--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Marek Jan
Název: Potřebujeme "Temelín"?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/002 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Vláda v březnu 1993 konstatovala, že se české hospodářství a domácnosti rozhodně neobejdou bez JE Temelín (2 x 910 MW čistého elektrického výkonu do sítě). Jaká byla a je skutečnost?
Předem je nutno zdůraznit, že nelze brát vážně tvrzení o náhradě klasických uhelných elektráren v severních a severozápadních Čechách JE Temelín, jak je často slyšíme z úst našich představitelů a zástupců ČEZ. Uhelné doly a elektrárny si tam musí ještě vydělat na ekologizaci zpustošené krajiny a plně amortizovat značně nákladné technologické zařízení. Těžit se zde může do roku cca 2030. Při vyšším využití primární suroviny (fluidní spalování a společná výroba tepla a elektřiny - viz Vřesová) pak mnohem déle.
Současná spotřeba elektrické energie je na asi 80 % spotřeby v roce 1990 a stále klesá (restrukturalizace průmyslu, trvající recese hospodářství, stagnující odběr domácností). Vláda při svém rozhodování předpokládala neustálý růst hrubého domácího produktu (HDP), a s tím i růst spotřeby elektřiny a tepla. Z uvedeného porovnání spotřeby elektřiny (rok 1990 a 1993 - výhledově zřejmě stále klesající trend) je patrná skutečnost náhrady odstavených zastaralých klasických uhelných elektráren odpovídajících svým výkonem (výrobou) JE Temelín již dnes, tj. dlouho před jejím plánovaným uvedením do provozu. Budeme-li se chovat rozumně a efektivně (úspory, nové technologie, společná výroba tepla a elektřiny, vyšší využívání netradičních a obnovitelných zdrojů ap.), bude s postupem času tento argument nabývat stále více na síle a bude stále přesvědčivěji dokumentovat nepotřebnost Temelína.
Pokud bude snahou naší společnosti efektivně hospodařit (nevidím jediný důvod proti), musí vycházet z objektivní a řádně oponované analýzy současné a budoucí spotřeby. Jen na tu musí být potom dimenzována energetická soustava.
K pokrytí potřeb elektřiny a tepla se v případě ČR nabízí především využití úsporných programů (doporučeno misí Světové banky - restrukturalizace průmyslu, zavedení moderních technologií, úsporné spotřebiče ap.). Jen tímto způsobem můžeme v poměrně krátké době snížit spotřebu na 50 % (na jednotku HDP je u nás stále až trojnásobně větší spotřeba elektřiny než ve vyspělých zemích, kam směřujeme - přitom spotřeba energie na jednotku HDP u nás stále vzrůstá - ze 4,1 GJ/1 HDP 1992 na 4,5 GJ/1 HDP 1993), a to finančně přijatelným způsobem, bez poškozování zdraví občanů a životního prostředí. Těch 50 % představuje hned několik nesmírně nákladných a riskantních Temelínů. Je Temelín třeba?
Dále nás čeká obnova dnes značně zastaralého, nefunkčního a nevýkonného kotelního fondu, který zajišťuje pro společnost výrobu tepla (toho je třeba cca třikrát více než elektřiny). Ve světě je již zcela běžné spojovat výrobu tepla a elektřiny (kogenerace - teplárny), a tím výrazně šetřit primární suroviny (uhlí, plyn, ale třeba i uran). Využití paliv je v tomto případě vyšší než 80 % (v klasických uhelných elektrárnách i JE vyrábějících jen elektřinu je to do 35 %) a dosáhne se tak výrazně delší životnosti ložisek (zdrojů) surovin. Nové kotelní jednotky mohou být do libovolného stupně ekologizovány (o uhelné elektrárně na předměstí Stockholmu, resp. ve velkých španělských městech nezasvěcení vůbec neví). Podle předběžných výpočtů provedených odborníky lze tímto způsobem získat (ušetřit investice pro nově budované zdroje jen elektrické energie - JE Temelín) více než 2.000 MW instalovaného elektrického výkonu. Tedy další Temelín. Znovu se ptám - je Temelín třeba?
Po vzniku konkurenčního prostředí na trhu s energií v ČR (to je dle ministerské zprávy určené vládě jako podklad pro rozhodování o dostavbě JETE označeno jako jedno z hlavních rizik dostavby a spuštění JETE - jak absurdní!) nabídne dalších až 3.000 MW tzv. závodní, většinou kogenerační (úsporná a ekologická) energetika (tovární komplexy). Opět více než Temelín. Obligátní otázku již ani nepokládám. Je zbytečná.
