--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Rejžek Jan
Název: Recepce osočených
Zdroj: NN Ročník........: 0003/033 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Jan Rejžek Kamarád měl pozvánku pro dva. Jeho žena nemohla, tak mi zavolal a já s ním šel. Už dlouho jsme prý nebyli "v žitě", jak praví název pořadu Haliny Pawlovské. A tohle bude událost, recepce kvůli výročí nějaké televize, rádia, novin, nadace či čeho. Fotografie z akce mezitím dávno otiskl Blesk, Reflex nebo pan Zajíc v Mladém světě, tak určitě víte, oč jde.

V předsálí, před strnulými číšnickými učni se šampaňským, jsme si ještě stačili doříci názory na poslední knížku z Toronta, na onen sborník, kam napsali ti ze seznamů, co přitom vůbec nic nepodepsali a místopřísežně to potvrdili panu Škvoreckému. A už do mě kamarád šťouchá loktem: "Hele, vidíš ho?" V dokonalém smokingu vítá návštěvníky sám ředitel velkého domu nad Prahou, kde se hostina odehrává, jinak prý agent s krycím jménem Lukáš, jehož do funkce v polistopadové euforii ve vší počestnosti vybrala komise, řízená zapomenutým soudruhem z městského výboru...

Hlavou mi víří: JEN-NE-ŽÁDNÉ-HONY-NA-ČARODĚJNICE! Míříme s kamarádem dál. Pozdě. Poslední chlebíčky zmizely v ústech bývalého náměstka Pragokoncertu (dle registrů Havelky) a tamtéž neochvějně zaměstnaného referenta (Petr II). Havelka údajně obchoduje s ovocem.

V rohu počali rozlévat finskou vodku, ovšem zájem je velký, a tak personál musí s nelibostí do skladů. Ve frontě netrpělivě mručí populární zpěvák (Tulipán), který horuje pro seriózní Harvardské fondy. Za ním v horku trpí známý dirigent, držitel propůjčeného bytu (Kapela) a pot mu zdobí holou hlavu. Oblíbený režisér televizních soutěží (Bonet) zatím ukořistil aspoň šunkový závitek a v rozpravě s všetečným moderátorem (Radkem) nadávají, jak je dnes draho. Jako vždy nad tupým davem vítězí nestárnoucí sepisovatel erotických románů (Mirek-Slávek) v motýlku. Svádí hostesky a jako jediný ví, kde nedošlo červené.

Křečovitě se na něj usmívám a v duchu si opakuji: NIKOHO-UŽ-TO-NEZAJÍMÁ! Ustupuji na terasu, kde uznávaný rockový publicista z Evropy 2 (agent Tesák) hovoří s bývalým stážistou ÚV KSČ a sportovním komentátorem (Štěpánem), jeho nynější režim zahnal až do kanálu Premiéra nebo k reklamám na dovolenou v Izraeli... Mlčky kolem projde šéf filmové distribuční firmy (opravdu měl krycí jméno Film?) a přeskotačí veselý činoherec, taky propagující nějaký fond (lenoši v Bartolomějské mu nevymysleli nic vtipnějšího než jméno Komik).

Jako dvě hrdličky se u stánku se Staropramenem k sobě tulí rozhlasoví kavárníci, agent Viktor a důvěrník Vodnář. Ale copak to? Ještě není zdaleka po všem, bude i ovar, a legendární pražský knihkupec (Erb) již do hajan? Večer nekončí. Ke zpěvu se chystá Karel Gott, začínají krájet teplou šunku, ke stolku se s talířem hrne režisér festivalů politické písně, seriálů a nyní Miss Monokiny (Adam), doprovázen podobným tvůrcem (Skalákem). Po křenu se sápe nová posila redakce zábavy v televizi Nova (Evžen). S očividným nezájmem koušou do kuřecího stehna zasloužilí matadoři naší pop music, Mistr a Manager. Ti toho už viděli...

Neměl jsem to míchat, omlouvám se příteli, který mě pozval na tento vydařený večer, plný spokojených šťastných lidí. (Převzato z LN)