--------------------------------------------------------------------------------
Autor: de Villemarest Pierre
Název: Tajné komunistické sítě v demokratických zemích
Zdroj: NN Ročník........: 0003/030 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

TAJNÉ KOMUNISTICKÉ SÍTĚ V DEMOKRATICKÝCH ZEMÍCH

Pierre de Villemarest

Od zimy 1989-1990 jsem v tisku, v rozhlase i v knize o Markusu Wolffovi mnohokrát opakoval, že komunismus je možná mrtev, ale jeho aparát dozajista existuje.

Jsem nejstarší člověk v tomto sále a mohu vás ujistit, že naše dnešní situace se podobá situaci, jaká vládla v letech 1943, 1944 a 1945.

Německé tajné služby začaly budovat základy pro své přežití již v roce 1943. Hitler o tom ještě nevěděl, ale Bormann - a nejen on - vytvářel předpoklady pro přesídlení některých Němců do jiných zemí.

V roce 1945 dostalo dvacet tisíc Němců, kteří byli tehdy už za hranicemi Německa, falešná jména a koupili si občanství jiných zemí, aby mohli přežít a rekonstruovat své špionážní a agenturní sítě.

V Rusku bylo už Andropovovi před jeho smrtí jasné, že komunismus bude muset změnit tvář, a nezapomínejme, že Gorbačov patřil k jeho spolupracovníkům. Značné uvolnění, k němuž došlo v roce 1990, otřáslo plány, které už delší dobu připravoval KGB a sovětské Administrativní orgány. Podle mých poznatků Gorbačov a jeho okolí už od roku 1987 uvažovali ne snad o rozpadu impéria, ale přinejmenším o nezbytných předstíraných změnách, jež by komunismu zajistily přežití. Předstírání mělo zakamuflovat, že jejich cíle trvají: staří a zdiskreditovaní funkcionáři měli být nahrazeni mladšími, které do té doby zastiňovali a kteří byli označovaní za reformátory. Určitý typ návratu k "národním frontám", jak je známe z let 1944-1947, měl tyto změny předvést západní veřejnosti, již podobný vývoj nepochybně nadchne. Zároveň Gorbačov a jeho okolí začali - podobně jako nacistický aparát po roce 1943 - budovat na celém světě prostředky k tomu, aby mohly být v budoucnu aktivizovány nové sítě, jež měly zatím "spát": tak dlouho, jak bude potřeba.

Jinak si totiž nelze vysvětlit, proč byly na Západě převedeny skutečně úctyhodné sumy peněz - mnozí z lidí, kteří se podobným zkoumáním zabývají, je odhadují na padesát miliard dolarů. Tento převod finančních prostředků proběhl ve zlatě, stříbře, směnitelné valutě, platině atd., přičemž peníze byly umístěny na zhruba sedm tisíc tajných bankovních kont v Evropě, v Latinské Americe (v Ekvádoru, Uruguayi, v Nikaragui a na Kubě), a také v arabských středomořských oblastech (zejména na Kypru).

Pierre de Villemarest je francouzský novinář. Jeho hlavními tématy jsou špionáž, terorismus, sovětsko-německé vztahy a Sovětský svaz. Ve své poslední knize píše bývalém šéfovi východoněmeckých tajných služeb Markusi Wolffovi.

K čemu jsou tyto prostředky určeny? Nejsou určeny pro lidi, kteří by někde chtěli začít nový život a stát se průmyslníky, bankéři nebo obchodníky, protože bychom si prostě museli všimnout, že se někde v našich zemích objevují nové podniky. V současné době byly peníze například ve Francii převedeny do míst, jako Lyon nebo Marseille a tam jsou zmrazeny na kontech. Čekají... Tato konta nikdo nezkoumá a nikdo je zkoumat nechce.

Nesmíme zapomínat, že v této oblasti mají průmyslníci a bankéři obrovský vliv na vládu, občas mají dokonce fakticky větší možnost rozhodovat než ona.

