--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Neblahé personální experimentování
Zdroj: NN Ročník........: 0003/033 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Za dobu výkonu funkce ministra vnitra, jmenoval J. Ruml čtvrtého ředitele inspekce a třetího policejního presidenta. To samo o sobě ukazuje na neblahé personální experimentování, které se nutně odráží v práci policie.

Jestliže policejní president odvolá krajského ředitele, na příklad pana Trejbala, policejního ředitele v Ústí nad L., (což je zcela v jeho kompetenci), a ministr vnitra toto odvolání zpochybní, a to dokonce veřejně, nesporně tím vážně naruší autoritu policejního presidenta u podřízených.

Jestliže ministr podporuje setrvání ředitele pražské policie ve funkci přesto, že president policie ČR, ho chce odvolat (což je v jeho kompetenci), a přitom přiznává, existenci napjatých vztahů mezi S.Novotným a P.Hofmanem a nevyjasněné kompetence mezi policejním presidentem a pražským policejním ředitelem, dopouští se neoprávněných zásahů do kompetencí svých podřízených a neobyčejně jim ztěžuje výkon funkce. Nevyjasněnost kompetencí v resortu vnitra, čtyři roky po listopadu a rok a půl po nástupu J. Rumla do funkce ministra vnitra, sama o sobě zcela zřetelně vypovídá o závažných chybách v řízení resortu.

Jestliže navíc ministr veřejně zpochybní řídící činnost policejního presidenta, kterého před půl rokem sám vybral a jmenoval do funkce, vede to k vážnému narušení činnosti policie.

Jestliže veřejně prohlásí: "Od pana Novotného bych čekal větší schopnost polici skutečně řídit" ale..."dávám mu ještě čas...", dává tím na vědomí všem podřízeným policejního presidenta, že jeho další setrvání ve funkci, je silně ohroženo. Tím zcela nepochybně výrazně přispívá k destabilizaci policie.

Takovéto neprofesionální jednání, spolu se zjevnou snahou, přivlastnit si případné úspěchy v práci policie a chyby a nedostatky připsat na vrub podřízeným, nemůže přinést zlepšení práce resortu.

Spolu s nedostatečnou koncepčností činnosti, již dlouho vyhlašovanou, a pak zase pozastavovanou reorganizací činnosti policie i celého resortu, podivným přístupem k profesionalitě policejní práce a snahou všechno svádět na nedostatek financí, se kterými resort vnitra v mnoha oblastech hospodaří naprosto nezodpovědně, má toto vše jediný společný jmenovatel. Je jím nekompetentnost mnoha vedoucích činitelů ministerstva vnitra, včetně ministra samého. Souhlasím s častými prohlášeními ministra vnitra o tom, že nejdůležitější je, aby na rozhodujících místech v resortu byli lidé, kteří chtějí "konat dobro", "jsou nepodplatitelní a naprosto spolehliví", čistí a nezkorumpovatelní" a "nemusí být nutně profesionály".

Tento způsob obsazování řídících postů na vnitru bylo však možno beze zbytku přijmout v roce 1990. V roce 1993 nemůže uspokojit. Přinejmenším se občan nedozvěděl, kolik lidí získalo za čtyři roky od listopadu potřebné odborné vzdělání, jak bylo využito nabídek na přípravu profesionálů, kterých se nám dostalo od řady demokratických států po listopadu. Navíc se, zejména v souvislosti s řadou afér, které se kolem působení vnitra a policie stále objevují a které nebyly objasněny, nabízí i otázka, jaká je záruka, že vysocí představitelé resortu, jsou skutečně tak čistí, nezkorumpovatelní, držící vysoko morální laťku a usilující pouze o konání dobra. Výroky ministra vnitra v tomto směru, mohou být totiž čistě subjektivní vizí.

Pavla Grünthalová