--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Prezident se hledá, bude se hledat president ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/030 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V hovorech z Lán sdělil pan president lidu, že ostudný návrh na zachování paragrafu 102 tr. ř., týkající se až dvouletého nepodmíněného trestu odnětí svobody za hanobení presidenta, vlády a parlamentu, zvažuje a bude zvažovat a to až do úterý dopoledne. (Trochu mi to připomnělo postupné odkrývání nového modelu Favoritu, kterým nás před časem "napínala" televize) Z tolikého zvažování vzešlo asi toto : Dospěl jsem k názoru, že ta část paragrafu 102 by měla být z trestního zákona vypuštěna, přesto novelu podepíšu, ale navrhnu ústavnímu soudu vypuštění této části ş 102 z trestního zákona. To lze označit za inovaci původního přístupu, byť poněkud zašmodrchanou.

Krátce před tím se totiž pan president vyslovil, že pro přechodnou dobu (to mi zas připomíná dočasný pobyt !), kdy naše demokracie je ještě křehká, by tento zákon považoval za užitečný.

Co mně na tomto postoji presidenta zvláště zaujalo je, že po čtyřech letech od listopadu najednou považuje naši demokracii za tak křehkou, že by potřebovala podepřít totalitním zákonem. Čtyři roky jsme tak "křehcí" nebyli ? Nebo je tento postoj V.Havla a dalších spíše dán nejistotou, pokud se týče skutečné podpory a vážnosti, kterou v očích veřejnosti požívají ?

Tento důvod podpory par. 102 trochu prostomyslně "vykecal" pan náměstek ministra spravedlnosti Svoboda, v televizním duelu s P.Uhlem. (Jen tak mimochodem právní rozhled P.Uhla se v tomto pořadu jevil být daleko větší, než pan

rovněž signalizuje cosi neblahého v odborné kompetenci našich činitelů.) Představa našich "špiček", že by měly být chráněny před hanobením se strany občanů více než na př. magistrátní úředník (výrok náměstka Svobody), o občanu řadovém ani nemluvě, je nedemokratická, což odsouzením tohoto paragrafu dala najevo i Amnesty International. Dokazuje, jak hluboko jsou v myslích mnohých našich představitelů zakořeněny totalitní způsoby, které tak s oblibou vytýkají nám, obyčejným občanům. Dokazuje však také, ostatně nikoli poprvé, zvláštní přístup presidenta Havla k právním normám demokratického státu. Zatímco k lustračnímu zákonu měl od počátku spoustu výhrad, s podpisem zákona o protiprávnosti komunistického režimu váhal, paragraf o hanobení by byl zřejmě klidně podepsal, kdyby se proti němu nezvedla tak velká vlna odporu u nás i v zahraničí.

Vahou své osobnosti se zatím postavil (kromě pomlčkové války a boje za podobu státního znaku) pouze proti zákonu o vyjmutí poslanců z celní procedury. Nepostavil se proti zabrání dalších malostranských domů pro potřeby parlamentu, za to odstartoval boj za znovuotevření kavárny Slávie.

Podepsal jmenování soudců, kteří jsou na seznamu VONS jako právníci, kteří se ve své činnosti dopustili porušování lidských práv, nevyslyšel však volání Konfederace politických vězňů po debolševizaci státní správy a neangažoval se aktivněji v jejich snaze o potrestání zločinů proti lidskosti.

Nezúčastnil se žádné vzpomínkové akce ke čtvrtému výročí 17.11., odřekl i slíbenou účast na diskuzi se studenty o prodeji kostela sv. Michala, a péči o kulturní dědictví, ale dokonce dvakrát "kladl věnec" k soše sv. Václava, při výročí založení dnes již neexistujícího státu.

Jeden z dávných přátel V.Havla před několika dny prohlásil, že V.Havel si musí teprve ujasnit svou roli a najít se. Je nejvyšší čas. Jinak v brzské době nebude už nikoho zajímat, že se hledá, ba možná ani když se ztratí.

Pavla Grünthalová