--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Nová fakta ve sporu o bertramku
Zdroj: NN Ročník........: 0003/030 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 05.11.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Luboš Vydra

Naši pravidelní čtenáři s námi již delší dobu sledují úsilí členů Mozartovy obce o navrácení Bertramky (NN 11 - 12/93). Co je v tomto sporu nového? V pátek 5. 11. 1993 u Krajského soudu na Praze 5, rozhodla JUDr. Naďa Miková, že žalobu MO zamítá. MO prý neprokázala, že byl na ní v minulosti učiněn nátlak, aby Bertramku vydala státu. Toto rozhodnutí je o to kurioznější, že ve spisech jsou závažné dokumenty, které tento nátlak potvrzují.

O převodu vlastnictví na československý stát bylo rozhodnuto ve smyslu dekretu presidenta republiky Edvarda Beneše č. 108/1945/Sb. Nehoráznost tohoto uloupení Bertramky je o to větší, že tento dekret se vztahoval na majetek zabavený německým nacistům, což v žádném případě nemohla být mezinárodní nadace Mozarteum ze Salcburku. Mimo to jak dokazuje dopis vedoucího oddělení Dr. J Muroně, z roku 1984, ministerstvo financí vědělo, že tento dekret již neplatí:" Doporučujeme, abyste učinili taková opatření, aby o této skutečnosti, která de facto nastala ex lege po účinnosti zmíněného presidenta republiky a měla být tudíž již dříve realizována, nebyla rakouská úřední místa a ani rakouská mezinárodní nadace Mozarteum se sídlem v Solnohradě z čs. iniciativy informována." Instrukce k tomuto vědomému podvodu však pokračují dál:" Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem se stala předmětná pohledávka, pohledávkou čs. státu, která je ve správě příslušného ONV. Nebrání tudíž nic tomu, aby na její úhradu a především na úhradu pohledávky čs. státu z titulu provedených investic, byla dlužníkem - vlastníkem objektu čp. 169 v Praze 5 "Bertramka" nemovitost věnována státu. Je třeba, abyste provedení dalších opatření projednali v souladu s předpisy o správě národního majetku s fin. odborem ONV Praha 5, který současně informujeme opisem tohoto dopisu."

Pro oživení paměti, zopakuji něco málo z toho co bylo již o Bertramce napsáno. Tato známá pražská mozartovská památka byla v českém soukromém vlastnictví do roku 1925, kdy přešla odkazem rakouské vdovy po A. Popelkovi do majetku Internationale Stiftung Mozarteum v Salcburku. V roce 1927 byla v Praze založena Mozartova obec, která si dala za úkol vykoupit Bertramku zpět do českých rukou. Jejími členy se stali přední představitelé českého kulturního, vědeckého i finančního světa. Patřilo mezi ně několik bankéřů, včetně Petschka; hodně se angažovali i pražští Němci. V lednu 1929 byla ( i za cenu velké půjčky u Městské spořitelny) dána dohromady částka cca 300. 000 Kčs. Mozarteum podepsalo kupní smlouvu s tím, že zbytek prodejní ceny 75. 000 Kčs nechalo váznout na objektu jako " vklad práva zástavního", splatný + 6 % úroky ročně v případě, že by MO Bertramku prodala, či postoupila.

Tato výhrada uchránila existenci spolku MO v 50. letech. Totalitní stát representovaný ministerstvem kultury, musel spolek nechat existovat, aby nemusel platit v devizách vysoký smluvní poplatek, ale fakticky Bertramku již v roce 1955 obsadil. Učinil to tímto způsobem: 22. 9. 1955 sdělil náměstek ministra kultury dr. Ludvík MO: "...MK jmenovalo zvláštní komisi, která je odpovědná za uspořádání vnitřního prostoru Bertramky a za urovnání všech záležitostí právních a hospodářských, jež souvisí s renovací a adaptací Bertramky (...) Komisi tvoří vedoucí hud. oddělení Národního musea dr. A Buchner, řed. Dvořákova musea dr. K. Mikysa a referent MK dr. A Čubr; Buchner a Mikysa obdrží za svou práci měsíční odměnu 600, - Kčs, které budou s Vaším souhlasem poskytovány z prostředků Mozartovy obce, z niž budou hrazeny i výlohy spojené s výkonem této funkce. Tato komise bude míti, s Vaším souhlasem, disposiční právo s majetkem Mozartovy obce, (tedy i s majetkem finančním)... Honorovaní pracovníci Bertramky (...) budou v další práci pokračovat podle pokynů ustanovené komise. Měniti rozhodnutí komise pak přísluší výhradně ministerstvu kultury."

