--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Victorin Pavel
Název: Vypískaný premiér aneb Plná hala fundamentalistů?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/002 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 29.12.1993 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

K pokořujícímu veřejnému vypískání, které se mimo oficiální politickou režii uskutečnilo v ostravské sportovní hale o vánočních svátcích 1993, namísto zahajovacího projevu k juniorskému mistrovství světa v ledním hokeji, pan premiér Ing. Václav Klaus, CSc., uvedl, že takové jednání vůči sobě považuje za "překvapivý" a poněkud "neznámý" jev.

Protože pan premiér byl v minulosti na severní Moravě zvolen za poslance bývalého Federálního shromáždění a nadále se hodlá aktivně věnovat politice, domnívám se, že je potřebné informovat jej vhodným, t.j. asertivním a kultivovaným způsobem o tom, že onen, dle něj "překvapivý a neznámý jev", bývá nejčastěji projevem nesympatií pískající veřejnosti vůči vypískávanému. Například, jako byl v polistopadových dnech v pražském ČKD před čtyřmi lety korektně, avšak stejně nekompromisně vypískán jiný politik, soudruh Ing. Miroslav Štěpán, CSc., známý jediný zjištěný viník uplynulých čtyřiceti let totality, o jehož rétorický výkon již nemělo veřejné shromáždění pracujících občanů zájem. Tehdejší exkluzivní řečník a nositel řady prestižních ocenění, jako dnešní náš pan premiér, se již svého času natolik zkompromitoval svými nekorektními politickými postoji, že veřejnost již neměla zájem poslouchat jeho "názory".

Také soudruh Štěpán, blahé paměti, se při svém pokořujícím vypískání tehdy divil, proč není pracujícími, ke kterým se s blahosklonným úsměvem dostavil, připuštěn ani ke slovu. Co bylo nyní příčinou veřejného kategorického odmítnutí připraveného projevu našeho současného předního politika, čerstvého prvního a zatím posledního hrdého nositele k jeho poctě zavedené ceny Konráda Adenauera, shromážděnými hokejovými příznivci v hlavním krajském a průmyslovém centru jeho původní volební oblasti, se lze pouze dohadovat. Spekulovat v tomto ohledu by nebylo "fér", jak s oblibou sportovně založený pan premiér říkává, a měl by v tomto případě dokonce pravdu. Nebudu se tedy do žádných spekulací o vztahu ostravské sportumilovné veřejnosti k panu premiérovi pouštět.

V souvislosti s uvedeným politickým incidentem si ale dovoluji připomenout, že bezprostředně před vánočními svátky došlo ve vedení ostravského průmyslového kolosu a. s. Vítkovice, dle vlastních slov starostky Vítkovic, ke "komunistickému puči" a že k této skutečnosti zaujal pan premiér vstřícný postoj. Když předstoupil před ostravské sportovní příznivce, z velké části odkázané na obživu právě ve Vítkovicích, bylo již jasno, že kdo to měl v podniku za Husáka u komunistů špatné, že mu ani nyní v "kapitalistické" akciové společnosti Vítkovice pšenka nepokvete, zatímco těm, kteří v dobách normalizace s komunisty pilně kolaborovali, bude i dnes ve Vítkovicích dobře.

V dozorčí radě největšího zprivatizovaného průmyslového podniku Ostravy se právě před vzácnou návštěvou pana premiéra ujalo vrcholových funkcí pět prominentních komunistických funkcionářů Husákovy normalizační éry. Náš, politicky, dle sebe sama, prý konzervativní pan premiér, operativně zajistil "kvalifikované" prověření tohoto, z hlediska podváděných "sametových cinkálků s klíči", zneklidňujícího výsledku "úspěšně dovršené privatizace" severomoravského průmyslového metalurgického a strojírenského gigantu.

Do a. s. Vítkovice náš přední politik vyslal svého přítele, prominentního odborníka na kapitalistickou ekonomiku, bývalého komunistu, dnes předsedu výkonného výboru Fondu národního majetku a prvního privatizátora, pana Ing. Tomáše Ježka, CSc., zejména proslaveného, vedle neznalosti privatizačních pravidel a zákonů, za jejichž realizaci zodpovídá, tvrdým bekendem v populárních tenisových turnajích ODS Open v deblech s bývalým kolegou z KSČ, jinak současným ministrem hospodářství, naším dalším význačným odborníkem na kapitalistickou ekonomiku, panem doc. Ing. Karlem Dybou, CSc. Kromě prvořadého privatizačního specialisty pana Ježka, pan premiér prověřením případu Vítkovic dále pověřil prvého náměstka našeho současného velmi populárního jiného zásadového politika - ministra průmyslu a obchodu, pana Ing. Vladimíra Dlouhého, CSc., který jinak, jak je veřejně známo, byl do listopadu 1989 předsedou KSČ ekonomického výzkumného ústavu, kde politicky a odborně dohlížel dokonce i na svého tehdejšího méně společensky postaveného kolegu na úseku marx-leninského ekonomického vědeckého výzkumu, našeho dnešního pana premiéra Klause, který je dnes pasovaný na prominentního "pravičáka" zřejmě proto, že členem KSČ, oproti většině svých dnešních vládních ekonomických opor, nebyl. O zmíněném prvém náměstku pana ministra průmyslu a obchodu, panu Ing. Radomíru Sabelovi, CSc., který byl s panem Ježkem vyslán do Vítkovic, není v širší veřejnosti známo, zda byl v KSČ a zda je i dnes příznivcem jejích nástupnických organizací, či nikoliv. Naproti tomu je veřejnosti dostatečně jasné, že bez přízně KSČ nešlo v minulosti hrdý titul "CSc." vůbec získat, a dále, k tomuto statutárnímu zástupci pana ministra lze mít oprávněně za zcela jisté, že energický a organizačně i jinak nesporně schopný pan ministr Dlouhý, jako známý veřejný odpůrce vyhlášení zákona o zločinnosti komunistického režimu, by žádného člověka ošklivě smýšlejícího o komunismu a o normalizačních prominentech KSČ, tedy i o něm samém, ve svém ministerstvu, jako svého náměstka, rozhodně netrpěl.

