--------------------------------------------------------------------------------
Autor: David Radek
Název: Na pomoc občanským komisím
Zdroj: NN Ročník........: 0003/030 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

III. Nejčastější metody práce StB

Prakticky k denním metodám práce StB patřilo již známé zneužívání osobních svobod občanů:

- Odposlech telefonů: Zde StB spolupracovala s agenturní sítí mezi pracovníky spojů. Odposlech povoloval na základě písemné žádosti náčelník příslušné okresní či krajské správy StB. Telefonické rozhovory NO byly nahrávány na magnetofon. V případě, že odposlouchávaná osoba bydlela mimo okresní město, pořizoval se tzv. OPĚRNÝ BOD poblíž telefonního uzlu (poštovní ústředny, v sousedním domě, kde se tajně pronajala místnost... apod.). - Odposlech bytů: Tyto odposlechy povoloval až náčelník příslušného oddělení či správy FMV na základě žádosti, schválené náčelníky StB všech nižších stupňů.

Odposlechy bytů, jejich instalace, byly náročnější. Na těchto akcích se podílela celá síť agentů, kteří měli co do činění s odposlouchávanou osobou. Bylo nutné zajistit kopie klíčů (pozvání k lékařské prohlídce k lékaři-agentovi, za účelem pořízení otisku klíčů do vosku: klíče byly odebrány v převlékacích boxech některým z pracovníků operativy StB), dále bylo nutné zdržet bydlící mimo byt na dobu nutnou k instalaci odposlechu (agenti na pracovišti - zdržení na poradě apod., nebo za pomoci příslušníků dopravního oddělení VB - silniční kontrola). Způsobů byla celá řada. Samotnou instalaci odposlechů v bytech prováděli pracovníci tzv. zvláštního odboru (VI. odbor) z krajských správ SNB. - tzv. VÝJEM se prováděl stejným způsobem. Jednalo se o úkon, kterým orgánové zajistili důkazy pro soud, že zájmová osoba má v bytě špionážní vysílač, tajnopisné inkousty... apod., nebo speciální fotolaboratoř. Výjem se vniklo do bytu, zdokumentovaly se důkazy fotocestou, videem, popřípadě odcizením části materiálu. Materiál se předložil prokurátorovi, který vydal příkaz k zatčení podezřelých osob.

- Prohlížení a zadržování korespondence: Nejběžnější a každodenní úkon procovníků StB. Koncem 80. let se už ani StB nesnažila tato pracoviště, kde se dopisy rozlepovaly a pořizovaly fotokopie, krýt a "pachatelé" např. trestného činu "poškozování zájmů republiky v cizině", byli stíháni na základě přímých dokladů takto získaných, zajištěných a předaných prokuratuře. Kolik pracovníků těchto prokuratur sedí doposud na svých místech?! Všechny tyto operativní úkony měly svá krycí čísla (kódy) stanovená zvláštní směrnicí. Pokud byla ve zprávě uvedena věta? "Prověřovat se bude cestou úkonu 133", znamenalo to, že se bude jednat o prohlídku korespondence z KS. V žargonu StB se tomuto úkonu konkrétně říkalo "káčko".

Společná činnost všech složek OS SNB Od 80. let byly seznamy NO I. až IV. kategorie předány složkou StB složce VB k průběžnému rozpracování a sledování. Přitom NO III. a IV. kategorie byly předány jednotlivým obvodním oddělením v okrese. Každý příslušník VB sledoval 3 až 8 osob z řad NO. Úkoloval na ně své důvěrníky, PS-VB a dobrovolné aktivisty... Zprávy k jednotlivým NO pak byly jednotlivými náčelníky VB a OO VB v okrese předávány složce StB. Osoby evidované v I. a II. kategorii NO pak byly v rámci VB předávány operativně oběma kriminálkám, které je rovněž obsazovaly agenturně a průběžně podávaly agenturní zprávy.

Bylo by paradoxní oddělovat složku VB od problematiky vnitřního zpravodajství po linii 2. odboru (vnitřního nepřítele) StB. Celá složka VB pracovala paralelně pro StB. Veškeré takto získané informace byly předávány analytickému pracovišti S StB na KS SNB, kde byly vyhodnocovány a postupovány centrále.

Na okresních odděleních SNB přitom nebyli pracovníci StB určeni svým posláním k přímé represi. Oddělení vyšetřování StB byly až od stupně krajských správ StB.

Závažná trestná činnost v otázkách "státobezpečnostních" byla ve většině případů přebírána nadřízenou správou StB, drobnější trestná činnost se předávala vyšetřovačkám VB. Například trestné činy spadající pod "všepostihující" paragraf 102 "Výtržnictví", byly řešeny vyhledavateli na obvodních odděleních VB a vyšetřovateli OS VB. V případech výskytu "hanlivých" nápisů na budovách stranických institucí se na jejich řešení podílela operativa složená z příslušníků VB (obou kriminálek) a jejich agentur. Tyto složky případy objasňovaly a realizovaly represívní opatření. Vyšetřovačky VB postihovaly z iniciace StB. Vedly přípravná trestní řízení až do stadia návrhu na žalobu. Pro rozpracování skupin tzv. "volné mládeže", bylo počátkem 80. let zřízeno na KS SNB tajné pracoviště. Zde byli zaměstnáni krytí příslušníci SNB, chodící s dlouhými vlasy a v roztrhaných džínách, mohli i formálně fetovat... apod. Tito byli nasazováni jako provokatéři při akcích, v žargonu StB: "volně ustájené mládeže" (poslechy nelegálních skupin, jejich koncerty... apod.), kde tyto akce dokumentovali a na základě jejich zpráv se prováděla represícní opatření buď kriminálkou, nebo StB. Po přijetí tzv. "Pendrekového zákona", prováděla VB postih politické činnosti i hromadně. Represi neprováděly složky StB, ale VB z iniciativy jednotného velení okresních a obvodních správ SNB, případněvyhladavatelé obvodních oddělení VB, neboť se jednalo vesměs o tzv. přečiny.

(Pokračování příště)

Radek DAVID