Komise zacházela s veškerým majetkem MO jako s konfiskátem. Její úřadovna a spolková místnost byly z vily vystěhovány, hudebněhistorický archiv byl zabaven a začleněn do sbírek hudebního oddělení Národního muzea. Přitom nebyl pořízen žádný soupis konfiskovaných sbírkových předmětů. Teprve 15. 6. 1967 (!) bylo do knihy přírůstků Hudebního oddělení Národního muzea zapsáno "asi 1700 hudebnin z Bertramky" a do rubriky "způsob získání" byl vepsán údaj "převod". Do dnešního dne však nebyl MO předán žádný seznam zabavených hudebnin.

Výbor MO byl posléze totalitním režimem přinucen podepsat k 1. 1. 1958 smlouvu s Národním muzeem o svěření Bertramky do "operativní správy". Smlouva byla stanovena na 25 let a NM zastupující stát, se zavázalo, že bude spravovat Bertramku s tím, že jí bude udržovat i v dobrém stavu. Což NM nedodrželo. Když se na počátku 80. let blížil konec platnosti této smlouvy, začalo NM a ministerstvo kultury znovu vyvíjet tlak na výbor MO, aby byla Bertramka předána státu. Aniž cokoliv zjišťovali o ceně Bertramky, nařídili jí vydat státu jako úhradu.

K tomu několik dokumentů:

Z dopisu ředitele Národního muzea dr. A. Čejchana 2. odboru ministerstva kultury dne 20. 7. 1982: "... o převedení Bertramky do socialistického vlastnictví žádalo národní muzeum dopisem č. j. 1136/65 HM - 7 ze dne 22. prosince 1964. Žádost byla ze strany ONV v Praze 5, finanční odbor, zamítnuta pod č. j. Fin. 3 - 88 - 875/65 ze dne 17. července 1965. Vyjádření je v tom smyslu, že jde o zaplacení částky 125. 000 Kčs do zahraničí ( Salzburg) v devizách. ONV podle pokynů NVP a ministerstva financí převod zamítl."

Z dopisu ministerstva kultury č. 14713 z 14. 11. 1982 Národnímu muzeu ( došlo 10. 11. 1982, zapsáno pod š. 1795/82): " Věc: Bertramka - otázka předpokladů změny majetko právních vztahů. - V odpovědi na Váš dopis z 2. 9. 1982 (...) MK ČR se po předběžném projednání přiklání k řešení věci převedením objektu ŢBertramkaŢ do vlastnictví čs. státu, do správy Vaší organizace, a to formou darovací smlouvy prostřednictvím ONV Praha 5 (...) Projednejte zatím se zástupci MO v ČSR, s NV hl. m. Prahy jako s dohlédacím orgánem této společnosti a s ONV Praha 5 podmínky převodu. - Podepsán: Ing. Josef Kopecký, zástupce ředitele ekonomického odboru MK ČR. Referent: JUDr. Fromková." Z dopisu ředitele NM dr. Čejchana předsedkyni výboru MO prof. J. Snížkové 1. 12. 1982, č. j. 5051: " Vzhledem k naléhavosti v řešení majetkoprávních vztahů Vám na základě doporučení ministerstva kultury ČR navrhujeme následující postup: 1. zahájit předběžné jednání v Národním muzeu, (...) 20. 12. 1982 se v Národním muzeu konala za účasti ředitele dr. Čejchana a 4 zástupců MO schůzka na niž byl přečten dopis ministerstva kultury " o tom, že uvažují o převzetí Bertramky do vlastnictví státu". (Citováno ze zápisu, jehož kopie je založena v soudních spisech). Prof. Snížková upozornila zástupce Národního muzea - viz zápis - že darovací akt by dle stanov musela schválit valná hromada MO. 22. 12. 1982 byly zástupkyně MO předvolány na MK k ing. J. Kopeckému, aby objasnily vztah MO k Mozarteu.

