--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Veselá Jana
Název: O jazyku i o jiném
Zdroj: NN Ročník........: 0003/030 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Dramatik Václav Havel vypráví v jedné své hře o umělém jazyku úředníků, ptydepe, kterému rozumnějí jen zasvěcení. Zdá se, že v zemi presidenta Václava Havla se tento jazyk ujímá vlády. Hovoří se o přetíženém parlamentu, ačkoliv tento parlament od listopadu 89 projednává například ş 102 tr. zákona už podeváté, a to by vypovídalo spíše pro jiné přídavné jméno. Prostitutky postávající na silnicích od Dubí na západ mají být vyzbrojeny živnostenským listem, aby už je konečně přestali otravovat policajti a mohli se v klidu věnovat svému řemeslu, zatímco k získání téhož listu potřebuje např. švec doklad o studiu na ševcovské akademii. Proto je pro něj jednodušší živit se provozováním lékárny. President republiky je znepokojen šířící se vulgaritou. Hodlá jí to zatrhnout zákonem, takže např. Havlíčkův "Křest sv. Vladimíra" bude opět jednou na indexu. Havlíčkův Perun přece kříčí: "Ne a ne a nebudu hřmít. Co z toho mám?..." A teď přijde to slovo, kterým je zhnusen jemný cit pro krásu pana presidenta... ajajaj, teď mě napadá, není ono takové slovo i v Havlově Audienci? To by byl malér!

Hovoří se o přetížených soudech, zatímco tyto soudy ve většině případů jednotlivé causy pouze vracejí k přešetření, k došetření, anebo rozhodnou co nejrychleji, bez nároku na hlubší zkoumání důkazů, což je příznačné především pro restituce. Z řad armády se ozývá zkřípění zubů, protože je složena povětšině z plukovníků a generálů, pioni chybí, nicméně každou chvíli se dočkáme nějakého povýšení některého zasloužilého podplukovníka.

Každodenní frontě na košíky v samoobsluze na sídlišti se říká tržní hospodářství, plánované výstavbě hotelu v prostorách Jedličkova ústavu na Vyšehradě péče o postižené, pilulce RU 486 vyvolávající potrat se říká lék a ministr zdravotnictví se jmenuje Rubáš.

Politici i publicisté mluví o ukradeném církevním majetku, protože se domnívají, že tak to chce lid slyšet. Vědí přitom velmi dobře, že v případě krádeže se zloděj vystavuje nebezpečí, že bude dopaden, potrestán a ukradenou věc bude muset vrátit stejně tak, jako ozbrojený lupič. Těm, kdo vzali církvi její majetek, nehrozilo odhalení a potrestání jim nehrozí dodnes. Žádný zákonodárce nemohl předpokládat, že státní moc, zaručující právo a spravedlnost svým občanům, spáchá tak nehorázný zločin, proto jej ani nemohl právně definovat, i kdyby nakrásně chtěl. Logicky vzato měly být po pádu totality všechny zločinecké zásahy bývalé moci prohlášeny za právně neúčinné. My ale hovoříme o krádeži církevního majetku a jedním dechem nabízíme např. kostel sv. Michala, tedy díl z krádeže, v dražbě.

Pro ministra Luxe je "klíčové", aby lidé dostali zpět ukradený majetek, přičemž ctí svobodné rozhodnutí každého, jak s tímto majetkem naloží. No, to se asi soukromí zemědělci popadají za břicha. Všichni přece víme, jaké mají, respektive nemají podmínky k podnikání a jak to vypadá s navracením majetků soukromým osobám.

Textilka vyrábí dětské autodráhy, jujce a čokoládu koupíte v trafice, kam investovat akcie vám poradí Helena Vondráčková. A tak bychom mohli pokračovat ještě velmi dlouho. Člověk už ztrácí orientaci a bloudí v mateřském jazyku. Ještě že je tady nezávislá veřejnoprávní televize se svými třemi programi, která nám při svých zpravodajských relacích vysvětlí, jak se vlastně věci mají. To je přece obrovská úleva.

Jana VESELÁ