--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Hra o prazdroj a paragrafy
Zdroj: NN Ročník........: 0004/007 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

NA VLNĚ PRVNÍHO PROGRAMU ČESKÉHO ROZHLASU

STANICE RADIOŽURNÁL 20. LEDNA 1994

Diskusní pořad Radiofóra na téma privatizace plzeňských pivovarů moderoval pan Antonín Zelenka. U kulatého stolu studia se sešli: první náměstek ministra zemědělství Ing. Burda, jeho předchůdce v úřadu poslanec Ing. Tlustý, ředitel odboru privatizace zemědělství Ministerstva pro privatizaci pan Ludvík Otto, bývalá ředitelka odboru kontroly MZe Ing. Klofová, právní zástupce plzeňských právovárečníků JUDr. Maisner a nezávislý publicista Pavel Blažek.

Po úvodním slově, představení účastníků a oznámení možnosti posluchačů vstoupit telefonickými dotazy do živého vysílání se rozproudila živá beseda, jejíž komentovaný přepis je otištěn na žádosti posluchačů a čtenářů.

Moderátor Zelenka: "V úvodu dnešního diskusního pořadu dovolte jenom krátký historický exkurs. Takže jenom několik málo informací. Měšťanský pivovar v Plzni vznikl v roce 1888. 1. ledna 1946 byly vytvořeny Plzeňské pivovary národní podnik, který ovšem byl vymazán z rejstříku k 1. červenci roku 1964. Na základě rozhodnutí ministerstva potravinářského průmyslu vznikly potom dva národní podniky. Plzeňský Prazdroj n.p.Plzeň, který existuje doposud, a Západočeské pivovary n.p. Plzeň, který zaznamenal ovšem další vývoj, a to k 1. 1. 1981, kdy vznikly Západočeské pivovary jako koncernový podnik, a k 1. lednu roku 1989 byl vytvořen státní podnik Plzeňské pivovary, které byly už ke zmíněnému datu, tedy k 1. květnu roku 1992 zprivatizovány. Tolik základní fakta. Jak už jsem se zmínil úplně v úvodu, tento týden na Ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci byla podepsána poměrně dost význačná dohoda, kterou se otevírá nová etapa plzeňského pivovarnictví. I když výsledky této smlouvy měly poměrně i dnes velkou publicitu v našich denících, přesto bych poprosil vás, hosty. abyste krátce zhodnotili význam této smlouvy. Jak ji hodnotíte vy. A já bych začal u pana náměstka Burdy." /Vznik dvou právních subjektů v roce 1964 byl vynucen obchodní situací. Ztráta právní subjektivity Plzeňského Prazdroje, na kterém byla vázána nepřevoditelná označení původu a ochranné známky, v zahraničí vedla k jejich neuznání a libovolnému nakládání s chráněnými pojmy a značeními. Počáteční neúspěchy ve snaze prosadit jejich ochranu tehdejší komunistický aparát a management donutily znovu vytvořit alespoň právně existující podnik Plzeňské pivovary. Po této změně se ve vleklých sporech postupně dosáhlo ochrany označení původu a ochranných známek Prazdroje. Spory se vlekly až do osmdesátých let. Zvrácený stav, v němž Měšťanský pivovar v Plzni-právovárečníci jako majitel Prazdroje a všech ostatních plzeňských pivovarů znárodněním "vyvanul" stejně jako obchodní název firmy Prazdroj, byl způsoben nutností obejít existenci zvykového várečného práva, na kterém byla a jsou vlastnická práva právovárečníků založena. Provedená transformace na úkor restituce nenastolila původní přirozený a v historii se utvořivší stav, nýbrž zakonzervovala násilné protiprávní akty Zemského národního výboru Josefa Smrkovského a další.Tato kontinuita a toto transformační vydání majetku historicky a přirozeně právně nepatřičným odkrývá ponorný proud myšlení a vůle osmašedasátníků, exkomunistů a jejich spojenců, kteří mají transformační procesy ve svých rukou. Zde nejde jen o procesy sebekapitalizace, ale i o téma výpalného za samet. Poznámka autora./

Ing. Burda: "Ano. No tak hodnotíme ji samozřejmě dobře. Jako každý člověk, když se zdaří kus dobré práce. Ta práce je odvedená, je za námi a z věcné stránky došlo k naplnění privatizačního projektu podle které byl byl privatizován státní podnik Plzeňské pivovary, kde vzhledem k tomu, že nebylo v době privatizace dořešeno známkoprávní řízení, bylo rozhodnuto, že po jeho dořešení bude Prazdroj Plzeň vložen, nebo bude spojen s Plzeňkými pivovary, čili to rozhodla vláda v dubnu 1992, a loňského roku na poradě ministrů rozhodla vlastně česká vláda, že toto se stane. Ale hodnota známky bude nenulová. A tato smlouva, která byla uzavřena v úterý, vlastně toto všechno naplňuje."

