--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Václav Jiří, Čechura Radim
Název: Totalitní lokty v demokracii
Zdroj: NN Ročník........: 0003/034 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
S velkým zájmem jsme si přečetli Váš článek o případu manželů Konečných na Hanspaulce. Článek je pro nás o to zajímavější, že 1) některá jména ve Vašem článku jsou nám důvěrně známá a 2) některé z metod a postupů, používaných proti manželům Konečným, jsou nám na základě naší vlastní zkušenosti s jednotlivými členy rodiny Švestků a Kubešů též velice dobře známe. V prvé řadě bychom ale rádi uvedli na správnou míru jednu informaci. Pan prof. Švestka vlastní t.č. 1/8 této vily, i když je pravdou, že občas v minulosti na veřejnosti - a to i v přítomnosti některého z nás bratrů - prohlašoval, že mu patří vila U PLÁTENICE 8 celá (zřejmě za účelem ospravedlnění jeho jak minulých, tak současných svérázných postupů a metod vůči nám v rámci našeho spoluvlastnického soužití). Kromě prof. Švestky jsou dalšími spoluvlastníky vily U Plátenice 8 jeho manželka JUDr. Irena Švestková (1/8), jeho syn MUDr. Tomislav Švestka (1/8) a jeho dcera JUDr. Magda Kubešová (1/8). Na naší straně jsou spolumajiteli Jiří Čechura (1/4), Václav Čechura (1/8) a Radim Čechura (1/8). Manželé Švestkovi získali 1/2 polovinu vily U Plátenice 8 od naší tety v roce 1977 bez souhlasu a vědomí tehdejší ideální spolumajitelky, kterou byla naše matka. Vilu, která se až do roku 1977 nacházela ve výlučném vlastnictví naší rodiny, postavila v roce 1928 naše babička.
Až do přečtení Vašich článků jsme, vážená paní redaktorko, považovali náš případ v dnešním režimu, za víceméně ojedinělý. Po přečtení Vašich článků už si tím nejsme tak zcela jisti, i když se v konkrétním případě manželů Konečných a nás jedná o stejnou rodinu a velice podobné metody. Na základě naší vlastní zkušenosti jsme též dospěli k názoru, že vyhlídka na úspěch používáním metod, které jste v článku popsala a které rodina Švestků/Kubešů zřejmě preferuje, není ani za dnešních podmínek nerealistická, a že je to i nadále velmi obtížné pro mnoho lidí těmto metodám a postupům úspěšně čelit. Přetrvávající právní nejasnosti, jakož i nadále existující nedostatky v procesu praktického obhajování konkrétních osobních či majetkových práv nadále zvýhodňují bezohledně lidi bez jakýchkoliv skrupulí, kteří se - jako např. v našem případě - snaží systematicky zastrašovat a navíc se otevřeně chlubí tím, že si to na základě jejich postavení či kontaktu u soudu či kdekoliv jinde "zařídí". Jelikož si též myslíme, že průběžné informování veřejnosti (jak té konkrétně postižené, tak té konkrétně nepostižené) o těchto a podobných případech by mohlo mít určitý preventivní účinek, jsme ochotni se s Vámi, vážená paní redaktorko, o naše zkušenosti podělit.
