--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cibulka Petr
Název: "Neposkvrněné početí" absurdity Havla a Cibulkův císařský řez
Zdroj: NN Ročník........: 0003/034 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 14.12.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Motto: Říkává se obyčejně o vládách" že se nic nenaučily a nic nezapomněly": národům se ale musí radit, aby hleděly mnoho se naučit a na nic nezapomenout.

Karel Havlíček Borovský

"Tak nám paní Müllerová opět jednou láska a pravda zvítězila nad lží a nenávistí", řekl Švejk, když v novinách zahlédl titulek, že naše nezávislá justice dává žalobu na Petra Cibulku podle bolševického ş 103. Nevěříte? Počátek tohoto obvinění hledejme v justiční frašce u Městského soudu v Praze dne 14. prosince 1993, na niž občan Václav Havel," "dezertér" z křesla presidenta československého, zato však "doživotní president český " seděl na židli obžalovaného proti svým bývalým přátelům z Charty 77 Petrovi Cibulkovi a Luboši Vydrovi. Ale dosti zbytečných řečí a nechme mluvit nahrávku z magnetofonu. Mluví předsedkyně soudu:

Přepis magnetofonové nahrávky

JUDr Vostřejšová: Cibulka a Luboš Vydra, dne 12.9. 1993 proti žalovanému Václavu Havlovi. Je to žaloba na ochranu osobnosti, podle ş 11 a následného občanského zákoníku. Pánové, než-li žalobu přednesu, v případě, že došlo k smírnému vyřešení věci... Tato pře je v plném rozsahu, jak jste jí podali? Ano?

Žalující souhlasí: Ano.

JUDr. Vostřejšová: Takže prosím vás, žaloba zní takto: "Žalobci Petr Cibulka a Luboš Vydra. Žalovaný Václav Havel. Žalovaný při rozhovoru poskytnutém dne 5. 6. 1993 v Lánech panu Adamu Michnikovi pro polský deník Gazeta Wyborzca se vyjádřil k lustračnímu zákonu. Prohlásil že by jej nyní nepodepsal a dále prohlásil, že, citujeme: "Nelegálně zveřejněné seznamy pracovníků Bezpečnosti v listu Rudé krávo způsobily nezměrný počet lidských tragédií. Vím o případech sebevražd, kdy děti vyskočily z okna, protože se dozvěděly, že jejich otec je na tomto seznamu." Konec citace. Takto byl pak jeho výrok zveřejněn v deníku Mladá fronta.

V rukách různých stran novinové články vedly k výkladům dalším. Vyjádření žalovaného se týkalo žalobců. Ti však nevědí o žádných tragédiích, tak jak o nich mluví žalovaný. Jsou přesvědčeni, že k takovýmto tragediím nedošlo a výrok žalovaného je nepravdivý. Proto výrok žalovaného již pro jeho společenské postavení a pro vážnost, kterou požívá, poškodil vážně pověst žalobců. Tím postavil je do pozice nezodpovědných osob, jejichž jednání zapřičiňuje tragédie. Rovněž také poškozuje je jako novináře, jež jsou výrokem žalovaného stavěni do pozice osob jimiž je nad objektivnost informací stavěna laciná senzacechtivost. Důkazy. Výslechy stran a další...

Žalovatelé žádají městský soud V Praze , aby byl vynesen tento rozsudek:

výrok 1) žalovaný je povinen na svůj náklad zveřejnit v polském listu Gazeta Wyborzca text tohoto znění: " Pokud jsem v rozhovoru pro Gazetu Wyborczu uvedl, že zveřejnění seznamů způsobilo mnoho tragedií, že byli i případy dětí, které spáchali sebevraždu proto, že jejich otec byl v seznamech zveřejněním v listu Rudé krávo, nejsou tyto mnou uvedené údaje podložené skutečnými fakty. Jde pouze o moji nepodloženou doměnku. Proto se omlouvám Vám Petrovi Cibulkovi a Luboši Vydrovi za újmu, kterou mým výrokem utrpěli osobně jako novináři." Konec omluvy, ano. K tomu se určuje žalovanému lhůta 15 dní od právního nabytí rozsudku. Text uvedený v bodě 1 tohoto rozsudku je žalovaný povinnen zveřejnit na svůj náklad též v deníku Mladá fronta dnes a to do 15 dnů od právního rozsudku. O nákladech řízení nechť rozhodne soud podle zákona. Takže na žalobě trváte v celém svém rozsahu? Ano?

