--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Skalník Ladislav
Název: Proč ne Václav Havel
Zdroj: NN Ročník........: 0004/004 Str.: 023
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V. Havel a P. Cibulka byli za totality vězněni pro svá politická přesvědčení a činnost v Chartě 77. Cibulka byl mlácen, vystavován hladu a jiné bachařské zvůli. Ve srovnání s ním měl V. Havel kriminál fešácký. Opírám se o svědectví, které o svěm věznění vydává V. Havel v knize: "Dopisy Olze". Toto srovnání mi dává pochopit, proč každý z nich má tak rozdílný přístup k vyrovnání se s minulostí.
P. Cibulka byl člověk ve světě neznámý. Proto s ním nebylo nutno jednat v rukavičkách. V. Havel byl naopak ve světě známý jako vedoucí osobnost našeho disentu, spisovatel a autor knih vydávaných ve světě. Sám vím, že mnohdy pracovníci StB navštěvovali ošetřující lékaře významných nemocných disidentů a žádali, aby jim byla věnována všemožná péče, aby nikdo nemohl podezírat stát, že byli zdravotně poškozeni, protože byli disidenti.
Není mi známo, že by se P. Cibulka dal zlomit. Naopak je známo, že V. Havel po několikaměsíčním věznění se vzdal funkce mluvčího Charty 77. Jsou dva možné způsoby, jak toto vysvětlit: 1) seznal, že Charta nemá smysl, a je proto zbytečné se angažovat. To je vyloučené pro jeho další neustávající aktivitu ve prospěch Charty. 2) Podlehl nátlaku StB a nechal se zlomit. Toto je rovněž nevěrohodné. Vždyť slušný člověk, byť by se jen jednou nechal zlomit, by neměl právo vyjadřovat pohrdání vůči drtivé většině národa, kterému prezidentuje, zato, že podlehl nátlaku a mlčel, dávaje císařovi, co je císařovo. On sám jako bezdětný byl ve výhodnější situaci, protože nebyl vydíratelný pohrůžkou postihu dětí. Pokud ani toto druhé vysvětlení neplatí, zůstává nad touto kapitolou činnosti V. Havla v Chartě 77 viset nezodpovědný otazník. Tyto pochyby může odstranit jen on sám. Proto nevidím nic, co by V. Havla opravňovalo k ostudnému výpadu proti P. Cibulkovi, když vyjádřil své politování nad tím, že P. Cibulka podepsal Chartu 77. Stoka nebo prase. Obojí je spisovný výraz. V určitých souvislostech se stávají urážkou. Slovo stoka, vyřčené na adresu novin, zastávajících opačná stanoviska, si v ústech Masaryka či Beneše nedovedu představit. Toto slovo použité na adresu Necenzurovaných novin z úst V. Havla mne znechutilo. Protože tatáž ústa od r. 1989 nás neúnavně nabádají k toleranci k názoru druhých k lásce a odpuštění i těm, kteří zdeformovali životy nejméně 2 generací tohoto národa. Vidíme-li, že V. Havel v případě potřeby dokáže na tuto toleranci zapomenout, činí to stanoviska V. Havla nevěrohodná. Na adresu komunistického tisku extrémně levicového se V. Havel, pokud je mi známo, nikdy takto ostře nevyjádřil. Zřejmě proto, že tyto noviny jsou mu názorově bližší než Necenzurované noviny.
Prázdné a formální mi připadá Havlovo heslo "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. To nemůže doopravdy vzývat ten, kdo nectí spravedlnost, vycházející z jednoty viny a trestu, jako rubu a líce jedné mince. Kdokoliv se pokusí porušit tento vztah vložením jakékoliv čáry, vytváří podmínky pro to, aby zvítězila lež, která s nepoctivostí špinavých peněz starých struktur dále dojde, a aby lež estébáků měla natolik dlouhé nohy, které by je donesly do bezpečí. Proto takový přístup považuji za amorální, jelikož vytváří podmínky proto, aby morální devastace našeho národa pokračovala i po listopadu 89. Proto slovo stoka v ústech V. Havla, intelektuála, který omráčil svými neslýchanými sentencemi o nepolitické politice a pod. svět, který nikdy nepoznal život v totalitě, má v dané souvislosti stejnou rasanci jako slovo prase v ústech prostého člověka, jeho zklamaného kamaráda.
Hovořit o lidských tragédiích v souvislosti s uveřejněným seznamem agentů mi připadá farizejské. Opírá se o neprověřené dopisy v anonymitě zůstávajících předků. Nepřijatelné mi připadá toto naříkání nad lidskými tragédiemi z úst toho, který svým podpisem legalizoval amnestii takového rozsahu, v jakém byla podepsána, na jejímž základě došlo k řadě konkrétních a adresných vražd, vykonaných oněmi propuštěnci v rámci proklamované humanizace našeho vězeňství. Lidskou tragédií je situace rodičů 7měsíčního děvčátka, znásilněného a zavražděného v nemocnici amnestovaným propuštěncem. Proti tomu "lidské tragédie" vyvolané údajně uveřejněním seznamu agentů blednou.
Ptám se, proč V. Havel se osobně nezasadil, aby seznamy byly uveřejněny zcela oficielně, když viděl, jak velký zájem o toto veřejnost má. Necenzurované noviny by pak byly bez práce. Po listopadu bylo mnoho řečí o tom, že se skončilo s kabinetní politikou. Ale dnes vidíme, že se zcela kabinetně před veřejností utajuje všechno možné. Tak jako za komunistů, i dnes je zřejmě informační embargo na věci pro režim nepříjemné.
Vážené Necenzurované noviny. Nepovažuji Vás za stoku. Z vlastní zkušenosti vím, že po listopadu 1989 až do objevení se Českého deníku jste byli jedinou tiskovinou, která se nebála uveřejňovat názory, jdoucí pod kůži exkomunistické frakci disentu a jejich nestranických souputníků, do jejichž rukou po listopadu 1989 předali bývalí spolusoudruzi a spolubojovníci z KSČ po vzájemné domluvě rádi veslo. Za stoku naopak považuji činnost advokátů bývalých zločinců z r. 1948 (ať polepšených, nebo ne) či z r. 1968, když svou činnost skrývají pod pseudomoralistický a pseudohumanistický pláštík.
Doc. Dr. Ladislav SKALNÍK