--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Právo na křivkoměr?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/034 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.08.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
PRÁVO PRO KŘIVKOMĚR?
BUDOU-LI MOCI BRÁNIT SPRAVEDLNOSTI
BUDOU TAK ČINIT
V srpnu tohoto roku bezprostředně po nabytí právní platnosti zákona č. 198/1993 Sbírky O protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu byli tehdejší generální prokurátor JUDr. Jiří Šetina a Generální prokuratura upozorněni na trestní činnost bývalých příslušníků StB, vysokých funkcionářů ministerstva vnitra a na spolupachatelství některých občanů v rozsáhlém trestním rozpětí od zneužívání pravomoci veřejného činitele po zločiny proti míru a vlastizrady. Jeden z podnětů otiskly Necenzurované noviny v č. 17/1993 s cílem přesvědčit se tom, nakolik mocenské orgány přijatý zákon berou vážně a jak silná je jejich politická vůle po spravedlnosti a dodržování zákonů. Po čtyřech měsících je bilance neradostná. Generální prokuratura skrze své kompetentní pracovníky zjistila, že z různých důvodů nelze osoby uvedené v podnětu trestně stíhat. Filosofie tlusté čáry nad minulostí se zde projevuje opět jako opora všech, kteří z různých motivů mají důvod bránit průchodu spravedlnosti a hájit pachatele bezpráví.
NON BIS IN IDEM
NE DVAKRÁT V TÉMŽE
Generální prokuratura odmítá trestně stíhat bývalé operativní pracovníky StB Nový Jičín kapitána Oldřicha Krkošku, podpraporčíka Jiřího Mlejneckého a jejich přisluhovače Vichera a Bordovskou, kteří dne 14. dubna 1984 donutili brutálním fyzickým a psychickým nátlakem podepsat závazek o spolupráci s StB římskokatolického kněze Václava Altrichtera. Generální prokuratura trestnost činu nepopírá, je jí známo i to, že kněz Altrichter skončil v psychiatrickém ústavu a utrpěl tedy vážnou újmu na zdraví, ví i to, že nadřízení uvedených pracovníků včetně tehdejších ministrů vnitra případ zakamuflovali do "pracovního přestupku" a dopustili se tím trestného činu napomáhání... A přesto potvrzuje stanovisko vojenské prokuratury, která se případem zabývala i po listopadu 1989 na základě podnětu Inspekce FMV. Byl-li pro podřízené JUDr. Kříženeckého novojičínský případ "promlčen v plném rozsahu", je tentýž případ pro odborníky z Generální prokuratury nestíhatelný z důvodu "non bis in idem - ne dvakrát v témže". V daném případě to znamená, že je uznána legitimita trestného činu napomáhání těch, kteří ze zneužití pravomoci veřejného činitele, teroru, vydírání a ohrožení státního tajemství i podle tehdy platných zákonů učinili "pracovně-kázeňský přestupek" v zájmu ochrany pověsti a prestiže StB. Nechrání prestiž této organizace svým stanoviskem i současná Generální prokuratura?
Podle názoru studentů právnické fakulty Masarykovy university v Brně je způsob, jímž Generální prokuratura uvedený případ rozhodla právně pochybný proto, že trestní řád je normou vyšší právní moci než směrnice, podle nichž nadřízení novojičínských příslušníků StB postupovali. Druhým argumentem studentů je poukaz na pravomoci prokurátora, které mu umožňují přikázat nové šetření případu i za současné platnosti okupačních správně-právních zásad s podpisy Aloise Indry, Oldřicha Černíka a Ludvíka Svobody. Přesto výrok "non bis in idem" platí. Jsou jeho kořeny jen ve filosofii tlusté čáry?
