--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Čeřovský Zbyněk
Název: Seznam vraždí agenty...
Zdroj: NN Ročník........: 0004/008 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nedávno jsme se dočetli další perlu, tentokráte z úst tiskového mluvčího Ministerstva vnitra pana Šubrta. Seznamy, "otištěné v polistopadové eufórii v některých novinách, především pak v Necenzurovaných novinách, uveřejnily jména i některých agentů Většina z nich mohla být, podle pana Šubrta, dále nasazena ve prospěch nynějšího demokratického režimu, avšak zveřejněním jejich jmen se ocitli v bezprostředním ohrožení života. Člověk, který si přečte podobnou úvahu a nespadl zrovna z neznámé planety na tuhle, po čtyřicet let komunismem zdevastovanou zemi, se nepřestává divit. " Demokratické ministerstvo vnitra" mělo tedy v úmyslu použít bývalé komunistické agenty ve prospěch současného politického zřízení. Pan Šubrt před příchodem na Ministerstvo vnitra pracoval v Zemědělských novinách. Nevím, jak daleko měl k ministerstvu vnitra ani pro jakou kvalifikaci se stal jeho tiskovým mluvčím. Bylo by však dobré vědět, komu a k čemu sloužili tito agenti. Především je nutno říci, že celý ten slavný spolek generála Lorence, lidově zvaný StB, pracoval za peníze československých daňových poplatníků v zájmu SSSR, v zájmu KGB a GRU. A že výdaje na špionážní činnost nebyly malé, stačí dodat, že jen plat takového jednoho "rozvědčíka" přišel měsíčně na více než 60.000 korun československých, kromě výdajů, spojených s touto nelegální činností. Veškerý užitek však měla Moskva, což dobře věděli jak na ÚV KSČ, tak agenti samí. Pracovali podle vypracovaných a schválených plánů v úzké součinnosti s těmito dvěma službami a to především tak, aby se jejich činnost nekřížila, nebo aby se alespoň na nejmenší míru eliminivala možnost pracovat vzájemně proti sobě.

Od druhé poloviny sedmdesátých let začínaly prudce vzrůstat ekonomické problémy SSSR. C.I.A. tehdy vypracovala pro americkou vládu hlubokou analýzu ekonomických a vojensko-strategických poměrů a prognozu do počátku devadesátých let. Předpověděla, že již počátkem osmdesátých let nastanou SSSR zejména potíže s těžbou a dodávkami ropy, neboť dostupné zdroje budou vyčerpány a pro těžbu ložisek na Sibiři nemá vláda k dispozici ani potřebnou technologii, ani prostředky na dopravu z tohoto věčně zamrzlého území. Kromě toho se tato ložiska nacházejí ve značné hloubce a pro dopravu bude nezbytné ropu předehřívat, neboť potrubí bude zásadně vedeno nad zemí územím, kde šedesátistupňové mrazy nejsou výjimkou, ale spíše obvyklé.A navíc, SSSR neměl pro tuto hlubinnou těžbu odpovídající technologii a zařízení.

C.I.A. předpověděla, že SSSR bude zaostávat za USA ve vývoji a produkci nejvyspělejší vojenské techniky, zejména pak v oblasti raketové a kosmické. Bylo konstatováno, že zatímco americký zbrojní průmysl, utlumený za vlád prezidenta Cartera a jeho předchůdců na padesátiprocentní výkonnost, nutí SSSR k výkonu na stoprocentní kapacitu. A v okamžiku, kdy se tato situace změní, vyvstanou před SSSR nepřekonatelné ekonomické potíže, s jejichž řešením nebylo kalkulováno a které nebyly předvídány. Bylo proto nutné změnit strategii a taktiku.

S nástupem do prezidentského úřadu Ronaldem Reaganem došlo k radikální změně. Prezident pochopil zřejmě již dávno předtím, že politka smiřování a soustavných ústupků SSSR k ničemu nevede a že ohrožuje nejen zájmy USA, ale celého demokratického světa. Proto jeho heslo "uzbrojíme SSSR" se ukázalo jako opodstatněné a velmi účinné. Vláda USA se rozhodla novelizovat odložené zbrojní programy, zvýšila zbrojní výrobu a kapacita zbrojního průmyslu začala stoupat k využitelnosti osmdesáti procent. A SSSR byl na konci s dechem. Potřeboval peníze, západní technologii, potřeboval ropu a zlato, aby měl čím platit. Navíc se k těmto problémům přidružily roky s nízkou úrodou a tak mnoho zlata a devizových rezerv bylo použito k zamezení hladu. Nesmíme zapomenout, že jak USA, tak i Kanada, ale později i jiné země,jako např.Argentina, si nechaly platit dodávky obilí v hotovosti - zlatem, diamanty nebo surovinami, které se začaly nedostávat sovětskému zbrojnímu průmyslu. Je známo mnoho případů, kdy na pařížském letišti bylo za přísných bezpečnostních opatření překládáno zlato, určené pro USA, Kanadu či jiné země jako platba za dodávky obilí.