7. 1. 1983 se dotazuje ing. J. Kopecký, zástupce ředitele ekonomického odboru MK, dopisem Národního muzea: " V rámci řízení ve věci zamýšleného převodu objektu Bertramka do vlastnictví ČS státu...", jak je to se závazkem vůči salcburskému Mozarteu.

23. 1. 1983 je datován dopis zástupkyně ředitele Muzea české hudby - Národního muzea p. h. Aleny Valšubové, že " z rozhodnutí ministra kultury ČSR je předběžně uvažováno o eventuálních možnostech převodu Bertramky do vlastnictví ČSSR ." ( Kopie již uložena v soudních spisech.)

Protože úřady již nestačily záležitost před uplynutím platnosti pětadvacetileté smlouvy NM a MO vyřídit, byla platnost dosavadní smlouvy prodloužena o rok. To se opakovalo i ve 2 dalších letech, třebaže nátlak trval dál. O tom svědčí na příklad interní zpráva právního zástupce Národního muzea dr. Šimka, řediteli muzea dr. Čejchanovi z 14. 12. 1984, že " obec nabídne ( ve smyslu dopisu MK ČSR a MF ČSR) nemovitost do vlastnictví čs. státu v lednu 1985 po odsouhlasení schůzí".

Krátce nato 20. 12. 1984 píše ředitel NM Dr. Čejchan místopředsedovi ONV Praha 5 S. Tlachovi o nutnosti oprav na Bertramce a dodává následující informaci: " K podpoře mého požadavku uvádím, že v současné době došlo k vyřešení majetkoprávních vztahů a objekt Bertramka přejde do vlastnictví státu - ONV Praha 5. O celé věci rozhodlo ministerstvo financí ČSR po dohodě s FMZV a informovalo finanční odbor NVP a ONV Praha 5."

Na konci roku 1985 a začátku roku 1986 se tlak na darování Bertramky vystupňoval. 3. 1. 1986 napsal ředitel NM dr. Čejchan dopis náměstkovi MK ing. Kymličkovi ve věci " majetkoprávních vztahů k nemovitosti Bertramka". Píše se v něm m.j.:" je nutné, aby Mozartova obec konečně nabídla nemovitost čs. státu". (Kopie založena do soudních spisů.) 16. 1. 1986 tehdejší předsedkyně MO prof. Snížková tlaku podlehla a na ONV Praha 5 podepsala "darovací smlouvu " státu. Podle názoru MO byla tato smlouva od počátku neplatná, protože nerespektovala její stanovy, které říkají, že každý pohyb majetku MO se může dít jen na základě předchozího schválení valnou hromadou, a to se nestalo. Situace však je dnes taková, že OÚ Prahy 5 spravuje dnes Bertramku "fifty fifty" s KOMENIEM, jemuž kraluje pan Muzikář, starý známý pro ty, kteří za dlouhých zimních večerů si listují v našich seznamech agentů StB. A jak jinak může být tento svatostánek kultury v době pragmatické dravosti využíván, než jako mozartovský disneyland, sice o mnoho skromější svého amerického jmenovce, zato však ukryt " za větrem" jistě výhodný pro praní špinavých peněz Muzikářových kamarádů a řídících důstojníků.