+NEPRACOVAL JSTE NÁHODOU V SERVISE RENAUT?+ +ANO, MÁM TAM MNOHO ZNÁMÝCH, KDYKOLIV SE TAM MOHU OBJEVIT+ Banální věty v nadtitulku byly, a stále možná jsou, heslem pro styk řídícího orgánu III. S-SNB /pod touto zkratkou se ukrývá VKR, jejíž registry a svazky jsou díky péči bývalého ministra obrany Vacka nedknuty/ s tajným spolupracovníkem StB v kategorii rezident, krycí jméno DAVID, Milanem Liškou z Prahy -Žižkova, pracovníkem vojenské prokuratury. Plk. JUDr. František Kopál z NO VKR PS 9600, operativní důstojník Jirout a další důstojníci StB o svém rezidentovi napsali, že byl získán na podkladě ideových pohnutek, a že má "obecné znalosti z kontrarozvědné práce, zkušenosti z práce agenta, rezidenta s využitím do problematiky VOJSKA MV". Hodnotili ho jako osobnost "energickou, lehce chápající, fyzicky zdatnou se zájmem o autoturistiku". Svědky banálních vět - hesel styku bývalé tajné policie s jejich spolupracovníky nenajdeme. Přesto je pro nás získaný poznatek významný hned v několika směrech. Může nám pomoci pochopit roli vojenské prokuratury v rumové aféře, ve stylu vyšetřování JUDr. Kracíka, v odpovědi na otázku proč právě tato složka prokuratury ukrývala příslušníka bývalé StB Zikmunda, který v ČT 1 obvinil představitele ministerstva vnitra z úplatkářství, ve fabrikaci trestní nestihatelnosti příslušníků mocenských orgánů komunistického režimu jako například v kauze vlastizrady bývalého náčelníka inspekce ministerstva vnitra Otakara Pilského z důvodů "neexistence spisů, předání dokumentace na Slovensko, promlčitelnosti a podobně" i ve výrocích odborníků Generální prokuratury. V rozporu s fakty a dokumenty nacházejícími se na obou prokuraturách. V kauze Pilský je možné podat důkazy usvědčující prokuratury z tvrzení nepravdy a klamání veřejnosti.
OTAKAR PILSKÝ: DOPLNĚK K ŽIVOTOPISU Z 30. LEDNA 1972 SOUČÁST DOPLŇKU K DOTAZNÍKU MV
Leden 1968 jsem nepřivítal /jak jsem již uvedl při stranickém pohovoru/, protože jsem původně nevěděl o co jde. V polovině března 1968 jsem si po vystoupení Smrkovského na shromáždění občanů Žižkova udělal názor, že jde o tzv. palácový převrat, který škodí straně. Tento názor byl ve mně umocňován zorganizováním býv. polit. vězňů v K-231. Osobně znám více jak 15 osob z krajských vedení K-231 a proto mně bylo jasné, že jde o přípravu kontrarevoluce. V březnu 1968 jsem byl také v pražských ulicích sledován býv. agentem CIC Pastorkem a byl jsem později informován býv. vězněm Láskou, že jsou na příslušníky MV shromažďovány informace o jejich činnosti v Nápr. prac. táborech. Od té doby jsem proto počítal s možností kontrarevoluce a také jsem i přes zákaz vedení školy FED byl neustále ozbrojen.
V první polovině r. 1968 jsem studoval v SOŠ-MV FED v praze a zde jsem v rámci stran. organizace prosazoval zásady marx-leninismu /např. měl jsem podíl na tom, že naše stran. organizace se veřejně přihlásila k podpoře dopisu 5 soc. zemí/. Veřejně jsem se svými názory vystupoval /např. v červnu 1968 na veřejném aktivu posluchačů školy FED jsem před členy ÚV KSČ vystoupil kriticky proti nám. min. vnitra a uveřejňování kontrarevolučních článků v RP/. Nesouhlasil jsem se štvavou kampaní v masově sděl. prostředcích a např. proti televiznímu pořadu o Mírově jsem napsal nesouhlasné dopisy redaktoru Bronislavovi, který na ně rozhořčeně písemně reagoval. V r. 1969 jsem se přičinil, aby jeho činnost byla zhodnocena a přispěl jsem tak k jeho propuštění z televize.
Internacionální pomoc soc. států mne nijak nepřekvapila, protože jsem tuto očekával jako spásu a záchranu soc. zřízení, ale i vlastní osoby a rodiny. V květnu a červnu 1968 jsem viděl, že polit. prostředky nejsou proti nastupující kontrarevoluci účinně používány a proto jsem ve vojenském zásahu viděl jediné možné řešení /byl jsem jedním z těch, kteří žádali Sovětský svaz o pomoc/. V srpnu 1968 jsem čerpal dovolenou. O příchodu vojsk soc. států do ČSSR jsem se dozvěděl v ranních hodinách 21.8.1968 a přestože jsem nebyl k nástupu služby vyzván, ihned jsem nastoupil k útvaru. Očekával jsem, že mě bude potřeba, protože tento den jsem považoval za den zúčtování s kontrarevolucí. Pozdější vývoj mě přesvědčil o opaku. Dne 22.8.68 na útvaru SNV Příbram /kde jsem v té době konal službu oper. pracovníka/ vypukla vzpoura odsouzených. Aktivně jsem pomohl zorganizovat obranu objektu, vyhledávání a dokumentaci tr. činnosti jednotl. osob. Za to jsem byl také finančně odměněn.
