--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Ráb Jaromír
Název: Partyzán
Zdroj: NN Ročník........: 0004/002 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Protikomunistický partyzán je označen soudem za zloděje a loupežníka

Jde o mého bratra Antonína Rába, odsouzeného v r. 1950 St. soudem v Bratislavě za velezradu na 18 let vězení. Plných 12 roků z tohoto trestu odseděl v pověstném táboře Leopoldov a propuštěn byl až v r. 1962 při poslední velké amnestii politických vězňů. Jak vyplývá z obžalovacího spisu, neuposlechl povolávacího rozkazu, odešel do slovenských hor, kde hodlal organizovat protikomunistický odboj, dle soudu sabotážní a teroristické akce, směřující k rozvrácení stávajícího režimu.

Navázal přitom spojení patrně tehdy na Slovensku s jedinou protikomunistickou organizací "Biela légia" a skupinou majora Žingora, později popraveného a po listopadu vyznamenaného nejvyššími řády.

Byla to akce za tehdejší atmosféry strachu a apatie téměř beznadějná, ale proto hodna obdivu a úcty.

Při této typicky partyzánské činnosti si bratr ve dvou případech vynutil potravu a obuv, tedy věci potřebné na přežití a k záchraně vlastního života. Tuto činnost označila komunistická justice jako zločin loupeže.

Po uzákonění soudní rehabilitace z r. 1990 byl bratr kr. soudem v B. Bystrici částečně rehabilitován (5 let) a za zbývající přečiny a zločiny (zběhnutí, nedovolené držení zbraně, omezování os. svobody a tzv. loupež) byl dodatečně odsouzen na 7 let vězení. Proti tomuto rozhodnutí jsem pochopitelně protestoval zahájením tzv. přezkumného řízení a po měsících nedůstojných jednání a tahanic, kdy bylo zjištěno, že činy, za které byl dodatečně odsuzován, byly dávno prominuty amnestiemi během výkonu trestu, byl bratru uložen trest v trvání 4 let za tzv. loupež. Podle zák. č. 633 z r. 1992 se zákon o soudní rehabilitaci mění v tom smyslu, že rehabilitace se vztahuje i na čin v z. z r. 1990 neuvedený, pokud přímo souvisí s činem rehabilitací podléhajícím. Byl tu zřejmý úmysl vypořádat se s tzv. zbytkovými tresty hromadně ukládanými našimi soudy politickým vězňům.

Požádal jsem proto kr. soud v B. Bystrici, aby své rozhodnutí, odsuzující bratra za tzv. loupež, na základě nového zákona zrušil a bratr tak byl plně rehabilitován. Vycházel jsem ze zákona i z vlastní logiky, že opatřování si potravy a obuvi přímo souvisí a vždy souviselo s každou partyzánskou činností.

Teprve po půl roce byla moje žádost kr. soudem zamítnuta s tím, že, dle názoru předsedy senátu, opatřování si potravy a obuvi se základním úmyslem bratra, tedy s organizováním protikomunistického odboje, nesouvisí.

Tímto skandálním rozhodnutím byl můj bratr, který pohrdal pohodlím domova nebo emigrací s přesvědčením, že je nutno proti zločinnému režimu bojovat, zahrnut mezi kriminální živly, což bylo vždy snahou komunistické justice. Podle této logiky odešel do hor s úmyslem loupit a krást potravu a obuv.

Je to hozená rukavice všem účastníkům protikomunistického odboje, je to výsměch zákonu o protikomunistickém odboji. Svědčí to jen o smutné skutečnosti, jací lidé dosud sedí na odpovědných místech justice, a to nejen na Slovensku.

JUDr. Jaromír RÁB