Moderátor Zelenka: "To bylo zhodnocení a vyjádření prvního náměstka ministra zemědělství pana Burdy. Já bych se chtěl hned zeptat. Na tiskové konferenci pan ministr Lux hodnotil tuto smlouvu jako obrovský velice pozitivní průlom. A dále se vyjádřil společně s panem ministrem Skalickým, že vlastně byl definitivně vyřešen problém privatizace. Já bych se zeptal zástupce ministerstva privatizace pana Ing.Otta jaký je jeho názor na tuto věc, a v čem je vidět tento průlom."

Ing. Otto: "Tento průlom a vůbec důvod kvůli kterému byla tato dohoda podepsána vychází z Obchodního zákoníku, vzhledem k tomu, že navýšení základního jmění, o které se tedy tímto vkladem majetku jedná, podléhá schválení dvou třetin valné hromady. Vzhledem k tomu, že dnes Plzeňské pivovary akciová společnost patří již privátním subjektům, bylo nutné s nimi uzavřít tuto dohodu, aby byla zajištěna realizace rozhodnutí, které bylo učiněno již v době schvalování toho původního projektu." /Původní schválený projekt navýšení nepředpokládá. Prazdroj měl se svým majetkem "automaticky" do akciové společnosti přejít po vyřešení převodu ochranných známek a označení původu. Jde zde o změnu, s níž privatizační fondy a právovárečníci souhlasili. O stanovisku valné hromady zatím není nic známo. Současně jde o akci, která v první vlně nebyla dikům známa. Poznámka autora./

Moderátor Zelenka: "Ano. Tolik vyjádření vyjádření pana Ing. Otta. O slovo se hlásí pan Blažek, novinář."

Blažek: "Já bych tady se chtěl pana prvního náměstka zeptat. Vy jste řekl, že Plzeňský Prazdroj je privatizován podle původního projektu. V tomto původním projektu se praví, já ho naštěstí znám, a je to velice nepořádný projekt, včetně elementárních číselných chyb, ale toto není teď podstatné, tam je ta otázka právovárečníků. Například právovárečníci měli dostat pět procent akcií podle původního projektu. V tisku došlo ke zprávě, že to bylo dvanáct a půl procent. Tedy co se týče právovárečníků nebylo dodrženo původní rozdělení akcií ve schváleném privatizačním projektu. To je první otázka. Já samozřejmě se zastávám práv právovárečníků proto, že právo várečné nikdy nezaniklo. Já bych tady chtěl konkrétní upřesnění také zejména proto, že právovárečníci dostali dost tvrdé podmínky. To znamená stáhnout soudní žaloby, které byly podány na Nejvyšší soud a byly na Vrchním soudu, žádost o přednostní odprodej tohoto podniku, který byl podán, atd. Tedy mám námitku. původní privatizační projekt schválený vládou nebyl dodržen, viz rozdělení akcií třeba pro právovárečníky. A druhá věc. Proč byly tyto tvrdé podmínky právovárečníkům kladeny."

Moderátor Zelenka: "To byla otázka Pavla Blažka." Ing. Burda: "Na mě. Samozřejmě byl schválený privatizační projekt na základě schvalovacího dopisu. Ve schvalovacím dopise, který určuje podmínky, za kterých se privatizuje, toto nebylo. Čili to abychom si řekli, že ta privatizace Plzeňských pivovarů s.p. byla dodržena a bylo privatizováno podle schvalovacího dopisu ministra privatizace, který byl vydán na základě rozhodnutí hospodářské rady tehdejší vlády. Otázka právovárečníků je velmi sporná. Abychom si to řekli zase upřímně, protože například třeba pelhřimovského pivovaru, kde byl dotažen soudní spor s právovárečníky až do konce, v obou soudních instancích bylo rozhodnuto, že nemají právo. Jedna otázka je právo várečníků. To právo várečné nebylo asi nikdy zpochybněno a zrušeno. Ale v Plzeňských pivovarech se jednalo o akciovou společnost. A právnické osoby jako takové se nerestituují. V obou dvou těchto případech, nebo se zvažovala otázka dlouhodobého vleklého-vleklých soudních sporů, a došlo tedy k dohodě. Jestliže právovárečníci, a tak je to v té smlouvě, stáhnou svoje žaloby mohou se zúčastnit na privatizaci Plzeňských pivovarů. Dneska tedy už i Prazdroje, který vstupuje do akciové společnosti. Ale kdyby toto nebylo a došlo tedy k jinému výsledku, tak samozřejmě tam se říká, že FNM, a v té smlouvě je to uvedeno, tohle vyřeší a veme zpět."