Jinak pan žalovaný se k věci vyjadřuje takto: " K žalobě, které se žalobci domáhají ochrany podle ş 11 občanského zákoníka podávám prostřednictvím své právní zástupkyně, jejíž plnou moc přikládám toto vyjádření: Žalobci ve své žalobě uvádějí, že dne 5. června 1993 poskytl jsem rozhovor pro polský list Gazeta Wyborcza Adamu Michnikovi a v tomto rozhovoru jsem učinil prohlášení, které poškodilo jejich pověst. Tento výrok pak byl podle žalobců zveřejněn v denníku Mladá fronta dnes. Ponechávám stranou otázku zda interpretace mého rozhovoru s Adamem Michnikem ve výše uvedených novinách je přesná, tedy naprosto jednoznačnou odpověď na tuto otázku, by mohl poskytnout přepis nahrávky tohoto rozhovoru, který má k dispozici kancelář presidenta republiky. Rovněž tak nehodlám nabízet soudu důkazy svědčící o tom, že má tvrzení týkající se osob uvedených v nelegálně zveřejněných seznamech osob spolupracujících se Státní bezpečností, jsou pravdivá. Přestože tyto důkazy v podobě řady dopisů od postižených osob, které v tomto případě v jejich prospěch svědčí, mám. Domnívám se totiž, že soud by celou věc měl posuzovat podle ustanovení článku 54/ odst. 3 Ústavního zákona ČNR č. 1 z r. 1993 Sbírky a proto by provádění důkazu v tomto směru bylo nadbytečné. Dle mého názoru opírajícího se o Usnesení Ústavního soudu České a Slovenské federativní republiky z 5. 8. 1992, spisová značka II. UP 312/92, výklad výše uvedeného ústavního článku, musí vést soud k závěru, že jsou k projednávání této věci jako sporu o ochraně osobnosti podle ş 11 Občanského zákoníku irelevantní. Rozhovor, který jsem poskytl 5. 6. 1993 v zámku presidenta České republiky v Lánech Adamu Michnikovi, byl nepochybně rozhovorem při němž jsem byl ve funkci presidenta republiky a proto dle citovaného ústavního článku za tvrzení v něm obsažená nemohu být činěn odpovědným. Považuji za nadbytečné citovat výše uvedené usnesení Ústavního soudu ČSFR ve kterém byl podrobně vyložen pojem jednání spojený s výkonem funkce presidenta ČSFR. I když se jednalo o připad posuzování ještě za platnosti Ústavního zákona 143/ 1968 Sbírky o československé federaci ve znění pozdějších předpisů, není možné dojít ani k posuzování této věci podle současně platné Ústavy české republiky při výkladu pojmů " výkon funkce presidenta" k jiným závěrům. Proto navrhuji, aby řízení bylo s poukazem na článek 54/odst. 3 Ústavy České republiky zastaveno." - Takže já vám předávám toto vyjádření, které jsem bohužel obdržela až nyní.