Po prvých srpnových dnech /kdy jsem byl cele zúčastněn na likvidaci vzpoury/ jsem za pomoci s. Frant. Španěla vešel ve styk s vojenským velitelem města s. mjr. Rasochinem, s plk. Solomovským a dalšími. Prostřednictvím těchto s představitelem sovětské voj. kontrarozvědky mjr. Timofějevem, pro jehož potřeby jsem zorganizoval informátorský systém z přísl. SNV, občanů města a příslušníků ČSLA. Po odchodu sov. divize do prostoru NDR, jsem v sovětské posádce Milovice vyhledal a navázal obdobný styk se s. Kudakovem a Dimitrovem a důstojníky pluku s. Pankratova.
V té době jsem nebyl pracovně vytížen / u útvaru byla má funkce zrušena 15.12.68 a do 3.3.1969, kdy jsem nastoupil k VB jsem nebyl prakticky služebně vytížen/, avšak byl-li jsem pověřen dílčími úkoly, tyto jsem řešil např. tak, že případ údajného rozkrádání většího množství masa, tuku a potravin ze skladu útvaru SNV v Příbrami - bylo předáno skupinou soudruhů sovětským jednotkám, které neměly potraviny, jsem vyřešil s tím, že byli postiženi odsouzení, kteří případ jako pomstu příslušníkům ohlásili, aniž by vešlo ve známost, kam byly potraviny odvezeny.
V té době jsem se hlavně zabýval výrobou různých letáků, tiskovin a brožur, které jsem rozmnožoval a předával k distribuci mezi příslušníky a občany města i oklních vesnic. Tyto materiály tzv. Rudé pošty jsem rozšiřoval i mimo okres /např. do Děčína/. Jednalo se více jak o 40 různých tiskovin marx-leninského obsahu. Podílel jsem se rovněž na distribuci časopisu Zprávy a brožur vydaných za pomoci sov. vojsk. Na listopadové členské schůzi/1968/ jsem vystoupil s konkretním odhalením pravicově orient. členů strany v místním měřítku, na základě čehož proti mně skupina Hochman-Sirotek zorganizovala kampaň k podání trest. oznámení okres. prokuratuře.
od ledna 1969 jsem aktivně propagoval časopis Tribuna, o čemž svědčí mé dopisy redakci a děkovný dopis redakce z 5.5.69 mně.
Koncem r. 1968 a počátkem r. 1969 jsem se aktivně zasloužil o založení odbočky SČSP při útvaru SNV v Příbrami a o obnovení činnosti dalších poboček ve městě. V té době jsem byl také zúčastněn v polit. boji proti pravicové skupině funkcionářů v OV KSČ v Příbrami,k čemuž jsem poskytoval informace a důkazy vyšším stran. orgánům. Veřejně jsem rovněž požadoval zhodnocení min. období, odvolání víků, nápravu škod. Aktivně jsem prosazoval oficielní přijetí družební spolupráce mezi útvarem SNV a sov. útvarem v Milovicích.
V srpnu 1969 jsem m.j. poskytnul ÚV KSČ dokumenty o kontrarevoluční činnosti velení voj. útvaru 7690 Brod, na základě kterých byla činnost jednotlivců odhalena a likvidována. Vedení Hlavní polit. správy ČSLA mně k tomuto zaslalo děkovný dopis 20.10.1970 s tím, že informace pomohla úspěšně a důsledně vyřešit jeden z nejsložitějších případů.
Dne 3.3.1969 jsem byl přeřazen k OVB Příbram do funkce referenta skupiny boje proti rozkrádání a spekulaci. Dne 5.3.69 jsem byl předvolán k tehdejšímu náčelníkovi VB/pplk. KULDA/, který mě označil za nositele konservativismu a přes původně vydaný rozkaz o sl. zařazení mne zařadil jako výkon. orgán na vesnické oddělení VB. Po dobu několika měsíců mně bylo zabráněno navštěvovati stran. schşze, nikdo ode mne nechtěl ani stranické příspěvky /tyto jsem platil za pomoci služeb. funkcionáře/. Vše jsem již podrobně popsal ve zprávě pro inspekci náč. KS SNB a v jednotlivých hodnoceních osob k stranickým prověrkám. V té době mně byl v rozporu s rozkazem MV neoprávněně snížen funkční plat. Po zařazení k StB /4. odbor S-StB Praha/ v říjnu 1969 jsem se angažoval na očištění řad StB od pravicově orientovaných příslušníků. V místě bydliště a na útvarech, kde jsem předtím vykonával službu, jsem předal k stran. použití řadu hodnocení na osoby, které bylo nutno pro jejich pravicové postoje zhodnotit. Na základě mých informací byla řada osob stranicky potrestána a propuštěna ze služeb.