Moderátor Zelenka: "Ano. Takže to byl pan náměstek Burda. O slovo se hlásí pan JUDr. Maisner, kterého jsem chtěl také vyzvat. Při té příležitosti se chci zeptat. Ono se vždycky hovoří o kompromisech. Ale není to z vaší strany spíše ústupek?" JUDr. Maisner: "Já bych především rád uvedl na pravou míru nekolik drobných nepřesností, které tady zazněly. Především už v tom historickém úvodu se hovořilo o plzeňském pivovaru nebo o Plzeňském Prazdroji jako o jednom subjektu. Je třeba si uvědomit, že v Plzni vždycky historicky byly dva subjekty, což jeden byl tzv. Akciový pivovar, což zhruba lze srovnat s dnešním Gambrinem. A tzv. Měšťanský pivovar, který nebyl ve své podstatě obchodní společností a jednalo se o podílové spoluvlastnictví těch právovárečných měšťanů. To je tedy první věc. Tou dnešní dohodou v podstatě dochází ke slučování těchto dvou historických majetkových podstat. Je pravda, jak tady pan náměstek říkal, že ta problematika právovárečných měšťanstev je složitá. Nerad bych tady to nějak vyostřoval. Jestli je sporné nebo není. Sporné je cokoli co je ve sporu, a tady jsme tedy ve sporu byli značně dlouho. Stanoviska byla dost kontraverzní, protože Spole právovárečníků zastával právní názor, že kontinuita vlastnictví nikdy nebyla přerušena. Já bych nerad skutečně todleto znovu otvíral a tady dělal právní složité exkursy. Nicméně hovoříme-li o řešení kompromisním, samozřejmě, že to řešení je výrazně kompromisní, které ovšem je kompromisní ze všech stran. Protože všechny zúčastněné strany slevily ze svých zásadních stanovisek vedeny jedinou základní ideou a to je vyřešit vztahy kolem Plzeňského Prazdroje, kolem majetku, který se privatizuje, a v podstatě odlehčit tomu novému subjektu, který musí působit v tržních podmínkách jako obchodní společnost. Aby jeho majetkové poměry a poměry jeho vlastníků byly uspokojivým způsobem zprůhledněny a vyřešeny. Je to jednoznačně kompromis."

Moderátor Zelenka: "Ano. Takže to byla odpověď pana JUDr. Maisnera, zástupce právovárečníků. O slovo se hlásil dál pan Pavel Blažek, který tady projevoval nesouhlas."

Blažek: "Budeme pravděpodobně si vytýkat dílčí nepřesnosti. V Plzni nebyly odjakživa dva pivovary. V Plzni bylo právovárečné měšťanstvo, které v roce 1839 se rozhodlo, že založí vlastní pivovar a sladovnu a začne vyrábět vlastní pivo. Gambrinus vznikl jako německá měšťanská společnost v roce 1869. Pak těch společností vzniklo víc. Další důležitou etapou byla léta dvacátá a počátek třicátých let, kdy Měšťanský pivovar, tedy právovárečníci, budovatelé Prazdroje, získali 100% akcií Prioru a dalších pivovarů, a 80% Gambrinusu. V roce 1945 se tam nic nezměnilo. Měšťanský pivovar, těch 250 právovárečných domů mělo ve svém majetku i ostatní pivovary a kontrolní balík Gambrinu. Osmdesát procent je kontrolní balík. Do toho zasáhla národní správa a obvinění z kolaborace, které se neprokázalo. A tady se setkáváme s reliktem komunistické politiky, která dodnes trvá. Podřídila Měšťanský pivovar a Plzeňský Prazdroj, tedy tohoto vlastníka při nezrušeném právovárečném právu, to dodnes existuje, ani první republika si s tím nevěděla rady, právní řešení přerušila válka. Pak se to řešilo šmahem. Do toho přišlo další řešení šmahem. Já upozorňuji na rok 1989. Tady padlo, že Plzeňské pivovary s.p. vznikly v roce 1989 jako vlasně nová organizační forma, která je v souladu s iniciativami roku 1988, kdy FS a ČNR přijímaly převratové zákony v rámci připravované pěrestrojky. Na to potom navazuje ve stejném tónu privatizace plzeňských pivovarů. V té vazbě k roku 1988 a 1989 i k roku 1945-8, protože definitivní výměr znárodněného majetku pochází až z prosince 1948, bych chtěl upozornit, že v privatizačních projektech sehráli velkou roli i v rámci managementu lidé z báze evidovaných spolu1pracovníků StB, anebo vysocí funkcionáři Lidových milicí, kteří organizovali výjezdy LM v listopadu do Prahy, a nyní tam tvoří odborové bosy a dokonce se ocitají ve správních radách. Mně osobně jako občanovi vadí, že tito lidé rozhodují o právních aspektech věci, nutí právovárečníky ke kompromisům, když nebudete hodní, tak nedostanete nic, takhle dostanete 12,5%. Promiňte, že to říkám takto vyostřeně a pro někoho možná hrubě. Ale to meritum je věci je mnohem složitější i v těch probíhajících privatizačních procesech. Tam je velice vážná ponorná řeka. Teprve teď se začíná mapovat."