Projev občana Václava Havla

"Vážená paní předsedkyně, když jsem v minulosti stával před soudem jako obžalovaný, vždy jsem se snažil využít situace k tomu, abych vrhnul před veřejností světlo na ty, kteří mne před soud postavili a poměry z nichž jejichž snažení vyrůstá a které zrdcadlí. Nevím jak soud rozhodne o žalobě, která je na mne podávaná dnes, přesto však budu věren své tradici a pokusím se využít dnešního jednání k tomu, abych řekl několik poznámek k věci, která je předmětem žaloby a jiným širším souvislostem. Pánové Cibulka a Vydra se dožadují mého odsouzení za to, že jsem je prý poškodil na cti. protože jsem řekl, že zveřejnění seznamů údajných spolupracovníků StB v jejich revue Rudé Krávo způsobilo četné lidské tragedie. Na svém výroku pochopitelně trvám a doložím ho několika příklady, aby potom jejich revue příslušně zhodnotil. Paní O.Š. mi napsala: " Jenom cynik nebo primitiv může pokládat za tragedii pouze to, když někdo skočí z Nuselského mostu, nebo si dá na krk oprátku." Souhlasím s paní O. Š. Z dopisu, které mi došli vyplývá, že zveřejněním seznamů skutečně vedlo k několika sebevražedným pokusům. Pan I. P. mne například upozorňuje na sebevražedný pokus chlapce, který v seznamu objevil jméno svého nemocného otce. Sebevraždu chtěla spáchat stará lékařka, kterou před čtyřiceti lety, když byla těhotná, donutili po mnohahodinovém výslechu k podpisu spolupráce, kterou nikdy nenaplnila. Od jejího sebevražedného úmyslu jí prý odvrátila právě má kritická zmínka o publikování seznamů. Z nepochopitelných důvodů, jak mi píše doktorka K. S. nevyšel její pokus o sebevraždu a skončila v psychiatrické léčebně. Tato paní říká, že i kdyby jen několik lidí jmenovaných v seznamech prožilo peklo, které prožila ona, bylo zveřejnění seznamu nenapravitelným zločinem. Pan H. N. jak mne informovala jeho snacha, dostal po zveřejnění svého jména těžký srdeční záchvat. Tento muž, přitom, dodávám prošel lustracemi jako bezúhonný. Předpokládám, že většina postižených netouží po další publicitě a se svými případy se mi nesvěřuje. Nicméně i těch, kteří mi dali svou důvěru je nemálo. Ale, jak správně píše paní O. Š. tragedií nelze rozumět jen sebevraždu, či sebevražedný pokus. Škála neštěstí, které tyto seznamy způsobily je veliká a skutečně jen cynik nebo fanatik nepochopí, co na příklad pro člověka, který byl celý život pronásledován komunistickým režimem a odseděl si dost let ve vězení znamená, když náhle objeví, aniž se kdy čeho dopustil své jméno na seznamu a jeho okolí s nim přestává mluvit. Takovému člověku se zhroutí svět. To snad není lidská tragedie? Mnoho lidí charakterizuje svoji situaci jako vybcování z obce, což byl jak známo, ve starověku vůbec nejhorší trest. Jsou navždy očerněni a nenalézají žádnou možnost jak se očistit. Mnoho z nich se nechalo lustrovat s negativním výsledkem. Na příklad pánové Z. P., J. N, A. V, J. N., V. N., Z. V. N. Ale jejich osvědčení už jim není nic platné. Nemohou ho nosit stále na čele. Mnozí lidé se ocitli na seznamu bez svého vědomí. Mnozí jen proto, že přijali pozvání tajných policistů do restaurace. Mnozí proto, že v těžkých chvílích, o jakých nemohou zde přítomní žalobci ani ponětí, týráni psychicky i fyzicky a nejrůzněji vydíráni, nejčastěji hrozbou, že budou postiženi jejich děti či příbuzní, podlehli a něco podepsali. Mnohdy ani nevěděli co. A mnohdy tímto podpisem se před dávnými desetiletími vše skončilo, protože pak se vzepjali k útoku a byli také za to náležitě postiženi. Pocit vyobcování z obce, se znovu a znovu objevuje ve všech dopisech, které na toto téma dostávám, nebo v případech o nichž jsem informoval. Děti se stydí za své rodiče, rozpadají se rodiny, lidé se chovají k těm, kteří se ocitli na seznamech jako k prašivým. Leckdos z těch, kdo mi píší, nemá možná zcela čisté svědomí a líčí se lepším než je. Ale o to přece vůbec nejde. Jakým právem má být bez soudu a možnosti obhajoby, na divoko a veskrze podezřelým způsobem odsouzen? Jakým právem mají trpět jeho děti a příbuzní, kteří o jeho selhání nic nevědí? Proč mají být zhanobeni lidé, kteří už nežijí a svůj příběh si odnesli do hrobu? Z mnoha dopisů též vyplývá, že zveřejnění seznamů mělo za následek ztrátu zaměstnání, či konec vědecké dráhy. Lidé nebyli vyhozeni na základě řádných lustrací, ale jen proto, že zveřejněním jejich jména ochromilo jejich bázlivé nadřízené do té míry, že se s nimi raději rozloučili. Takové případy mi líčí v dopisech na příklad učitel N. R., který se ocitl v zenamech, jak uvádí jen proto, že podepsal papír, že odmítá s StB spolupracovat. Rezignovat na svou funkci museli, či zaměstnání ztratili, na příklad M. V., O. Č., D. M., H. J., I. J. Na trvalé anonymní pronásledování, vyhrožování a štvaní spodinou, kterou revue Rudé krávo tak úspěšně moblilizuje si stěžují I. P., I. B., H. M. a další. Všichni, které tu uvádím inicialami mi dali souhlas k uveřejnění svých plných jmen a nabídli mi své svědectví u tohoto soudu. Nevyhověl jsem jim a nevyhovím jim. Protože odmítám převzít zodpovědnost za další, následky, které by pro ně tato publicita mohla mít.