Za daných okolností není tedy divu, že oba pražští "nepředpojatí" odborníci na kapitalistický vrcholový management, co by vyslanci pana premiéra, uskutečněný komunistický puč ve vrcholovém hospodářském vedení v a. s. Vítkovice, beze změny schválili.

Jinak, podle dalších informací z masmédií, sám pan premiér, podle sebe sama "zásadový konzervativec" a "ryzí pravičák", návazně po svém vypískání v hokejové hale, po rozhovoru s novým vrcholovým managementem a. s. Vítkovice, vyjádřil i svou spokojenost s provedeným personálním dovršením privatizace Vítkovic, jakož i vůbec s celkovým průběhem restrukturalizace průmyslu na Ostravsku, za éru jeho vlády, která od voličů dostala mandát ke zrušení komunistické hospodářské nadvlády nad občany, a nikoliv k favorizaci normalizačních komunistických kádrů v rámci privatizace. Kromě toho, snad ani ne měsíc před touto politickou aférou v a. s. Vítkovice, v době, kdy se bez diskuse patřilo, aby k oslavám 100 let českého tenisu byl slušně a řádně pozván světově proslulý, právě ostravský rodák, Ivan Lendl, jinak známý fanda i ledního hokeje a jistě i česká nejlepší tenistka světa všech dob, Martina Navrátilová, kteří oba mimochodem do své bývalé vlasti jinak rádi jezdí, pan premiér, jako velký příznivec tenisu, místo zajištění jejich přítomnosti na jubilejních oslavách, uspořádal skoro v téže době s problematicky vkusnou publicitou, pod záštitou vlastní choti, spíše rozpaky vzbuzující snobský tenisový turnaj ODS Open, kde se, co by tenisové hvězdy, s větším, či menším vkusem, producírovali současní vládní prominenti, jako např. dle jednoho z aktérů, pana doc. Ing. Karla Dyby, CSc., "tvrdým bekendem" Ing. Tomáš Ježek, CSc., "bojovností" a "natrénovaností" sám pan premiér a jiná "tenisová esa". Nevím, zda ve sportovní hale hlavního města Severomoravského kraje byl pan premiér o letošních vánocích vypískán právě kvůli svému podivně "pravicovému" postoji ke zmíněnému "komunistickému puči" ve vedení průmyslového srdce Ostravy a zdroji obživy pro desítky tisíc místních občanů, kteří neměnnou nadvládu všehoschopných normalizačních komunistů dosti těžko mohou chápat jinak, než jako politický podraz vůči sobě, a zda ostravští hokejoví příznivci vypískáním rovněž panu premiérovi sportovně "děkovali" za nezajištění účasti nejslavnějšího ostravského rodáka na nedávných jubilejních oslavách českého tenisu v Praze, či zda svého politika nekompromisně vypískali ještě z jiných důvodů. Je nutno seriózně konstatovat, že šlo o shromáždění platících hokejových příznivců, a tedy nikoliv o shromáždění nepřátelů tržní ekonomiky, nespokojených neúspěšných nezaměstnaných, či nějakých primitivních politických hulvátů, či výtržníků. Šlo o sportovní veřejnost důležité středoevropské průmyslové aglomerace, složenou, jak už to bývá, zejména z normálně uvažujících pracujících v produktivním věku a ze sportovní mládeže, která má jiné zájmy než fetovat, či nadměrně se opíjet. Naproti tomu ze strany ostravských hokejových příznivců jistě v převládající míře nešlo o zbohatlickou bankéřskofinančnickou postkomunistickou smetánku, či o různé politické chameleony a hochštaplery

pochlebující panu premiérovi na snobských dražbách jeho kravat, použitých ponožek, nebo akcích typu ODS Open. Pokud z výmluvného incidentu s ostravskými hokejovými příznivci pan premiér odvodil pouze tolik, že "pokud by mi tleskala ta část diváků, která pískala při hymně vítězného mužstva, nebylo by to pro mne povznášející" (citace jeho slov z tisku), nezdá se mi takové zhodnocení zpětné vazby občanů k premiérovi výstižnou politikovou sebereflexí.

Vypískání pana premiéra Václava Klause v Ostravě a znemožnění jeho projevu se mi jeví stejně legitimní a formou přiměřené, jako svého času imponující vypískání bývalého předního pražského politika soudruha Miroslava Štěpána pracujícími ČKD Praha.

Rovněž se domnívám, že neexistuje zásadní rozdíl v politických názorech a hodnotových kritériích pracujících spoluobčanů pískajících svého času v pražském ČKD a těch, kteří letos vypískali našeho současného špičkového politika v ostravské sportovní hale.

Pokud přijmeme za fakt, že pan premiér při svém vzdělání a inteligenci opravdu neví, co veřejné vypískání od dospělých svéprávných občanů, a dokonce v jeho volebním domicilu znamená, pokládám za svou občanskou povinnost pokusit se přispět panu premiérovi, i když jsem ani jeho, ani jeho politickou stranu nevolil a nadále volit nehodlám, k objasnění onoho jemu údajně "neznámého jevu". Pokouším se o to tímto článkem.

Vážené redakci a panu vydavateli pak závěrem děkuji za laskavé zveřejnění a čtenářům za pozornost a eventuální veřejné prodiskutování tématu.

V Praze, 29. 12.

1993

Ing. Pavel VICTORIN,

soukromý podnikatel