Po takzvaném puči v srpnu 1991 byl zadržen také Anatolij Lukjanov, bývalý předseda Nejvyššího sovětu Sovětského svazu. Málo se píše o tom, že už byl propuštěn a že předtím byl šéfem právě Administrativních orgánů. To byl úřad začleněný do struktury komunistické strany, který dohlížel na celou tajnou činnost Sovětského svazu. Lukjanov je dnes přesunut na jiný úsek a vystupuje jako představitel ruské extrémní pravice. Podílí se na tvorbě nové ústavy Ruské republiky.

Právě Lukjanov s Gorbačovem dohlíželi na nelegální převod peněz, zlata a platiny do západních zemí. Lukjanov také přesně ví, nejen kam peníze šly, ale také kdo byli lidé, kteří transport prováděli, a o tom my víme jen velmi málo.

Co se týče umístění takových tajných kont, důležitým bodem je ostrov Kypr. Na Kypru existuje sto deset sovětských společností a kolem dvou tisíc tajných kont, jejichž majiteli jsou Rusové. Podle A. Craiga Copestase, autora knihy Hon na medvěda a politbyro (vyšla v nakladatelství Simon and Schuster), přišly od ledna 1991 do dubna 1992 z Ruska na Kypr dvě miliardy šest set milionů dolarů. Přijet na Kypr je snadné, poněvadž mezi Moskvou a Nikózií už léta nejsou zapotřebí víza. 10. dubna 1993 přijel na Kypr ruský bysnysmen, aby tam uložil najednou tři miliony dolarů, které přivezl v kufru. Identifikace podobných osob by nám umožnila okamžitě rozeznat, zda jde o skutečné pašeráky, účastníky hospodářských afér, gangstery a podobné lidi, nebo o zmocněnce KGB, GRU a dalších úřadů tohoto typu. Bylo by totiž možné si říci, že ony tři miliony patřily mafii. Ano, samozřejmě to tak být mohlo.

Američtí, francouzští a angličtí odborníci, které znám z dřívějška, však tvrdí, že mezi bývalým komunistickým aparátem Sovětského svazu a ruskou mafií existuje určitě spojení. Většina příslušníků mafie žije z černého trhu, z klasické gangsterské činnosti, ale dvě nebo tři stovky ze sedmi tisíc členů mafiánských organizací jsou lidé, kteří jsou ve spojení s dřívějšími bezpečnostními složkami SSSR, ať už s KGB nebo s jinou službou.

Je však důležité odlišovat peníze komunistické strany od peněz, jež se v posledních letech přesouvají za hranice SSSR a Ruska. Tyto peníze slouží k vytváření nových sítí. FBI a německá BND před měsícem připustily, že aktivita obou ruských tajných služeb (KGB a GRU) jak ve Spojených státech, tak v Německu vzrostla v roce 1992 ve srovnání s rokem 1991 o 12 %. Možná byl rok 1991 "jalový", ale přece jen svědčil o tom, že Rusové začali rozvíjet nové aktivity. A vzhledem k tomu, že v Moskvě nedošlo ani v jedné ze zmíněných služeb k žádným vážnějším personálním změnám, proběhl přesun peněz v letech 1989-1991 naprosto hladce. Bylo potřeba provést bilanci ztrát, shromáždit síly, jež bylo ještě možná dát dohromady, a přesunout z jednoho kontinentu na druhý "prošvihnuté" lidi, tak jak se stalo v NDR a SRN v letech 1990 a 1991.

Potřebné byly také další zabezpečovací činnosti. Ve dnech 29. a 30. května 1993 proběhlo v Moskvě setkání "skutečných ruských demokratů" na téma "KGB včera, dnes a zítra". Bývalí důstojníci KGB tam potvrdili, že během voleb v roce 1990 prováděli infiltraci, a že v důsledku této infiltrace zasedá dnes v regionálních parlamentech a v orgánech nejvyšší moci dva tisíce sedm set padesát šest jejich agentů. Máme snad předpokládat, že západní svět tímto způsobem infiltrován není?