Vážená paní předsedkyně, naše společnost byla po desetiletí vystavena zvůli moci, která se neštítila užívat všech prostředků nátlaku, vydírala občany psychicky, fyzicky i existenčně. Rukojmími byly především děti, jejichž budoucnost byla podmiňována povolností rodičů. Náš národ, jako i jiné národy, není složen ze samých hrdinů. Proto mnoho lidí se pokoušelo moc jen různě, lépe, či hůř oklamat, neupsat jí duši a uspokojit jí drobnými ústupky, na příklad bezobsažnými hovory s vyšetřovateli. Ale i takové hovory mohly dostat bezpočet lidí do policejních seznamů. Průzkumy ukazují, že aktivních udavačů byla spíš menšina. Většinu na seznamech tvoří lidé, kteří se provinili pouze pasivním kontaktem s Bezpečností a nebo, kteří se neprovinili ani tím. Velké procento tvoří lidé pronásledovaní, lidé, kteří trpěli způsobem, který si stěží umí představit většina těch, kteří dokázali proklouznout předchozí érou tak, že nestáli Bezpečnosti ani za povšimnutí. Údajné seznamy údajných spolupracovníků StB mají veskrze nejasný původ, jsou plny různých chybných údajů, ba lecos nasvědčuje tomu, že jsou dílem obratných dezinformátorů z řad StB a to jak těch, kteří je po léta sestavovali, tak těch, kteří je dali dispozici tisku. Rozhodl jsem se proto vyzvat všechny příslušné úřady, aby pátraly po jejich původu a pohnali k odpovědnosti všechny, kteří přispěli k jejich zveřejnění. Celou věc považuji za jeden z největších úspěchů StB, které se na dlouhá léta podařilo zamořit ovzduší demokratického státu, zmobilizovat všechnu spodinu, jejíž největší radostí je ubližovat jiným, cynicky jí nabídnout jako dobově příhodnou záštitu prapor bojového antikomunismu, zneurotizovat společenské klima a posléze zproblematizovat základní hodnoty, na nichž by měl stát právní a demokratický stát. Samozvaní, samosoudci, kteří sedí zde na lavici žalobců, jsou pokračovateli komunistické ideologie nenávisti a totalitního odporu k právu. Jejich revue je stoka, šířící lež a zlobu. Je to hanba našeho nezávislého tisku. Ženě jednoho ze zostuzených, když volala paní Cibulkovi a pokoušela se zjistit, proč jejího muže zostudil, řekl prý pan Cibulka: " Váš muž si může hodit mašli!"

Petře a Luboši, doufám, že nedosáhnete toho, aby si v této zemi už kdokoliv musel z politických důvodů hodit mašli a stydím se za to, že vaše jména byla kdysi pod prohlášením Charty 77. Dovolte mi paní předsedkyně, abych v této smutné souvislosti opakoval větu, kterou jsem před čtyřmi lety ukončil jeden ze svých projevů na Václavském náměstí a která se pak stala okřídleným terčem žertování všech zapšklých a zamindrákovaných lidí: "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!"

Už se to řeklo

JUDr. Vostřejšová: Strana žalujících, chce se k tomu, co řekl pan žalovaný stručně vyjádřit?

Petr Cibulka: Bude projev Václava Havla zařazen do spisu? JUDr. Vostřejšová: Písemné prohlášení žalovaného nebude součástí spisu.

Luboš Vydra: " Já bych se vyjářil..." JUDr. Vostřejšová: Ale stručně prosím.

Petr Cibulka: Ano bude to stručné. Vašku jsi prase, jsi prase jsi hovado! - To je všechno.