Sovětská ekonomika se dostávala do hluboké krize. Sovětský průmysl, přestože se snažil udržet za každou cenu krok s americkou zbrojní výrobou, začal ztrácet dech. A to byl teprve začátek konce, který přišel.

USA zahájily program kosmické obrany, který sovětské vojenské odborníky přiváděl k šílenství. Heslo "uzbrojíme SSSR" začalo dostávat konkretní obrysy a také se začaly v ekonomce SSSR projevovat patřičné důsledky.

Sovětské politické, ekonomické i vojenské vedení muselo změnit strategii. Jako první se ozvala KGB, neboť tam se začaly shromažďovat alarmující zprávy. Avšak...

Vzpomeňme na známý vtip o nejčastější politických událostech v SSSR. Státní pohřby.

Politické, ekonomické i vojenské klima od nástupu Brežněva k moci se dostávalo do mrtvolného stádia. Bylo to jedno z nejhorších období historie SSSR. Staganace, korupce, rozkrádání země ve světovém formátu nemělo obdoby (nikdo však nemohl ani ve snu předpokládat co nastane po rozpadu SSSR). Kdo se ozval, byl nekompromisně odstaven. Celá vládnoucí garnitura věděla že stojí a padá s Brežněvem. A proto se snažila udržet "status quo" na nejdelší možnou dobu. Brežněv byl po několik let živá mrtvola a tento kremelský stav se obrážel i v celém SSSR. A tak KGB začala jednat na vlastní pěst.

Strategie špionážního centra, které jako první pochopilo, že je nutno převzít iniciativu dřív, než dojde k totálnímu ekonomickému zhroucení, byla jednoduchá. Obrátit pozornost od obecných problémů k záležitostem ekonomickým. Hlavním smyslem a cílem špionáže přestaly být vojenské otázky,ale ekonomické. Agenti dostali za úkol se věnovat získávání zpráv z oblasti ekonomické za účelem napomoci sovětskému průmyslu ale i s možností využít těchto znalostí dalším prodejem na světových trzích. SSSR nebyl vázán žádnými mezinárodními úmluvami, týkajících se využití patentů nebo průmyslových tajemství. V tomto smyslu byly samozřejmě instruovány i podřízené zpavodajské služby vasalských států. A připomínám, že to nebyly pouze země Vvaršavské smlouvy, ale i země Třetího světa, závislé na SSSR.

Změnil se i systém vysílání agentů. Místo vojáků byli vysíláni odborníci z různých ekonomických oblastí. A tato politika začala přinášet své ovoce. Ztráty, spojené s prozrazením obchodních, průmyslových a ekonomických tajemství začaly dosahovat ročně miliardy dolarů. A na nich se úspěšně podíleli i českoslovenští špioni. Neváhali použít jakýchkoliv prostředků, včetně zaangažování se do mafiánských či teroristických organiazcí. Objevovali se všude tam, kde bylo třeba. Získávali vliv v průmyslu, v obchodě, ve vojensko-strategickém průmyslu. Podíleli se na budování obchodních společností, které s úspěchem fungují dosud. Snažili o proniknutí všude tam, kde to vyžadovaly zájmy SSSR. A je nutno objektivně říci, že měli často úspěch, mnohdy větší, než agenti SSSR. A drobty ze stolu hojnosti někdy spadly, někdy ne, československému hospodářství. Ale o tom se rozhodovalo v Moskvě a ne v Praze.

A tak by bylo možno se zeptat, zda by měli být tito agenti dále využiti, ale zejména proti komu? Proti USA a zemím NATO? Nebo měli být otočeni o 180° a použiti proti Rusku či SNS? Ale vždyť tam je všichni znají!

A argument pana Šubrta, že Necenzurované noviny způsobily odhalení těchto agentů je vlastně uznání. Ale co tomu říkají západní zpravodajské služby? Ty o nich opravdu nevěděli? To je ovšem otázka k zamyšlení. Doufejme, že se z toho poučí.

Zbyněk Čeřovský