O tom, že moskevské peníze jsou určeny na různé účely, se můžeme přesvědčit, přečteme-li si usnesení sovětského politbyra č. 175/3 z 11. prosince 1989 o převodu dvaadvaceti milionů dolarů pro zahraniční komunistické strany i pro další organizace. Sám Alexandr Jakovlev připustil, že toto rozhodnutí bylo přijato jaksi rutinně, bez diskuse, vlastně Gorbačovem, jenž již 26. května 1988 uložil Valentinu Falinovi "převést ze státního rozpočtu mnoho milionů dolarů a další zahraniční valuty pro spřátelené organizace".

Velmi podstatné sumy však neobdržely jen zahraniční komunistické strany. Kdo jiný je ještě dostal, a proč - tuto otázku nechám otevřenou.

Určení některých částek je známé. Švédský dopisovatel Evropského informačního centra mi řekl, že Komunistická strana Švédska (na seznamu "financovaných" má číslo šedesát pět) dostala v roce 1990 275.000 dolarů. Zástupcům švédských komunistů je osobně vyplatil Anatolij Smirnov z Ústředního výboru sovětské komunistické strany. Od roku 1978 do prosince 1990 dostala švédská komunistická strana celkem dva miliony dolarů.

Další věc: Markus Wolff, bývalý šéf východoněmeckých tajných služeb, provedl nábor více než dvou a půl tisíce německých žen. Pracovaly v Bonnu ve vládě a vládních úřadech, a jen deset či dvanáct z nich bylo uvězněno. Kde jsou ty ženy dnes? Co dělají? Že by prostě zmizely a rozplynuly se mezi ostatními obyvateli SRN?

V roce 1991 bylo v NDR kolem sedmi tisíc Němců, mezi nimi lékaři, profesoři nebo inženýři, kterým byla změněna jména, dostali falešné pasy a začali nový tajný život v jiném městě NDR. Zabývá se vůbec někdo tím, co tito lidé dnes dělají? Nemyslíte si snad, přátelé, že by mohli mít nějaké zvláštní pokyny, nějaké úkoly, jež měli provést? A další osoby se z NDR přestěhovaly do Francie, do Belgie, do Západního Německa, Holandska či Švýcarska. Žijí tam, mají novou totožnost a možná pracují pro nový KGB nebo rovnou pro Primakova, který je novým ředitelem nového KGB pro zahraniční aktivity.

Je zajímavé, že Primakov se v letech 1963-1989 - tedy sedmadvacet let - každý rok v Dortmundu setkával s vysokými americkými úředníky k tajným rozhovorům. Je otázka, mělo-li to znamenat, že Primakov pomalu přecházel na americkou stranu, nebo zda byl tak mazaný a chytrý, že celou dobu Američany infiltroval. To by se mělo vyjasnit. Primakov nedávno navštívil východní země, tedy vaše země, přátelé, a žádal o spolupráci v boji proti gangsterům, organizovanému zločinu a teroristům. To je prostě zástěrka. Bylo by důležité naléze odpověď na dvě otázky. První zní: kde se vytvářejí komunistické sítě? Druhá: co dělají jejich oficiální struktury?

Během posledního roku se pravidelně konají semináře, jichž se účastní představitelé různých komunistických stran. Například v Kalkatě - ano, je to dost daleko - proběhlo 5. - 7. května tohoto roku setkání, jehož se účastnili představitelé dvaceti komunistických stran ze všech kontinentů. Na tomto setkání v Indii prohlašovali, že jeho cílem mělo být jen stanovení způsobu, jak si budou navzájem pomáhat (jako to dělali nacisté po válce), aby vytvořili síť podporující lidi, kteří přišli o práci a nemají peníze. Je to možná nezdvořilé, ale já jim to nevěřím. Nevěřím komunistům, že se scházejí v Kalkatě proto, aby jednali o sociálních problémech pracovníků svých aparátů.