Moderátor Zelenka: "Takže tolik publicista Pavel Blažek. A já bych o slovo požádal bývalého předsedu představenstva akciové společnosti pana Ing. Vlastimila Tlustého, kromě toho také i jako poslance. Jak byste reagoval na to, co tady řekl pan Blažek a jak Vy hodnotíte výsledek této smlouvy?"

Ing. Tlustý: "Já bych především reagoval na dosavadní průběh diskuze, protože mám obavu, že zavádíme posluchače daleko do historie. A ta historie před zestátněním není ani tak příliš významná. Rozhodující je, že po znárodnění po roce 1946 existoval v Plzni jeden právní subjekt, a že na začátku šedesátých let vznikly vznikly subjekty dva. Existovaly vlastně až do podpisu této smlouvy. To z toho historického exkurzu je asi to nejdůležitější. A nemůžu si dovolit jednu poznámku. Kdyby si byli právovárečníci v té historii tak jisti tím, že na ten majetek mají nárok, tak by rozhodně na takový kompromis, na který přistoupili, nepřistoupili. To znamená, já se domnívám, že oni moc dobře vědí, že ta pozice právovárečníků je velice diskutabilní. Je diskutabilní proto, že restituce právnických osob byla obecně odmítnuta a s ní zásadní otázka, jestli právovárečníci byli nebo nebyli právnickou osobou. Precedens, který tu byl zmíněn, ten naznačuje že v určitých případech výklad, že byli fyzickými osobami byl odmítnut. Ale já jenom znovu říkám, že kompromis, který byl přijat, jasně naznačuje, že i ta strana, která tvrdě vyžadovala vydání celého majetku, je si vědoma toho, že ta její pozice není tak neochvějná, jak by se mohlo zdát."

Moderátor Zelenka: "To byl pan Ing. Tlustý. Než dám slovo vám tady u kulatého stolu, poprosím režii aby nám za malý okamžik pustila záznam rozhovoru, který jsem pořídil dnes při rozhovoru s předsedou představenstva Komerční investiční společnosti České spořitelny panem Jaroslavem Daňhelem, protože víme, že investiční fondy se podílely na podpisu této smlouvy. Prosím režii o záznam."

Jaroslav Daňhel: "Já bych řekl, že to, co bylo v úterý podepsáno, takže je výsledek určitého dalšího jednání a určitého konsensu mezi oběma ministerstvy a mezi privatizačními fondy, které v tuto chvíli představují řekněme dvě třetiny osob vlastníků národního majetku společnosti Plzeňské pivovary. Myslím si, že ten výsledek je vcelku korektní a myslím si, že i dikům dává možnost k tomu, aby se zapojili do dá se říci této akce,protože až tedy proběhne valná hromada a vlastníci na ní budou hlasovat tak jak tedy podepsali v úterý, tak i dikové se mohou zúčastnit a koupit si akcie, které FNM vydá v poměru v jakém zatím akcie Plzeňských pivovarů vlastní. Vzhledem k tomu, že akcie Plzeňských pivovarů se tento týden obchodovaly za více než 6 6OO,-Kč, no tak si myslím, že cena, která tedy byla v úterý dojednána, to znamená, že za dva tisíce korun jedna akcie nominále, tak si myslím, že to je vcelku velice přijatelné i pro diky, i když ten finanční trh ještě zatím ty ceny, které jsou tedy na burze, tak nejsou úplně indikativní. Mohu tedy shrnout, že jako vlastník říkám, že dohoda je korektní." Dokončení v příštím čísle.

Pavel Blažek