Luboš Vydra: Jako novináři jsme povinni zveřejňovat pravdu. To znamená i jakékoliv dokumenty, ke kterým se dostaneme. Rád bych se chtěl proto soudu zeptat: Kdyby někdo po válce zveřejnil seznamy, nebo dokumenty nacistů a jejich děti by kvůli tomu páchaly sebevraždy, jsou vinni zveřejňovatelé těchto dokumentů, nebo ti, kteří je vytvořili? A já se ptám, co vedlo vládu Václava Havla, že neudělala jako první věc, kterou měla učinit a to, aby zveřejnila všechny dokumenty o minulém režimu? Podobně jako se to udělalo v sousedním Německu s dokumenty Stassi. Důvod byl patrně zřejmý a já obviňuji občana Václava Havla, že se svými spolupracovníky se zasadil o transformování komunistů do ekonomické sféry, kterou hlavně díky jemu opět ovládli. A že vlastně tím došlo i nadále k pokračování totalitního režimu. Stydím se za to, že zrovna s tímto člověkem jsem byl v Chartě 77." Soudkyně vyzvala žalobce, zda se chce vyjádřit a pokud ano, tak, že jeho vyjádření bude výslechem žalobcovým podle občanského soudního řádu. Žalobci souhlasili a soudkyně jim odebrala průkazy k obvyklé kontrole totožnosti.

JUDr.Vostřejšová: Z jakých zdrojů jste seznamy získali, které jste publikovali v NN...

Petr Cibulka: Od sedmnáctého listopadu jsem se snažil spolu se svými přáteli dosáhnout zveřejněním všech dokumentů komunistické diktatury , které byly shromážděny, o politickou očistu společnosti. Protože Václav Havel udělal vše možné i nemožné pro to, aby ochránil komunistické zločince a prodloužil tak jejich moc do dalších desetiletí, snažili jsme se o tento úkol vlastními silami. To znamená založením Necenzurovaných novin, tedy Rudé krávo - byly známy pod pod tímto názvem. Někdy na jaře 91 jsme systematicky zveřejňovali veškerou dokumentaci, která mohla podkopat moc komunistické nomenklatury.

JUDr. Vostřejšová: Aby jsme se vrátili k otázce, na to je zcela jednoduchá odpověď - jakým způsobem jste ty seznamy získali. Z kterého zdroje. Byly ty zdroje pro vás důvěryhodné? Věřil jste jim?

Petr Cibulka: Byly to zdroje... Získal jsem to já. A byly to zdroje, kterým jsem důvěřoval..

JUDr. Vostřejšová: Uvažovali jste o tom, nebo měli jste zájem se v některém případě spojit s osobami, které jsou v těchto seznamech zveřejněny, se žádostí zda s tímto zveřejněním souhlasí? Písemně, nebo osobně, to znamená ústně? Ptali jste se na souhlas?

Petr Cibulka: Paní předsedkyně, pokud budete vést tento výslech takhle tendenčně, pak vám odmítnu vypovídat. JUDr. Vostřejšová: Tak na tu otázku odmítáte odpovědět? Petr Cibulka: Já odpovídám ... Pokud ale pokládáte otázky kvůli panu presidentovi, tak se obávám, že si nebudeme rozumět. Vy musíte získat ucelený obraz, ne aby jste se mu zavděčila.

JUDr. Vostřejšová: Je vám známo ustanovení občanského zákoníku, že věci osobní povahy, je možné zveřejňovat pouze se souhlasem té osoby, které se to týká?

Petr Cibulka: Buď budete protokolovat to co vám říkám a nebo budete muset muset výslech ukončit. Já jsem vám před tím řekl stanovisko moje a našich lidí o zveřejnění našich seznamů a dalších dokumentů a vy se ptáte jenom na to, co by se vám hodilo. Já si myslím, že takovýmhle způsobem to nemůžete dělat.

JUDr. Vostřejšová: Takže na tuhle otázku nebudete odpovídat? Petr Cibulka: Paní předsedkyně, vy se musíte rozhodnout, buď budete protokolovat to co vám řeknu a nebo dál protokolovat jenom to co se vám hodí.

JUDr. Vostřejšová: - protokoluje - Petr Cibulka: Prosím poslouchejte co jsem vám řekl. Já jsem na vaši otázku velmi obsáhle odpověděl a vy jste z toho nic neprotokolovala.

Petr Cibulka po slibu soudkyně, že bude přesně protokolovat co jí řekne opakuje slovo od slova: Od sedmnáctého listopadu jsem se...