Byl jsem vybrán pro práci v prověrkové komisi, kde jsem odvedl práci v marx-leninském duchu a podílel jsem se na očistě stranických řad.
V r. 1970 byl útvarem SNV v Příbrami vypracován podnět pro to, aby za činnost v r. 1968-69 mně bylo uděleno st. vyznamenání /jsem jediným ze skupinky soudruhů, který nebyl vyznamenán - toto bylo později odůvodněno mým přemístěním z příbrami, nedostatkem vyznamenání a pod./. Proto mně v listopadu 1971 Okresní výbor SČSP v příbrami za záslužnou práci pro rozvíjení československo-sovětského přátelství udělil Čestný odznak SČSP II. stupně.
Výše uvedené skutečnosti nejsou vyčerpávající. předpokládám, že k mé osobě je soustředěn stranický i služební materiál, kde jsou obsaženy další skutečnosti. O některých konkretních projevech internacionalismu a účasti na likvidaci pozůstatků politiky r. 1968-69 nehodlám psát. Všechny uvedené skutečnosti mohu dokumentovat fakty a konkretními osobami, které mohou mou činnost doložit, tak jako doložím jejich činnost já. V současné dodě se snažím řádně plnit jak služební, stranické i povinnosti člena SČSP. Nezastávám však žádné funkce. Moje manželka, která výše uvedenou dobu prožívala po mém boku, je kladně hodnocena služebně i stranicky. Zastává funkci v ZO KSČ, aktivně pracuje v SČSP, což je možno ověřit u útvaru SNV v příbrami. pochází z komunistické rodiny a její otec byl vaznamenán medailí k 50. výročí KSČ.
V kritické době r. 1968 jsem nebyl mimo ČSSR, ani nikdo z mých blízkých příbuzných.
V Příbrami dne 30. ledna 1972 npor. Otakar Pilský "BOŽE DAJ NÁM ČECHUOM UHODIT ZROVNA DOPROSTŘEDKA!"
Nešťastné kredo Jana Rokycany parafrázovali v jedné písni Voskovec s Werichem takto: "Strejček vůl, teta kráva, každý půl rady dává, hochu můj postupuj zlatou střední cestou". Nemohu se ubránit dojmu, že naši právníci v otázce praktické platnosti a účinnosti Zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu mají právě v písni zmíněné poradce.
V kauze Pilský v roce 1991 starší prokurátor Generální prokuratury ČSFR JUDr. Nechanický jako konzultant Hlavní vojenské prokuratury označil případy spolupráce našich občanů s interventy v srpnu 1968 za trestný čin vlastizrady, ale s dodatkem "jehož trestnost však zanikla uplynutím promlčecí doby". Jeho současní nástupci zase argumentují tím, že doklady byly předány na Slovensko, "takže je nám líto"... A přitom jsou k dispozici, neboť ani archivním pracovníkům není znám případ, že by byly vydávány originály. V případě novojičínského terorizování kněze Altrichtera by uplatnění vyšší právní normy porušilo lidská práva příslušníků StB a princip "non bis in idem"... A přesto nelze vyloučit ani eventualitu záměrného maření prokurátorkých výkonů a trestního stíhání. Kdo může po seznámení se s působností rezidentů a agentů ve vojenské prokuratuře /případ Milana Lišky - rezidenta VKR DAVIDA zdaleka není vyjímečný/ tuto domněnku zodpovědně vyvrátit? Tím spíše, že se se jmény řídících orgánů setkáváme i na jiných ministerstvech včetně Ministerstva zahraničních věcí, jehož Ústav pro zahraniční styky a informace disponuje agenturou I. S-SNB /StB - rozvědka/ obohacenou o asi tři a půl tisíce elitních tajných spolupracovníků jiných správ.
Polistopadové "údery doprostředka" vybavily nejagresivnější představitele komunistické moci vysokými peněžními částkami pro hospodářské etablování své moci, která je výsměchem jejich obětem - politickým vězňům. Mladou generaci poučují o tom, že se vyplácí být "podrazák a všivák" pilského typu. Našim ženám rokycanovské údery sdělují že mít je více než být. A přesto se nelze vzdát třeba i stokrát bit.
Pavel Blažek
Poznámka: Kurvimetr je křivkoměr, přístroj ke stanovení délky křivých čar.