Další možnosti získání energie nabízí u nás metan. Máme ho nejméně 360 mld m3 a jeho využívání k energetickým účelům je současným světovým hitem (USA, Kanada). Je srovnatelný s dováženým zemním plynem a již se začíná s jeho průmyslovým využíváním. Oněch 360 mld m3 nám umožní vyrobit např. nejméně 1.200 TWhe elektřiny a využít i značné množství doprovodného tepla. Kdybychom chtěli tímto způsobem nahradit Temelín (asi 12 TWhe/rok), stačí naše zásoby metanu na neuvěřitelných 100 let. Spalování metanu má celou řadu předností, např. nízký obsah škodlivin (oxidy síry, dusíku a uhlíku). Spalováním se zamezí jeho volnému úniku do stratosféry, kde přispívá k tvorbě nežádoucího skleníkového efektu a narušování ozonové vrstvy. Pro jeho využívání se již u nás konstruují kotle (ABB PBS Brno) pro výkon zatím až 200 MW (100 MW jsou běžné). Nezanedbatelné energetické využití představuje i obnovitelná biomasa (pěstování na uvolněné - nevyužívané - zemědělské půdě).
Svůj výčet nejaderných možností ukončím posledním významnějším zdrojem energie, tj. energií vodní. Malé vodní elektrárny (MVE), které by bylo možno ještě zřídit na českých tocích (bylo jich v minulosti téměř 10.000 - někde se uvádí i více) mohou dodat do sítě dalších téměř 500 MW výkonu bezkonkurenčně ekologické energie. Ta je energií obnovitelnou, a tedy přednostně uplatnitelnou. Nabízí se nám tak polovina výkonu jednoho temelínského reaktoru, a to bez starosti o palivo a zatím nevyřešené nákladné uložení vysoce radioaktivních odpadů (vyhořelé palivo, demontované kontaminované reaktory).
Za důležitou považuji skutečnost vyloučení rizik fatálních selhání (bezpečnost, ekonomika, ekologie) nejaderných zdrojů energie. Pokud jsou optimálně rozmístěny (vždy v místě potřeby), nevyžadují budovat rozsáhlou a nákladnou přenosovou síť, drahé přečerpací vodní elektrárny, resp. jiné zdroje okamžitě použitelné energie (pokrytí výkonových špiček). Nezanechají našim potomkům dluhy a tisícům dalších generací "zářivé" dědictví v podobě značného množství kontaminovaných míst na Zemi... Diverzifikace zdrojů energie (umístění zdrojů tam, kde jich je třeba, nejrůznější technologie výroby) činí energetiku mnohem méně zranitelnou v případě konfliktních situací a umožňuje lidem v oblasti žijícím demokraticky rozhodnout o způsobu zajišťování energií (přihlédnutí k bezpečnostním, ekonomickým a ekologickým rizikům).
Jak postupně nahradit klasické uhelné elektrárny na severozápadě a severu Čech moderními ekologickými zdroji, ukazuje příklad projektované teplárny (výroba tepla i elektřiny na bázi energoplynu, vyráběného tlakovým zplyňováním uhlí) ve Vřesové. Bezpečnostně, investičně (nesrovnatelně nižší měrné náklady než v případě JE Temelín), termínově (velmi krátká doba výstavby), technologicky (pružné přizpůsobení výroby spotřebě během dne) maximálním využitím místního uhlí a samozřejmě i ekologicky je tento projekt výrazně lepší než jakákoliv jaderná elektrárna, a především experimentální JE Temelín.
To, čím se sever "dusí", je jen z cca 20 až 25 % důsledek uhelných elektráren, a to nejen našich (výsledky publikované emisní studie). Podstatně výrazněji se na zdejší často kritické situaci podílí doprava, lokální neekologické vytápění a průmysl se zastaralými technologiemi. To je dnes prokázaná skutečnost, a využívat problémů Severočechů k systematickému propagování dostavby JE Temelín je pustá demagogie, svědčící o nemorálnosti těch, kteří ji používají pro své zištné cíle. Problémy s ovzduším jsou v zimním období ve většině velkých měst i mimo severočeský region (Praha, Ostrava, Plzeň a řada dalších).