Soudkyně však stále diktuje do protokolu něco jiného. Petr Cibulka:... Je nám známo, že pokud tahle společnost má být skutečně svobodná, a občané osvobozeni od tíhy všech materiálů, které na ně předcházející moc shromáždila a jimiž je vydírala je třeba je zveřejnit. Jde nám o společnost v jejimž čele by stáli ti nejlepší a nikoliv ti, kteří mají na druhé kompromitující materiály.

JUDr. Vostřejšová: Pane žalobce, já vám budu klást otázky které by byly k věci. - Samozřejmě můžete podat obsáhlé písemné vyjádření, které já dám k vaší výpovědi. Máte kdykoliv možnost od začátku odmítnout svoji výpověď. Samozřejmě pokud bude další jednání. Prosím vás takhle, předmětem sporu, je žaloba na osobu...

Petr Cibulka: Obávám se, že mne zkracujete v mých právech. Pokud dneska odmítnete protokolovat to, co vám říkám, s tím, že jestli bude ještě nějaké jednání, mám vám to dát písemně... Tím mne zkracujete v mých právech.

JUDr. Vostřejšová: Pane žalobce já musím jednání vést tak, aby bylo zaměřeno na meritum věci. Jedná se o omluvu, kterou má učinit pan Václav Havel, vůči vám jako nezávislým novinářům, s tím, že určitým výrokem urazil vaší osobní čest. Ano? Toto je meritum věci, o kterém já mám rozhodnout. Petr Cibulka: Děláte to přesně tak, jak to potřebujete. A na tom já se nebudu podílet. Pokud nemohu odpovědět ve všech bodech k tomuto problému, tak nebudu říkat nic.

JUDr.Vostřejšová: Jak jste se držel lustračního zákona, ano! Petr Cibulková: Ty sprosté věci, to bylo v zájmu věci, paní předsedkyně? Připomínám vám paní předsedkyně, že toto je fraška. Vy jste panu Václavu Havlovi skákala taky takhle do řeči? (soudkyně se s nim nepřestává přít)... Jsme přesvědčeni, že tato společnost nebude nikdy svobodná, dokud držitelé moci budou tajit vagony kompromitujících materiálů, které pro jejich ovládání komunistická diktatura shromáždila. Jsme přesvědčeni, že tato údajně demokratická moc udělá vše proto, aby tito zločinci nebyli postaveni před soud a manipulace společnosti nepřestala.

JUDr. Vostřejšová: Abychom se dohodli, tak jako jsem neprotokolovala doslova slova žalovaného, tak zaprotokoluji jen podstatný obsah přednesu vašeho.

Petr Cibulka: Pokud není důvod obávat se manipulace z vaší strany, tak proč ne.

JUDr.Vostřejšová: Takže na mé otázky budete odpovídat, které vám položím?

Petr Cibulka: Já ještě jsem neskončil co jsem chtěl říci. JUDr. Vostřejšová: Tak prosím ve stručnosti.

Petr Cibulka: Proto jsme založili někdy na jaře 91 roku Necenzurované noviny v nichž jsme si dali za úkol bojovat za demokratickou společnost ve které by platila spravedlnost jak pro zločince, tak pro jejich oběti. zveřejnili jsme proto velké množství dokladů o zločinech spáchaných na občanech této země. Můžete to protokolovat.

JUDr. Vostřejšová: Ne já budu protokolovat až co uznám za vhodné Pane Cibulka. Jednání tady vedu já. Proto vám pane Cibulka opakuji, že podle občanského soudního řádu soud protokoluje podstatnou část přednesu a nikoliv do slova a do písmene to co účastníci přednesou. Je to v případě žalovaného, platí to bohužel v případě vašem.

Petr Cibulka: Tak si to napište sama paní předsedkyně.

Luboš Vydra na otázky soudkyně řekl: "Byl by to nesmysl kdybych se měl ptát 160 000 lidí jejichž jména jsou uvedena v seznamech bez uvedení adresy." Na dotaz soudkyně jak se cítí být poškozen ve své cti výrokem žalovaného, odpověděl, že se cítí být poškozen ještě víc než před tím jednáním Václava Havla, - protože se chová jako "superobčan". Na otázku soudu, zda žalobce četl znění zákona 451/1991 Sb, Vydra řekl, že samozřejmě četl, ale že zákon o svobodě projevu staví nad lustrační zákon, který je sám o sobě nedostatečný. Na rozdíl od žalovaného Václava Havla jen o této svobodě planě nehovoří, ale praktikuje jí v NN. Z žalovatelů se tak jak je zřejmé stali obžalovaní. Na nich mělo být provedeno o čem Václav Havel hovořil "ono vyobcování z obce". Jeho odpovědi soudkyně diktovala do protokolu takovým způsobem, že Petr Cibulka vznesl námitku proti podjatosti a Luboš Vydra se k němu připojil také.

