--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Hledání cesty
Zdroj: NN Ročník........: 0004/004 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 16.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nebude to poprvé, ce se kdo ozve na články pana vydavatele Kudláčka. Jeho názory, jak napovídá i reakce redaktora Lidových novin, pana Fraňka, začínají být brány vážně. Pozdě, ale přece.

Autoři předchozích zlehčujících či dokonce zesměšňujících článků, prostě nepochodili. Vývoj politické situace dává více za pravdu panu vydavateli. Snad jen vytýkaný mu prvek donkichotství, má něco do sebe.

Článkem uveřejněným v Českém deníku dne 14. 1. t.r., pod napisem, Najdou si cestu?, analyzuje pan Kudláček situaci i změnu postoje k iniciativě, jíž vyvolal, podrobuje kritice jak strany vládní koalice, tak i mimoparlamentní opozici z řad zaniklého OF. Také však hovoří o možnostech vzniku a existence nové politické strany.

T ř i c e s t y.

Pojmenování vývojových trendů, od nejrozumnějšího, přes nejtěžší k nejhoršímu, vystihuje v podstatě to, co se i očekávalo. Že to nebude ODS, kdo se ze svých chyb poučí. Takových snah již bylo v historii mnoho. Všechny potvrdily pravdivost poučky, dle níž jsou strany zevnitř nereformovatelné. Nelze však zcela souhlasit s tvrzením, že nejhorší směr - kopírování polského vývoje, nás teprve čeká. Spíše jej máme, i bez matrytia voleb, za sebou. Zatímco v Polsku prohrály volby strany, v nichž komunisti nebyly a naopak vyhrály strany v nichž byli a jsou jen komunisti, u nás vyhrála strana, v níž hrají první housle zejména komunisti.

A pouze bezkonfliktnímu pragmatizmu ODS, jak o něm píše pan redaktor Franěk v LN, toto někdo není schopen vidět. Samostatné zmínky si zaslouží onen nejtěžší směr, založení nové politické strany.

N a d l i d s k ý ú k o l?

Podle pana Kudláčka musí získat nová politická strana takový počet počet hlasů, který vyváží ztráty, jež pravici postihly politikou ODS. Jisté je, že bez hlasů to nepůjde, otázkou je, co, nebo kdo, takové hlasy získá.

Zde nelze nepřipomenout tradici levicového smýšlení, kterou nevytvořila jen léta totality. Ba naopak, totalita se i díky takovému smýšlení dostala po válce k moci. Jistěže, sociální není socialistické. Doposud však ti, kteří vytýkají ODS asociální politiku, nestanovili hranici obou těchto pojmů. Ani ti, kdož si stěžují na politiku ODS vůči podnikatelům, příliš nerozlišují mezi svobodou podnikání a hospodářskou anarchií, často i s podvodem a okrádáním. Sami podnikatelé nejsou jednotní ve své vlastní straně. Avšak snaha založit novou podnikatelskou stranu, jak se rýsuje, je oním tříštěním pravice, tolik pro ni odedávna, nejen po listopadu 89, příznačným. Zde lze nadělat škody největší.

Nezanedbatelným jevem je též setrvačnost přízně voličů, která může v den voleb současné prognózy a výzkumy veřejného mínění zvrátit tak, jak se již mnohdy a mnohde o volbách stalo. Rovněž apatie, vedoucí buďto k voličské absenci nebo výběru menšího zla, není nezanedbatelným politologickým faktorem. Zejména při shodnosti programů politických stran k pravici se hlásících, vynecháme-li jejich mlhavost či dokonce mizernou kvalitu.

Kdo snad jako jediný má jasno, je exil. Kdyby chtěl jen navrácení jemu ukradeného majetku, bylo by toho pro dosažení spravedlnosti dost. Ale on chce dosáhnou to, o čem snil po léta v cizině. Spravedlového podílu na správě společnosti. N e d o s t a t e k o s o b n o s t í.

Je pravdou, jak píše pan Kudláček, že nové straně vtisknou chrakter osobnosti, které tato strana dokáže přitáhnout. Musí to být ony, kdo stanoví nové straně úkoly, kdo je bude formulovat do programu způsobem přitahujícím voliče. A musí to být opět ony osobnosti, kdo také jimy vypracovaný program bude schopen, ale i ochoten realizovat.

Nikdo nemůže být na pochybách, že takové osobnosti se stanou terčem útoků jak ze strany levice, ale i ze strany vládní koalice, která sama sebe prohlašuje za pravicovou. Smyslem útoků bude diskreditace, ne jen osobností, ale hlavně nově vznikající strany. Proto je třeba apelovat na každého, kdo se hodlá jako osbnost ve věci založení nové politické strany angažovat, aby začal sám u sebe. Aby kriticky zhodnotil nebezpečí, kterému takto vystaví nejen sebe, ale i nově vznikající stranu. A pro ty, jejichž odborné kvality jsou nesporné, ale jejichž minulost by mohla být motivem pro útok na nově vznikající stranu, bude lépe, zůstanou-li v pozadí událostí. Vhdonější je začít s novými lidmi, než s osobnostmi, které by příčinu k útokům mohli zavdat. C o p a n v y d a v a t e l?

Zde se pan Kudláček, nejen jako vydavatel, ale jako osoba, v níž je viděn iniciátor založení nové strany, nevyhne nezbytné úloze. Tou bude prezentace lidí, kteří mají vytvořit v nové straně tým osobností. Jeho noviny mohou, jako sdělovací prostředek, osobnosti nové strany vytvářet. Dosavadní setkání integujících se pravicových subjektů nedostatkem osobností netrpěla. Žel i těch, co by mohly na sebe upoutat nežádoucí pozornost.

Ty osobnosti, které se poprvé objevily právě na dosavadních setkáních, bude třeba veřejnosti představit se vším všudy. S klady i zápory. A dříve, než jejich vady na kráse objeví a patřičně zveličí ti, jimž bude nová strana nepříjemným konkurentem.

Ať sám pan Kudláček hovoří o své úloze při vzniku nové strany cokoliv, své odpovědnosti za její vznik a další osud, se již nezbaví. Ona prezentace osobností bude tím nejmenším jeho vkladem do ní.

Sám o tom hovořil na setkáních, sám o tom psal. Bude to úkolem zejména jeho novin, které jiné by se toho ujaly, informovat veřejnost o všem, co se nově vznikající strany bude týkat. Nechce-li být jeho Český deník jen hlásnou troubou nové politické strany, nezbude mu, než informovat o všem, dobrém i špatném, co s sebou vznik nové strany přinese.

V Praze dne 16. ledna 1994, pro NN Vladimír Kolář