--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Kdo vlastně vládne v Rusku ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/031 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Před nedávnem jsem v článku věnovaném sepětí vojensko-průmyslového komplexu s politickými špičkami Ruska napsal, že "ruský medvěd opět vstupuje na scénu a východní nebezpečí ještě zdaleka nepominulo".

Na dotvrzení těchto slov jsme nemuseli čekat dlouho. Zhruba před čtrnácti dny se v Moskvě konala tisková konference, na které vystoupil šéf ruské rozvědky (KGB) Jevgenij Primakov. Muž, který před časem navštívil naši republiku a proti všem zvyklostem se nejprve sešel s českým premiérem a ministrem zahraničních věcí, ministr vnitra zůstal jako druhý ... V civilizovaných státech západního světa není obvykle zvykem, aby zásadní politická prohlášení pronášel na veřejnosti nejvyšší pán nad špionáží. Ale budiž - jiná země, jiný mrav. Mnohem závažnější však bylo varování, jež z úst ruského hauptšpióna zaznělo, a sice stanovisko rozhodně odmítající rozšíření Severoatlantické aliance o bývalé komunistické státy Evropy.

Primakov - podle vlastních slov - údajně vycházel z analýzy ruské rozvědky nazvané Perspektivy rozšíření NATO a zájmy Ruska. Zároveň vyslovil i předpoklad, že zásadní rozhodnutí o rozšíření obranného společenství padne na lednovém summitu NATO v Bruselu.

Šét ruské rozvědky mj. prohlásil, že "to, co se nám nabízí, je zcela jednoznačné. V minulosti existovala konfrontace mezi dvěma bloky, z nichž jeden přestal existovat a druhý rozšiřuje svůj vliv na oblast bývalé Varšavské smlouvy. Tvrdí, že jde o spolehlivou záruku bezpečnosti. My si to nemyslíme", dodal ...

Podle něj však rozvědka odmítá schematický výklad, podle něhož by bylo možné přijetí nových členů NATO chápat jako rozšíření nástupiště potenciálního úderu proti Rusku (...). Neopomenul však konstatovat: "Přitom nám ovšem není lhostejné, že největší vojenské seskupení na světě má v úmyslu těsně se přiblížit k našim hranicím ..."

Zbývající prostor na tiskovce byl vyplněn mnoha varováními, jež je možno směle označit za přímé výhrůžky, byť poněkud zlehčené vytrvalým ujišťováním, že zmíněný postoj není třeba považovat za "postsovětský projev imperiálních ambicí Ruska ..." Což pochopitelně na tvářích novinářů z bývalých sovětských satelitních zemí nemohlo vzbudit nic jiného než trpký úsměv a povědomé mrazení v zádech.

Primakov prohlásil, že "rozšíření Aliance o země střední a východní Evropy v současné době neodpovídá ruským zájmům, přičemž není třeba pochybovat o tom, že Rusko je připraveno své zájmy hájit". Šéf špionáže současně upozornil, že "na případné rozšíření NATO by Noskva musela reagovat odpovídajícím způsobem, mimo jiné zásadním přehodnocením veškerých obranných koncepcí, přeskupením ozbrojených sil a rozmístěním dodatečné infrastruktury", se vším co k tomu patří, tedy s mimořádným zatížením státního rozpočtu a ekonomiky a "dočasným" ohrožením ruské bezpečnosti. O připravenosti Ruska hájit své zájmy nikdo nepochybuje a o lecčem svědčí i zveřejněná část tajné zprávy BIS ČR, která obsahuje poznatky o tom, že na našem území působí ruská tajná služba SUPR (bývalá I. správa KGB), stejně jako vojenská rozvědka GRU. Nebývalou aktivitu ruských agentů potvrdil před časem i šéf americké zpravodajské služby (CIA) James Woolsey.

Stále sílící vliv vojáků na Jelcina a jejich snahu trvale usměrňovat ruskou politiku, potvrdilo i nedávné zasedání Bezpečnostní rady, jež jednala kromě konverze i o vývoji nových druhů zbraní, přičemž hlavním tématem bylo zásobování ruské armády vojenskou technikou.

Přímou pohrůžkou odepření poslušnosti ruskému presidentovi bylo varování, že "pokud by ruská vláda nebyla schopna zajistit podmínky pro taková nezbytná opatření, mohlo by to vyvolat nespokojenost těch, kteří mají za úkol zajistit bezpečnostní zájmy Ruska", a Primakov dodal: "není třeba zdůrazňovat, že podobná nespokojenost není v zájmu ani politického, ani vojenského vedení, ani reforem, ani země jako takové" (sic !).

Na tiskovou konferenci bezprostředně reagovalo ruské ministerstvo zahraničních věcí, se snahou poněkud zmírnit příliš otevřené varování adresované Západu, ujištěním, že "ruská diplomacie nespatřuje v Severoatlantické alianci hrozbu pro svoji zemi. Politická poradkyně ministra zahraničí Galina Sidorovová prohlásila, že "postoj ruské diplomacie vůči NATO vychází ze tří bodů. Za prvé: Moskva se necítí být ohrožena za strany NATO; za druhé: každý stát, včetně zemí střední a východní Evropy, má právo zajistit vlastní bezpečnost všemi dostupnými prostředky, tedy i prostřednictvím připojení k NATO a za třetí: Rusko nicméně považuje za ŢkontraproduktivníŢ rozšíření NATO bez ruské účasti".

Pro západní země plyne ze současného ruského vývoje jedno dilema za druhým. Trvalou otázkou totiž zůstává, koho vlastně podpořit, kdo representuje tolik proklamovaný "reformní kurs". Nikomu není známo, co onen termín v ruských podmínkách vlastně představuje. Jediné co Jelcinův režim zatím dokázal, bylo fiasko jeho modelu tržní reformy a další prohloubení bídy miliónů lidí, přičemž veškerá ekonomická moc v průmyslu i zemědělství, zůstala v rukou rudého nomenklaturního bratrstva. Navíc díky ústupkům vojensko-průmyslové lobby - jejíž je i on sám součástí - pouze posílil mocenské ambice armády i KGB, z nichž pramení i neslýchaná zpupnost ruské špionáže, se kterou demokratickému světu diktuje své podmínky.

Nám nezbývá než doufat, že Západ nepodlehne tlaku těch ruských sil, které v rozšíření Aliance o země střední Evropy spatřují ohrožení svých velmocenských zájmů. A pokud se tak stane, potom nám pomoz Pánbu !

Bedřich KAREL