Místo komentáře

Kdyby Václav Havel měl v sobě alespoň něco málo z gentlemana, nasadil by "thymolinový úsměv" pro reportéry a celý případ by se pro "neprůstřelnost jeho presidentských privilegii" ve kterých si tak libuje, musel velmi záhy zhroutit. Jenže Václav Havel se zachoval jako zbabělec, který ještě pomstychtivě udeří, když sám je již z dosahu jakékoliv konfrontace a dobře ochráněný zákonem podle Čl. 65. Ten mu umožní blýskat se bez obav svojí intelektuálskou pýchou a nabubřele nám ukázat: Co jste si to dovolili, já jsem přeci president! Jak vidno nezná pravidla hry far play, proto také nemůže nikdy nic lepšího napsat než absurdní (to jest nesmyslná ) dramata, zastávat se estébáků a jejich donašečů. V podstatě je totiž posedlý negací. A jeho projevy, kterými si má vytvořit image lidskosti, jsou jen hrou na pravdu. Pokud je, jak tvrdí, v presidentské funkci stále, tedy i na toaletě, kde nejspíše používá našich seznamů ( neboť je ve svém hovoru z Lán k tomuto účelu doporučoval) , pak je to směšné, stejně tak jako když familiárně osloví u soudu své bývalé přátele osobním jménem a chce se při tom zaštiťovat presidentským " majestátem", za to, že jeden z nich mu odpoví stejným familiárním způsobem. Vždyť naše veřejnost si nemůže být zcela nikdy jista, kdy Václav Havel presidentem je a kdy je pouze "soukromou osobou", jako tomu bylo na příklad při návštěvě Rushidieho atd.

Občan Václav Havel u soudu " neujel". Jak víme četl celý tento projev z papíru. Měl to tedy dopředu promyšlené. Zda soudně, či nesoudně to ponecháme na úsudku našich čtenářů. Z tohoto výše uvedeného projevu mi není jasné, za koho Václav Havel u soudu vlastně byl. Zda za sebe, či agenty StB? Hájil přece především je. To má však svoji logiku. On sám je v seznamech StB uveden jako KTS. Proto jeho projev je výsměchem všem obětem komunismu. Vydavatele seznamů nepokrytě obvinil z těch nejtěžších zločinů, včetně sebevražd malých dětí. Předložil k tomu "důkazy", které však odmítl dokázat. Ale již u soudu však na rozdíl od rozhovoru s Michnikem v Gazeta Wyborcza hovoří jen o "pokusech o sebevraždy". To vše provedl se vší vážností presidentského úřadu a své autority, s vědomím, že redaktory NN do konce života vyloučí z obce občanů. Přitom nepochybně ví o tom, tom, že StB nevytvořila tyto seznamy s úmyslem, že jednou příjde Cibulka a zveřejní je. Ví že tyto seznamy musely být naprosto přesné, neboť jinak by StB nemohla se svými agenty pracovat. Havel jako velmistr demagogie si zahrává po česku nejen s důvěrou slušných občanů, ale a to především s primitivní společností jeho fanatických uctívačů. Mohu předložit, na rozdíl od něho jaké dopisy plné nenávisti nám za dobu existence NN již poslali. V neabsurdní společnosti by nebyl viníkem za zveřejnění seznamů tisk, ale ten, kdo seznamy vytvořil, tedy StB. A neabsurdní Havel by dal již dávno žalobu i na ty estébáky, kteří jsou zodpovědní za smrt jeho přítele a kolegy zakladatele Charty 77 profesora Jana Patočku.

Nevěřím, že hrob se za oběťmi opravdu zavřel. Nevěřím, že estébácké zrůdy, které jsou dnes bohatší než před tím, pustili otěže vlády ze svých rukou. Nevěřím, že president dnes jimi není vydírám.Někdy je proto, při vší úctě k mrtvým nutná exhumace, aby třeba pod záminkou, že hrob je uzavřen nenalezli v něm tajně místo i další oběti.