Na Kubě se také dějí zajímavé věci. Letos od ledna do května navštívilo Kubu čtyřicet sedm delegátů různých komunistických stran. Přijížděli z různých zemí a z různých kontinentů. Pod záminkou jakýchsi festivalů tam zůstávali tu týden, tu dva týdny. Potíže s penězi neměli... Myslíte si, přátelé, že tam jezdí jen proto, aby chodili do nočních klubů? Já takovému výkladu nevěřím. Další důležitou zemí je Brazílie. Právě v Brazílii, na Kubě a v Indii se vytvářejí nové struktury. Proč tam? Protože je to daleko od naší části světa a oni se tam mohou setkávat zcela bezpečně. Je také známo, že Indie je jednou ze zemí, s nimiž Rusové uzavřeli velké obchodní kontrakty, zejména na prodej zbraní. To také trvá a nic se na tom nezměnilo.

Několik hypotéz

Mám dojem, že se Moskva uchýlila ke starým dobrým zásadám z dvacátých a třicátých let. KGB A GRU přečkaly dosavadní události a znovu se natahují po všem, čeho se dokáží zmocnit. Říká se, že Administrativní orgány v roce 1990 zanikly. Ale ti, kdo je řídili - a kteří podporují Gorbačova -, to předvídali a dnes, kdy obě zmiňované služby hrají své hry mezi prezidentem státu a parlamentními výbory (pro obranu a vnitro), existuje někde úřad, jehož účelem je vytvoření nové Kominterny a také další financování včerejších organizací: Světové federace odborů, Hnutí právníků, mírového hnutí, Mezinárodní organizace novinářů atd. Například Mezinárodní organizace novinářů měla ještě v roce 1980 sto padesát tisíc členů ze sto čtrnácti zemí. Dokonce i kdyby třicet či padesát procent z nich už podlehlo únavě a zklamání a byli demobilizováni, ještě stále se najde sedmdesát až devadesát tisíc účinných agitátorů a dezinformátorů (dobře je to vidět ve Francii), a mezi nimi skuteční nebo potenciální agenti KGB a GRU, a také lidé, kteří rádi vyplní kádrovou strukturu nějaké neo-Kominterny.

Ty komunistické strany, jež si zachovaly úplnou legalitu nebo ji v letošním roce získaly či získají, mají všechny možnosti, aby se sdružovaly a skrývaly ve svých řadách rozličná individua (ať už se stranickou legitimací nebo bez ní), která pak vytvoří novou Kominternu. Základnou této neo-Kominterny se stanou některé země: Jihoafrická republika se svým známým vývojem, Kuba, Austrálie (kde je velmi silný rumunský aparát). Německo, Řecko, Brazílie... Je to má osobní hypotéza, již jsem si vytvořil sledováním pohybu určitých komunistických funkcionářů, kteří sami jsou legální, ale mají na starosti nelegály.

Pouze stálá výměna informací o všech konferencích, kolokviích, schůzkách i festivalech, jež pořádají nebo kterých se účastní tyto subjekty, by ve spojení s analýzou seznamu jejich účastníků umožnila lépe poznat strukturu budoucí neo-Kominterny, jejíž předchůdkyně pustošila Evropu ve třicátých a čtyřicátých letech. Tajné sítě není lehké odhalit, ale jsem přesvědčen, že když si budeme vyměňovat informace o tom, kdo a kam jezdí (koneckonců není tak těžké zjistit, kdo jezdí na Kypr), značně rozšíříme své informace.

Nejsme specialisté kontrarozvědky, ale jako novináři se můžeme obracet na jiné novináře, a budeme-li uveřejňovat konkrétní fakta, budou lidé, o nichž jsem mluvil, alespoň částečně paralyzováni. K publikaci takových informací ovšem potřebujeme občanskou odvahu.

(dokončení příště)