Že to tak dopadlo, ať si přičte k seznamu svých smrtelných hříchů i paní Jana Žežulková, jejíž křivé svědectví, ( nebo nenadálá ztráta paměti?) však bylo tzv. nezávislým soudem paní předsedkyně Mikové přepracováno k nepoznání. Proč? Paní Žežulková jako stará komunistická struktura sedící na ONV Praha 5 již 30 let, totiž před soudem vypověděla, že ještě v lednu 1986 o Bertramce nic nevěděla, až když přišla předsedkyně MO profesorka Snížková darovat tuto nemovitost státu. Tato nehoráznost však paní předsedkyni, jejíž bystrosti jen tak něco neujde, nechala kupodivu lhostejnou, ačkoliv ve spisech je uložen Muroňův dopis rozhodnutí ministerstva financí z 22. 2. 1984, jimž je informován finanční odbor ONV Prahy 5, v jehož čele paní Žežulková, tehdy soudružka, po řadu let stála. Předsedkyně JUDr. Naďa Miková tuto skutečnost nejenže neprotokolovala, ale teprve na námitku Dr. Volka proti protokolaci, rozhodla, že bude na příštím jednání Muroňův dopis znovu přečten, což se však kupodivu nestalo. Naopak prohlásila, že není povinna protokolovat obsah tohoto listinného důkazu. Jistě není bez zajímavosti, že Jana Žežulková je dnes i nadále šéfkou finančního, pardon ekonomického odboru na Praze 5. Do jaké míry jdou všechny privatizace v tomto obvodu přes ní, to ať si laskavý čtenář odhadne sám.

Proč paní Žežulková tolik zdůrazňuje, že bývalý ředitel Muzea české hudby a starý bolševik Dr.Čížek byl členem výboru MO? Ten samý Dr. Čížek, který v červnu t.r. před soudem jako svědek prohlašoval, že předání Bertramky státu bylo odsouhlaseno výborem MO, což ostatní členové tohoto výboru popírají a neexistuje o tom ani žádný písemný doklad. Protagonista žalující strany, náš význačný mozartolog Dr. Tomislav Volek, Čížkovo svědectví rozporoval: Svědek tvrdil, že Mozartova obec vyvíjela již za první republiky a znovu opakovaně po válce snahu předat Bertramku státu. Dr. Volek: " Ve skutečnosti došlo v historii Mozartovy obce jen jednou k návrhu nabídnout Bertramku pražské obci. Stalo se tak v obzvlášť tíživé situaci těsně po válce v roce 1945, kdy MO neměla prostředky na údržbu Bertramky. Výbor ovšem respektoval stanovy a předložil návrh valné hromadě, která ho zamítla a - usnesla se, že Bertramka zůstane ve vlastnictví Mozartovy obce, jež se vynasnaží zvýšenou činností získat nové prostředky k jejímu udržení, hlavně za pomocí ministerstva školství a osvěty. - (Jaroslav Patera: Bertramka v Praze, Praha 1948, str. 87)"

Dr. Volek: " Svědek Čížek zamlčel, že stát u vědomí mezinárodního kulturního významu Bertramky přispíval Mozartově obci na její údržbu a provoz od 30. let různými státními subvencemi, a to až do roku 1955. Takové řešení situace bylo a dodnes je v demokratických státech obvyklé, proto také neexistoval důvod k tomu,a by MO nabízela Bertramku státu. - Na důkaz, že i po komunistickém převratu se Mozartova obec snažila ( v protikladu k svědkovu tvrzení) uhájit držení Bertramky, předkládáme soudu kopii trestního oznámení, které Mozartova obec podala 16. 1. 1956 Okresní prokuratuře v Praze 2 ve věci protiprávního jednání tříčlenné komise, pověřené ministerstvem kultury spravovat Bertramku. - Na kopii dopisu ředitele Národního muzea dr. Čejchana náměstkovi ministra kultury ing. Kymličkovi z 3. 1. 1986 ve věci " majetkoprávních vztahů k nemovitosti Bertramka" je poznamenáno, že byl zaslán i svědkovi Dr. Čížkovi, tehdy řediteli Muzea české hudby. Na 2. straně dopisu se píše o tom, že - je nutné, aby Mozartova obec konečně nabídla nemovitost čs. státu - . Z tohoto dokumentu vyplývá, že svědkovi Čížkovi muselo být známo, že na Mozartovu obec byl vykonáván nátlak, aby darovala Bertramku státu. ( Dokument už je uložen ve spisech.)" Proč však paní předsedkyně soudu Miková k těmto průkazným faktům nepřihlédla a žalobu zamítla zůstává i nadále nezodpovězenou otázkou, tolik však běžnou v současném českém Absurdistánu.