Režim osobní moci Havlovi po celá léta projevoval zřetelné populistické rysy, které jsou tím nebezpečnější, že navazují na neblahou českou tradici. Za populistický, lze považovat i projev, který Havel pronesl u soudu a v němž nazval kritiky své politiky "stokou" a odpůrce komunismu "spodinou". Neznám na to ve své stručnosti výstižnější odpověď, než jakou vyslovil u soudu Petr Cibulka. Je daleko hnusnější urážet pod pláštíkem vzdělanosti a humanismu, než vyslovit věc s jadrnou přimočarostí.

V SRN jako ostatně ve většině demokratických zemích funguje ústavní princip podle kterého má každý občan právo vědět jaké informace o něm stát shromáždil, či shromažďuje. Bez tohoto demokratického informačního opatření nelze totiž zabránit pokračování totality. A je etické pátrat po svém udavači? Tato otázka je nesmyslná, jako kdybychom konstatovali, že je etické samo udávání. Každý by měl mít totiž právo vědět, kdo vám a rodině ztrpčoval svým udáváním život, kdo donášel StB, která vás pak posílala do vězení, před lety i na smrt. Jen V Absurdistánu absurdního dramatika a presidenta se o tom neví, protože vše je zcela v souladu s logikou jeho absurdních her. Je to obdobná logika jakou má duševně chorý člověk, neboť i ten má svoji logiku skrze niž se dokonce může považovat za člověka zdravého, či dokonce osvíceného. Lze se tedy divit, že v takové atmosféře jaká u nás vládne pak podává náměstek pražského prokurátora Šmelhaus pokyn ke stíhání vydavatele NN Petra Cibulky pro ohrožení státního tajemství za zveřejnění seznamů?

Podle bývalé mluvčí Charty 77 Petrušky Šustrové sdělil jí soukromě Adam Michnik, že to co se v archivech státní bezpečnosti dozvěděl bylo tak strašné, že je lepší to nevědět. Když se ho však zeptala, proč si myslí, že jen on má právo ty strašné věci vědět, proč to právo nemají všichni občané, zareagoval poněkud nelogicky tím, že jí řekl, že s ní již nikdy v životě nechce mluvit. Znamená to snad, že Adam Michnik dostal strach? Pokud ano, pak proboha z koho? Můžeme se v tomto případě domnívat, že kompromitující videozáznamy, které údajně má kdosi na Havla v rukou, také existují? A co když existují daleko závažnější materiály? Václav Havel naproti tomu v rozporu s mnoha informacemi říká, že průzkumy dokazují, že aktivních udavačů byla menšina. Kdo ony průzkumy dělá? Odkud to Václav Havel tak dobře ví? Z jakých nadspolečenských, či agenturních pozic hovoří? Johnu Bokovi řekl kdysi něco podobného, co Adam Michnik Petrušce Šustrové. John Bok nedlouho poté musel opustit místo na BIS. Co to tak "ochromilo jeho bázlivé nadřízené" , že vedle něho byla vyhozena celá řada dalších lidí? To jen tak na okraji, aby si mnozí nemysleli, že práci ztrácejí pouze ubozí agenti StB.

Vycházím-li jen pouze z konkrétního chování Václava Havla, i tak je toho dost, než co by mohly obsahovat odpovědi na tyto otázky. Z jeho celkového chování, které můžeme doložit fakty, vyplývá, že se záměrně podílí na vytváření absurdity tohoto světa. A hlavně v politice ho lze přiřadit k takovým tvůrcům " reality", kteří vytvářejí předobraz utrpení lidí, podobně jako tak činilo mnoho negativistických osobností kulturního a politického života na konci století minulého a na počátku století dvacátého, jejichž duchovní plody uzrály pak v důsledcích v ty největší masakry současných dějin. A nakonec, ještě jako odpověd na něco tak hloupého jako jsou v Havlových ústech slova o tom, že věří, že láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí: Nevěřte těm, kteří o lásce a pravdě pouze mluví, aniž by si v nich stáli. Jejich řeč není skutečnou láskou a pravdou, ale patří pouze k "uměním" světa. K oněm "uměním" o nichž již Písma praví, že jsou velkou marností.