Náš problém začal nedlouho po smrti naší matky v roce 1982, kdy v naší ideální polovině zbyl náš otec a nejmladší bratr Jiří. Švestkovi se začali vůči otci a bratrovi chovat agresivně, a při maličkostech neustále zdůrazňovali jejich politický vliv a rozsáhlé známosti v justici. Na naše námitky prohlásil prof. Švestka, že potom se tedy "věci budou řešit zcela jiným způsobem než doposud", což definoval blíže nespecifikovanými "partajními a administrativními opatřeními". Tento postup vyhrožování politickým vlivem uplatňoval prof. Švestka též rozsáhle proti přivedeným řemeslníkům (v ojedinělých případech se dokonce krajně neomaleným způsobem, t.j. vtrhnutím do našeho bytu, domáhal i identity otcových hostů), často od nich požadoval předložení občanských průkazů či hrozil zavoláním policie. Dlouholeté vyhrožování nakonec vedlo k totálnímu zastrašení našeho otce, jehož osobnost se s přibývajícím stářím stávala komplikovanější, a k událostem, které nelze jinak označit než jako pokus zničit občanskou existenci našeho bratra Jiřího za účelem zmocnění se jeho bytu. Náš bratr Jiří, který nepřetržitě od roku 1976 pracuje na poště v Praze 1, byl od roku 1986 omezen v jeho schopnosti disponovat majetkem. Jeho opatrovníkem pro majetkové záležitosti byl Ústav sociální služby v Praze 5. V únoru 1990 byl bratr Jiří k překvapení všech včetně jeho zaměstnavatele totálně znesvéprávněn. 4. dubna 1990 byl náš otec, kterému bylo v té době 80 let a nalézal se již ve špatném fyzickém a duševním stavu, náhle ustanoven opatrovníkem našeho bratra Jiřího, ačkoliv ho v minulosti soud jako opatrovníka zamítl. 10. května 1990 byla podepsána dohoda o pronájmu části bratrova bytu mezi MUDr. T. Švestkou (syn prof. Švestky, který v té době též ošetřoval různé neduhy našeho otce) a naším otcem v jeho funkci opatrovníka našeho nyní totálně znesvéprávněného bratra. Naše odvolání proti ustanovení otce opatrovníkem kvůli jeho zjevné neschopnosti tuto funkci vykonávat bylo městským soudem 31. května 1990 zamítnuto. MUDr. T. Švestka ale již 21. května 1990 obsadil místnosti, které byly předmětem jeho nové smlouvy. K jednání nebyl z nás bratrů nikdo nikdy pozván, naproti tomu vystupoval jako jediný svědek JUDr. T. Švestka a otce zastupovala JUDr. M. Kubešová, sestra MUDr. T. Švestky. Do této doby "hájila zájmy" opatrovníka, t.j. našeho otce (otec v té době již sotva chodil a prakticky už nevycházel) vůči okolnímu světu JUDr. Irena Švestková. JUDr. Kubešová např. řekla bratrovi Jiřímu při jedné z jejích četných návštěv v jeho bytě, že s "Tebou se nebude nikdo bavit, my už si to s opatrovníkem zařídíme". My jsme od června neměli k otci a bratrovi Jiřímu přístup, protože Švestkovi vyměnili koncem června 1990 zámky od vchodu do baráku a bránili nám v přístupu k bratrovi a otci. Tomuto předcházela několikerá vzájemná výměna zámku u dveří v bytě bratra Jiřího v červnu 1990. My jsme podali na jaře 1991 žalobu na zrušení platnosti smlouvy o pronájmu, která byla jak obvodním, tak městským soudem zamítnuta. Oba soudy v podstatě pouze zkoumaly, jestli bylo formálně možné uzavření smlouvy o podnájmu pouze jedním spoluvlastníkem bez souhlasu ostatních spoluvlastníků v rámci smlouvy o užívání mezi námi a Švestkovými z roku 1977. Vůbec nebyla např. zkoumána otázka, za jakých okolností došlo k uzavření smlouvy. V tomto procesu zastupovala našeho bratra, t.j. jeho opatrovníka až do jeho úmrtí v dubnu 1992 JUDr. Burdová, která se v průběhu tohoto procesu provdala za MUDr. T. Švestku. Tři měsíce po úmrtí jejího mandanta se jí s tehdejší protistranou jejího mandanta narodilo dítě. O sňatku JUDr. Burdové s MUDr. T. Švestkou jsme se dozvěděli až poté, co se JUDr. Burdová-Švestková nastěhovala do místností, které měl její manžel v pronájmu od našeho bratra a které byly předmětem zmíněného soudního jednání. Vystěhovali se m.j. až po intervenci Sociální péče jako opatrovníka bratra Jiřího na jaře 1993. V průběhu této ilegální okupace podal bratr Radim stížnost na JUDr. Burdovou-Švestkovou pro konflikt zájmu k advokátní komoře. Jeho stížnost byla v plném rozsahu zamítnuta. Naší žalobě na zrušení totálního znesvéprávnění a obnovení rozsahu znesvéprávnění bratra Jiřího na rozsah, který existoval před jeho totálním znesvéprávněním v únoru 1990, bylo soudem vyhověno. Případné další informace či materiály, které výšepopsané události upřesňují či dokládají, jsme ochotni na vyzvání předložit. Se srdečným pozdravem
Jiří, Václav a Radim Čechura
U Plátenice 8
Praha 5-Hřebenka