--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kramerius
Název: Co by bylo, kdyby ...
Zdroj: NN Ročník........: 0003/032 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

M u ž Kdybych v roce sovětské okupace vstoupil do KSČ, potom do jejích satelitních organizací, jako např. SSČP, Lidových milicí, Pomocné stráže PS nebo VB, popř. se stal důvěrníkem, konfidentem, majitelem konspiračního bytu nebo aspirantem na tajnou spolupráci,

mohl jsem být:

předsedou vlády jako pan Čalfa, různým ministrem od národní obrany přes finance, dopravu či národní hospodářství, a kdybych byl ještě k tomu nejlepším střelcem v LM, mohl jsem nás zastupovat jako ministr po různých zemích světa a být nejoblíbenějším politikem jako pan Dlouhý. Také jsem mohl být úspěšným podnikatelem a zástupcem kohokoliv či čehokoliv nejen pro Čechy a Moravu, ale dokonce pro celou Evropu jako pan Barčák. Kdybych byl důsledným kolaborantem okupačního režimu, mohl jsem sloužit na vysokých postech v armádě, ministerstvu vnitra či zahraničních věcí nebo dokonce u pana Luxe na ministerstvu zemědělství. V armádě jsem mohl být náčelníkem generálního štábu, rektorem Vysoké vojenské školy, náčelníkem čehokoliv, co přináší nejméně dvacet tisíc měsíčně a prémie. A kdybych byl býval estébákem, ó, to jsem se mohl mít. Mohl jsem třeba třídit poštu u jednoho pana ministra, nebo být ekonomickým poradcem předsedy jedné politické strany, přestože bych byl vystudoval jen Vokovickou Sorbonu.

Kdybych byl jen obyčejným, ale aktivním členem KSČ po srpnové okupaci, mohl jsem být ředitelem důležitých továren, akciových společností nebo alespoň ředitelem či dobře placeným funkcionářem jednoho křesťanského ministerstva.

Kdybych byl jen obyčejným udavačem, tak jsem na tom nebyl také nejhůře. Mohl jsem se stát velvyslancem jak na Západě (což je lepší než naopak), tak na Východě, a kdyby byl můj tatínek komunistický zločinec, tak jsem mohl sloužit vlasti přímo v srdci přítele nám nejbližšího a nejobávanějšího. Mohl jsem také ale být třeba i v Turecku nebo v Londýně, ačkoliv post ve Washingtonu také není k zahození. Lepší než v Bulharsku.

A kdybych uměl lhát a k tomu ještě zpívat, mohl jsem být slavíkem, nebo jen obyčejným, ale dobře placeným zimním zpěvákem, třeba i dirigentem různých orchestrů. A kdybych uměl alespoň psát, jó, to by bylo. To bych byl třeba spisovatelem, redaktorem, novinářem nebo šaškem a psal bych o demokracii a humanitě nebo bych vystupoval v televizi, v rozhlase, nebo reportoval přímo z vládních míst. A také bych mohl být třeba tiskovým mluvčím hradním či policejním. A taky bych mohl být hercem. Třeba mizerným, ale soudruzi by mne nedali, a vždycky bych dostal příležitost k nějaké roli ve filmu, na divadle či v rozhlase, když už tam máme všude své zástupce a film je dokonce v osvícených rukách.

A pak ještě kdybych byl absolvoval alespoň minimum právního vzdělání! Stačil by mně k tomu půlroční kurz, jako měl pan ministr Kašpar a k tomu výuční obuvnický list. Tak bych mohl být soudcem, prokurátorem nebo alespoň advokátem, a mohl jsem obviněné disidenty navádět k tomu, aby se přiznali, že je to polehčující okolnost, ale zasloužený trest. A teď jsem mohl těm všem právníkům ministrovat a kašlat na veřejné mínění. Kdyby se mě strana zřekla, ale já ve svém srdci i nadále zůstal věrným marx-leninským ideálům, mohl jsem být nejméně policejním ředitelem, a kdybych měl nad sebou osvíceného ministra, byl bych nejlepším a nejspolehlivějším ředitelem Vězeňské služby jako pan Karabec, nebo kdybych byl mlátil svoji ženu či jí vyhrožoval zastřelením, mohl jsem získat alespoň flek jeho zástupce, a tak udatně přispívat k humanizaci vězeňství. Taky jsem mohl přivést do hrobu budoucího prezidenta, ale to by mě povýšili jak ve funkci, tak v hodnosti a mohl bych pečovat o zdraví vězňů i bachařů jako pan MUDr. BORUSÍK z Plzně.

Je ještě spousta dalších lukrativních míst, kde bych mohl být hezky ukryt a užívat spokojeně nakradeného majetku a vyčkávat vývoj v této zemi. Mohl bych užívat lehce nabytého majetku emigrantů, roztahovat se v jejich domech, chatách či zahradách, a prohlašovat, že jsem je nabyl v dobré víře. Mohl jsem vyhánět nájemníky z bytů a pronajímat je za "tvrdé" a tvrdé ukládat na spolehlivá konta na Západě. Mohl jsem se vytahovat v zahraničních autech, samozřejmě západní provenience, dětičky posílat v létě na ledovce a v zimě na Kanáry, paničku do masérských salonů či k potěšení, a aby mě neotravovala, do různých klubů či salonů erotických, aby mně zbylo dost času na mé náročné milenky. A kdybych něco pokazil, kdekoliv či jakkoliv, mohl jsem v přízni nejvyšší být kancléřem a mizerným řidičem, v zahraničí třeba ředitelem Svobodné Evropy, redaktorem, alespoň hlasatelem nebo alespoň dopisovatelem či spolupracovníkem.

Možností je neúrekom.

Ale kdybych se, nedej bože, stal neúspěšným disidentem nebo bývalým politickým vězněm, tak bych mohl za souhlasu pana prezidenta pucovat hajzly nebo brát páně Kočárníkovu almužnu, soudit se o svůj majetek, čest či právo, a kdo by o tom rozhodoval?

No samozřejmě, že jste to uhádli! Přesně ti, co nás honili, zavírali, soudili nebo vyháněli do emigrace a kradli náš majetek. A abychom nerebelovali, obnovili na nás paragraf 102, protože ho jaksi potřebujeme.

A tak nás asi zase čeká kriminál. Jenže, tenkráte nás neznali. Věděli jen to, co o nás napsali estébáci ve svých raportech. Teď o nás vědí všechno a co nevědí, dodá BIS nebo estébáci z vnitra či spravedlnosti. A ti už čekají, aby nám to osolili. Pan Karabec si určitě leští pleš a pan Malý olejuje revolver. A kdyby něco se nevydařilo, jen tam pan exposlanec Vacek. Ten to vždycky nějak vykecá, jako pan Spatz v neděli v televizi. Když argumenty dojdou a pravda selže, tak se vyrobí. Stejně a snadněji než falešný peníze.

Pánbůsnámi a zlejpryč, říkala naše babička. A měla pravdu. Čtyři roky po textilu je pánbůpryč a zlej zůstal. Babička neměla pravdu.

Kramerius