali, byli generálním Karabcem odvoláni. ( Pánové Matucha, Čeřovský ... ). Více, tedy než na resocializační úlohu trestu se zabýval autor či spoluautor článku shora uvedeného, odvoláváním svých podřízených.
Dalším záměrem prezentovaným v článku bylo, cit.: " Pro humanizaci vězeňství je třeba vytvořit nezbytbé předpoklady výběrem a přípravou vězeňského personálu.." S tím nelze, než souhlasit. Ale jaká je skutečnost, co se změnilo v odborné přípravě? Za ty roky od publikování článku je stav nezměněn. Zůstává pouze základní kurz, který příslušníci absolvují. Je-li kdo, přijat jako civil do funkcí k tomu určených, neabsolvuje nic, i když do styku s vězni přichází! Další způsob vzdělávání se vybírá ad hoc. Pro toto určené postpy a s tím i povinnost dalšího vzdělávání personálu nejsou zřejmě generálnímu Karabcovi po chuti. Výběr konkrétních osob do vedoucích funkcí jak na ředitelství, tak na některých ústavech připomíná více absurdní divadlo, než pevně zavedený řád. Výsledkem, či chtěnou politikou, jsou pak neustálé výměny vedoucích odborů na ředitelství, jejich vytváření a opětovné rušení, viz oddělení služeb. Pak nevyřizování stížností, na něž již NN upozornily, je jen důsledkem, doufejme že ne chtěným, přístupu pana generálního Karabce k realizaci vlastních publikovaných představ. Samostatnou kapitolou jsou neustálé výměny ředitelů pražských věznic. To vše nemůže přidat na klidu k práci těch pracovníků vězeňské služby, kteří jsou v té mizérii stálou oporou chodu věznic. Vše upřesní malá statistika. Od roku 1990 se na Pankráci vystřídalo 5 ředitelů, v Ruzyni dokonce 7. Nejdelší doba výkonu funkce ředitele věznice je 18 měsíců, nejkratší pouhý 1 měsíc. Závěr. Buďto nejsou lidi, nebo je někdo neumí vybrat. Kdopak asi ten někdo, pane generální, bude?
V další části článku stojí, cit.: " Koncepční a metodické,otázky přestavby vězeňství budou řešeny při využití teoretických poznatků, empirických výzkumů i zahraničnách zkušeností." Kde a jak jsou využívány výzkumy a poznatky ze zahraničních cest? Výzkumná skupina byla sice generálním Karabce založena, a to pod vedenám již výše zmíněného PhDr. Netíka, ale výzkumy se jaksi nekonaly. Taktéž zkušenosti, které měl možnost pan generální získat na svých cestách do blízkého i vdáleného zahraničí, jaksi ve známost dány nebyly vůbec, či jen v obecně informační rovině. Nakonec byla výzkumná skupina rozpuštěna a pan PhDr. Netík " uvolněn" z funkce. Takže koncepční a metodické otázky přestavby vězeňství řešeny nejsou a zřejmě za ředitelování generálního Karabce řešeny ani nebudou. Není možno využít ani výsledky empirických výzkumů, neboť dnes už nemá, kdo by je provedl. Inu odbornost především.
Nakonec k analýze problémů osob páchajících trestnou činnost, jak je pan generální vidí. Na str. 299 a 300 zmíněného článku uvádí jejich výčet. Jením z bodů je i tak zvaný "druhý život " odsouzených, vězeňská subkultura, nemotivovanost vězňů ke změně, jejich nízká sociální a kulturní úroveň, psychopatologie, alkoholismus, toxikomanie. Každému běžnému občanovi jsou tyto skutečnosti známy, neboť, jak se denně z tisku dovídají, jsou charakteristické pro kriminální populaci v celém světě, bez rozdílu. Tak však nesoudí odborník Judr. Karabec, pan generální. On doslova uvádí, cit.: "Většina právě zmíněných problémů je dědictvím minulosti po dosavadním zacházení s odsouzenými .." To je moudrost, která tu ještě nebyla. Nebo byla? Senteci pana generálního lze formulovat i jinak. Například takto: " Za většinu uvedených jevů může bývalý komunistický režim." Postačí tedy udělat kolotoč personálnácu změn a bude všechno jinak?
To, že i v západních zemích mají podobné problémy s vězni, aniž by tam cosi zavinil komunistický režim, to generálnímu Karabcovi zřejmě ušlo. Není však bez zajímavosti připomenout jeho jinou, daleko dřívější publikační činnost. Ve svých spisech ještě v roce 1986 prokazoval, že problémy tehdejšího socialistického vězeňství jsou přežitkem kapitalismu. Inu. starého psa novým kouskům nenaučíš.
Má-li pan generální takový názor na reformu vězeňství, mnoha změn se asi nedočkáme. Před třemi lety měl pan generální téměř ideální příležitost provést reformu ve vězeňství, pžedevším v oblasti odborné, neboť věznice byly poloprázdné. Situace však nevyužil. Dokázal zato, za roky od listopadu přežít 3 ministry, dva premiéry. Platným odborníkem byl již za Husáka. Přežije-li ve funkci rok 2000, přežije-li i kolaps vězeňství, dostane se do Guinessovy knihy rekordů. V Praze dne 23. listopadu 1993, pro NN Vladimír Kolář