Zastánci jaderných koncepcí často argumentují vyčerpatelnosti zdrojů pro klasické elektrárny. Přitom je známo, že ekonomicky využitelného uranu je ve světě při současně užívané jaderné technologii podstatně méně než plynu a uhlí. To je opět ověřitelná skutečnost. Vzácným a obtížně těžitelným uranem se nesmírně plýtvá. V reaktoru se běžně využije cca 0,5 % vsázky. Uran se pak promění v nebezpečný, vysoce radioaktivní balast, který vyžaduje obrovsky nákladné a technicky obtížné uložení (není dosud uspokojivě vyřešeno nikde na světě) a dohled po dobu nejméně sta tisíc let.
Dále odůvodňují potřebu dostavby JE Temelín poukazováním na její velkou rozestavěnost. Stavba je ve skutečnosti před polovinou (finančně i věcně). O tom svědčí i skutečnost doby dostavby (1. reaktor za dva roky, 2. reaktor za tři a půl roku podle harmonogramu - skutečnost bude zcela jiná, jde o velký experiment, jehož konce nelze dohlédnout). Východoněmecká elektrárna Stendal (2 reaktory VVER-1000 jako JE Temelín) byla po sjednocení obou částí Německa zastavena v podstatě před dokončením. Odůvodněně (značné náklady na zvýšení bezpečnosti - západní bezpečnostní standard) a bez zaváhání. Jeden z nejbohatších evropských států neměl zájem na zprovoznění tohoto výtvoru "východní" techniky. Nenašel se soukromý investor, který by na sebe vzal podnikatelské riziko dostavby zařízení. Nemohli bychom se poučit u sousedů dříve, než bude pozdě?
Občané, zejména ti v okolí Temelína, se stále domnívají, že získají "odstupné" za živoření ve stínu atomové katedrály, formou levné elektřiny (odpadní teplo - je ho třikrát více než vyprodukované elektřiny - nelze ekonomicky využít). Nic takového. Pokud budou platit současná "pravidla" (stát vlastní cca 70 % akcií), ČEZ snadno dokáže "vynikající parametry " svého díla, splňující všechny limity. Ty je možno ostatně vždy přizpůsobit potřebě, právě tak jako energetické zákony, které se teprve tvoří pod starostlivým dohledem vlády. V současné době není v ČR autorita, která by byla schopna účinně oponovat stále důrazněji prosazované jaderné koncepci ČR. Bohužel. Lze jen doufat, že se podaří (přirozený tlak trhu) vytvořit konkurenční prostředí na trhu s energií. To by znamenalo rychlý konec "nadějím" jaderné lobby. V účinné konkurenci nemá jaderná energetika nikde na světě šanci. Státy s největšími zahraničními dluhy (Brazílie, Francie) mají současně velmi rozvinutou jadernou energetiku. Nejde o podobnost čistě náhodnou.
Kdyby snad začali naši občané šetřit elektřinu, s tím, že uleví své kapse, čeká je osud, který jim v současné době připravují České vodovody a kanalizace. Po drastickém zvýšení cen vody a stočného poklesla spotřeba vody na pouhých 30 % loňské. Dodavatel si však musí přijít na své peníze, navrhuje tedy, aby občané platili tzv. "paušál" (až 500 Kč za rok) a navíc cenu spotřebované vody. A opět dojde k plýtvání a obnově "původního" stavu. Naštěstí pro České vodovody a kanalizace a naneštěstí pro naši těžce zkoušenou společnost. Za ním se definitivně rozejdeme s jadernou energetikou v její dnešní fatálně nebezpečné a nehospodárné podobě. Zatím však, ať chceme, nebo nechceme, musíme pokračovat cestou vzhůru, ke světlým zítřkům, se stále větší spotřebou elektřiny, tepla, vody (vody již vlastně ne - zatím) a dalších médií, dokumentující před světem - "růst naší životní úrovně". Jen opravdu nevím, jak dlouho ještě bude možno neomezeně čerpat z omezených přírodních zdrojů - našich i světových. Pokud se rozhodneme chovat jinak, tj. ohleduplněji k budoucím pokolením, pak vůbec nepotřebujeme budovat (dokončovat) nové velkozdroje energie. JE Temelín jsme nikdy nepotřebovali, nepotřebujeme a potřebovat nebudeme. To je mimo jakoukoliv diskusi. Čím dříve ukončíme její nesmyslné dostavování, tím pro společnost a především pro jihočeský region lépe.
J. Marek, Praha